Hlavolam Gaza (I)

Článek na Zvědavci (http://zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://zvedavec.org/komentare/2012/11/5218-hlavolam-gaza-i.htm

Melkulangara K. Bhadrakumar

USA bojují s Morsim v Egyptě

Toto by měla být pro egyptského prezidenta, Mohameda Morsi, který je západem obdivován coby poslední mírový zprostředkovatel na Středním východě, nejlepší chvilka. Avšak doma revolucionáři vypalují kanceláře Muslimského bratrstva a obviňují Morsiho, že je „nový Hosni Mubarak“, nový „faraon“. Tento rozpor si žádá vysvětlení. Současný konflikt v Gaze vytvořil podzápletku, která hrozí překonáním hlavní zápletky…

Morsiho krok vydat prezidentský dekret, aby si zajistil pro sebe imunitu před zákonem a získal rozsáhlé výkonné pravomoci, zřejmě neměl nic společného s vývojem v Gaze, aspoň na první pohled. Ale je to provázané. Vezměte v úvahu následující.

Příměří v Gaze, vyjednané Morsim, nepochybně posílilo jeho mezinárodní pozici. Nicméně není třeba být přílišný génius, aby člověk zjistil, že jednal z pověření Washingtonu. Skutečně, Morsi uzavřel faustovskou dohodu s Washingtonem, po nedávném uzavření dohody s Mezinárodním měnovým fondem o poskytnutí 4,2 miliard dolarů a po slušné finanční pomoci ve výši 2 miliard dolarů, kterou mu poskytli Katar a Turecko. Morsi se přeměnil na neocenitelného vyjednávacího zprostředkovatele Spojených států na Středním východě, neboť je demokraticky zvoleným vládcem a zároveň islamistou. Stručně řečeno, je jediným svého druhu v celém regionu a Washington si cenní toho, že konstruktivní dohoda s ním má potenciál napravit jednání USA s muslimským Středním východem.

Katar (a v menší míře Turecko) tvrdě pracovaly na tom, aby Washingtonu pomohly vytvořit můstek vedoucí k Muslimskému bratrstvu v Egyptě. Obzvláště Katarci pracovali podle scénáře a štědře financovali Bratrstvo hned od počátku arabského jara (zatímco Saudové se zaměřili na salafistické kliky).

V jiné oblasti Katar rovněž napomáhal přestěhování vedení Hamasu Khaleda Mashala, když se rozhodlo opustit Damašek po sporech se syrským režimem. Co je tajemstvím alchymie mezi Dohou a Mashalem není těžké vytušit a existují o tom četná svědectví v arabské šeptandě. Ať je to jak chce, po další linii Katar také oslovil vedení Hamasu v Gaze Ismaila Haniyeh. Když katarský emír navštívil koncem září Gazu, zanechal tam Haniyehovi 400 milionů dolarů.

Katar očividně vstoupil do stanu vnitřní politiky Hamasu. Tyto katarské snahy kultivovat Muslimské bratrstvo a jeho spojeneckou organizaci Hamas tvoří klíčový vektor americké regionální strategie. Katar zradil své tajné napojení na Ameriku tím, že přijal dvoukolejný přístup: na jednu stranu otevřeně vyzbrojuje syrskou opozici (kde je Muslimské bratrstvo silně zastoupené), zatímco na druhou stranu, po dobu současného konfliktu v Gaze, se nikdy ani slůvkem nezmínil o vyzbrojování palestinského odporu nebo o tom, že by Hamasu poskytoval jakýkoliv typ logistické podpory (což by bylo proti americkému scénáři a poškodilo by to zájmy Izraele). Vzájemně si odporující přístupy by nemohly být ostřejší.

Je zajímavé, že zatímco probíhal konflikt v Gaze, docházelo také k „urychlenému“ vývoji u Sýrie. Na začátek je užitečné si připomenout, že v nově vytvořené zastřešovací skupině syrské opozice (která byla vytvořena také jako společný americko-katarský podnik) je Muslimské bratrstvo dominantní frakcí, která je očividně určena být tažnou silou v nadcházejícím tlaku na „změnu režimu“ v Damašku. Nyní tato zastřešovací skupina získala uznání od Evropské unie a Británie, zatímco Turecko podalo oficiální žádost o rozmístění raket NATO Patriot na své hranici se Sýrií, a NATO, samozřejmě, rychle souhlasilo – to vše se odehrálo během jednoho týdne, kdy byla pozornost světa upoutána na konflikt v Gaze.

Ani spojenec, ani přítel

Takže co zde máme? Jednoduše řečeno, zdánlivě nezávislá vlákna jsou v realitě politického goblénu Středního východu pevně provázána. Zaprvé, USA kooptuje Bratrstvo coby „správnou stranu historie“ na Středním východě, kterou je možné nejlépe umístit a rozpohybovat jako válečný vůz arabského jara směrem, který zajišťuje zájmy západu, zatímco udržuje fasádu, že jde o vedoucí doma vyrostlé hnutí.

Washington má v tomto svém podniku za spojence Katar a Turecko a Morsiho jako klíčového mecenáše. Zadruhé, je patrné, že americko-katarsko-turecký projekt má posílit vedení Mashala v Hamasu. Mashal má obecně pověst „umírněného“ vůdce, zatímco vedení v Gaze je považováno za militantnější. Katar nabádá stoupence relativně tvrdé linie Haniyeha, aby svoji militantnost zmírnil.

Cílem USA a Kataru je přesvědčit Hamas, aby dal sbohem zbraním a opustil cestu „džihádu“, a místo toho se vydal na politickou cestu. To byla taktika, kterou úspěšně zkusili na konci 80. let, aby obelstili Organizaci za osvobození Palestiny a transformovali konkrétně Yassera Arafata. V krátkosti, agendou je rozbít palestinský odpor v současné situaci tím, že využijí stávající odcizení Hamasu a Sýrie a Iránu.

Tudíž horlivost, se kterou Izrael zlikvidoval vojenského vůdce Hamasu Ahmeda al-Jabariho, který velel brigádám Izz al-Din al-Qassam, je třeba také řádně pochopit; v podstatě mohla být Jabariho vražda nejdůležitějším ziskem Izraele v celé vojenské operaci v Gaze, jejímž cílem bylo oslabení vojenských kapacit Hamasu.

Třetím prvkem je, že USA (a Izrael) došly k závěru, že egyptské Bratrstvo nemá v úmyslu převrhnout vozík s jablky ve vztazích s Izraelem nebo u mírové smlouvy s Izraelem z r. 1979 tak brzy poté, co zrealizovalo svůj projekt snů, dostat se na vrchol moci v Káhiře.

Události minulého týdne ukázaly, že USA přečetly Morsiho přesně – konkrétně to, že dělal patřičný hluk v pobouřených veřejných projevech, ale byl ochotný hrát roli poddajného zastánce status quo u hlavních záležitostí dohod z Camp David a u Gazy (za předpokladu, že Izrael do určité míry připustí zmírnění blokády a učinění života lidí v Gaze trochu méně bídným), a u zákazu používat Sinaj jako území pro aktivity „džihádistů“ proti Izraeli. Morsi v podstatě pověřil vedení egyptských tajných služby tím, aby hrálo roli upřímného vyjednavače mezi Izraelem a Hamasem, což byla role, kterou hrával Mubarak.

Nicméně Morsi se mohl také smát jako poslední. Z jeho hlediska správně odhaduje, že USA se dohodly s Bratrstvem a vkládají naděje do toho, že Káhira bude fungovat jako zmírňující faktor vlivu na Hamas; že bude spolupracovat v rámci regionální strategie Washingtonu, obzvláště u Sýrie a Jordánska; a že bude spolupracovat s Izraelem u bezpečnostních otázek na pracovní úrovni.

Skutečně, vypadá to jako něco na hony vzdálené tomu, když v září Barack Obama sarkasticky komentoval, že Egypt „není spojenec, ale nepřítel“. Minulý týden americká ministryně zahraničí Hitlary Clinton hojně vychvalovala Morsiho výkon v Gaze.

The Gaza conundrum (I) vyšel 25. listopadu na Strategic Culture Foundation. Překlad Zvědavec.

Článek byl publikován 27.11.2012


© 2021-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.