Ostny nenávisti

Článek na Zvědavci (http://zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://zvedavec.org/zvedavec/2002/05/326-ostny-nenavisti.htm

Vladimír Stwora

V poslední době se smutným koloritem Zvědavce stávají příspěvky čtenářů plné nenávisti a zloby. Téměř každý článek dotýkající se nějakého tabu vyvolá bouřlivou a často až agresivní odezvu.

Vyhrožujete mi různě, a ne vždy je to příjemné čtení. Několik ukázek z vašich reakcí:

V jednom vám musím dát za pravdu. Zvědavec opravdu nepřináší vyvážené komentáře (z různých pohledů). Proč to tak je? Protože Zvědavec nikdy nebyl a nemá být zpravodajským serverem. Ani si na něj nechce hrát. K tomu jsou [ilustrace]na webu stovky a tisíce jiných profesionálních serverů. Ve Zvědavci prezentuji pouze své amatérské a neuspořádané názory. Ty mohou být citově laděné, se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

Vaše kritické příspěvky mají některé shodné rysy. Většinou jsou vulgární, primitivní. Nevyvracejí obsah článků, neuvádějí protiargumenty, neusvědčují mne z faktografických chyb - a že se tam někdy neúmyslně vloudí, o tom není pochyb - pouze se snaží urazit, ponížit nebo zastrašit. Pochopitelně, většina takto kritických komentářů je nepodepsaných. O tom podepisování příspěvků jsem už jednou ve Zvědavci psal. Jistěže není nutno, abyste se podepisovali, jen se divím, že vám nedochází, že se sami vzdáváte nejsilnějšího argumentu, totiž vašeho jména. Jak mohu brát vážně to, že za tím stojíte, když jste ani nenašli odvahu se pod to podepsat? Ale budiž, respektuji vaše právo zůstat v anonymitě.

A ještě k jednomu se přiznávám. Pochopil jsem, že vaše nenávistné komentáře mi vlastně pomáhají. Proč a jak, k tomu se dostanu za chvilku. Ale přestal jsem si z nich dělat hlavu a dokonce (i k tomu se přiznávám) vás někdy schválně malinko pozlobím vhodně voleným slovem. Například v článku Hra čísel - kam jdou peníze amerických daňových poplatníků? jsem úmyslně použil výrazu partyzáni tam, kde jsem měl použít slova teroristé. Samozřejmě že vím, že šlo o čistě teroristický akt podle všech definic terorismu. Udělal jsem jen to, co dělají main stream media dnes a denně. Ty také přece pozměňují význam slov. Z okupovaných území dělají sporná území, civilisté zabiti izraelskými vojáky byli vždy pouze omylem chyceni v křížové palbě, apod. Zajímalo by mne, zda také v těchto případech tak vehementně protestujete. O hře se slovy ostatně máme ve Zvědavci vynikající článek Josefa Fronka Démon souhlasu.

Dlouho jsem si myslel, že vaše nenávistné komentáře jsou typické pro naši, českou (popř. slovenskou) komunitu. Ale není tomu tak. Shodou okolností se mi nedávno dostal do rukou komentář Roberta Fiska Why does John Malkovich want to kill me? (Text naleznete také zde) V tomto článku uvádím jen vybrané odstavce. Nejprve v originále a pak ve svém neumělém překladu:

It used to be just a trickle, a steady drip-drip of hate mail which arrived once a week, castigating me for reporting on the killing of innocent Lebanese under Israeli air raids or for suggesting that Arabs - as well as Israelis - wanted peace in the Middle East. It began to change in the late 1990s.

There was always, in the past, a limit to this hatred. Letters would be signed with the writer's address. Or if not, they would be so-ill-written as to be illegible. Not any more. In 26 years in the Middle East, I have never read so many vile and intimidating messages addressed to me. Many now demand my death.

Almost anyone who criticizes US or Israeli policy in the Middle East is now in this free-fire zone. My own colleague in Jerusalem, Phil Reeves, is one of them. So are two of the BBCs' reporters in Israel, along with Suzanne Goldenberg of The Guardian. And take Jennifer Loewenstein, a human rights worker in Gaza - who is herself Jewish and who wrote a condemnation of those who claim that Palestinians are deliberately sacrificing their children. She swiftly received the following e-mail: "BITCH. I can smell you from afar. You are a bitch and you have Arab blood in you. Your mother is a fucking Arab. At least, for God's sake, change your fucking name. Ben Aviram."

Překlad:

Přicházelo to jen po kapkách. Pravidelné kapičky nenávistných dopisů doručovaných jednou týdně a obviňujících mne z psaní o nevinných Libanoncích zabitých izraelskými nálety, nebo z toho, že jsem naznačoval, že Arabové, stejně jako Izraelci, chtějí mír na Středním východě. Začalo se to měnit koncem devadesátých let.

V minulosti existoval určitý limit této nenávisti. Dopisy bývaly podepsány včetně adresy odesílatele. To už není pravda. Za celých mých šestadvacet let na Středním východě jsem nikdy nedostal tolik sprostých a zastrašujících vzkazů mně určených, jako nyní. Mnoho z nich nyní žádá mou smrt.

Téměř kdokoliv, kdo kritizuje americký nebo izraelský postup na Středním východě, je nyní v zóně volného lovu. Můj osobní kolega v Jeruzalémě, Phil Reeves, je jedním z nich. Stejně jako dva reportéři BBC v Izraeli a Suzanne Goldenbergová z Guardiánu. A vezměme si třeba Jennifer Loewensteinovou, ochránkyni lidských práv pracující v pásmu Gaza. Sama je Židovkou. Odsoudila tvrzení, že Palestinci vědomě obětují své děti. Okamžitě dostala následující e-mail: "Kurvo. Cítím tě na dálku. Jsi svině a máš arabskou krev. Tvoje matka šuká s Araby. Aspoň si proboha změn své zkurvené jméno. Ben Aviram."

Tak, co říkáte? Proti tomu komentáře ve Zvědavci ještě celkem slušné, že?

Co se to vlastně děje? Pan Fisk to vystihl zcela přesně. Kdokoliv, kdo se odváží kritizovat politiku USA nebo Izraele, se dostává do zóny volného lovu. Velmi by mne zajímalo, zda všichni autoři nenávistných komentářů jsou Židé. Nechci činit závěry, udělejte si je sami. Jen bych připsal, že ať už je píše kdokoliv, ani židovské, ani americké věci to určitě nepomáhá. Naopak.

Nenávistné komentáře ovšem nejsou něco, co by přicházelo za posledních deset let. Vždy existovaly a dokázaly otrávit mnoho lidí, z nichž řadu si jich velmi vážím. Např. Karla Čapka. V době, kdy se německý fašismus rozlézal do českých krajin, byl terčem nenávistné kampaně českých fašistů a všech, kteří mu nemohli zapomenout jak jeho přátelství s TGM, tak ani jeho velikost. Jen si přečtěte Český román od Olgy Scheinpflugové. Čapka nakonec zabila nemoc, ale na jejím průběhu se podepsali malí a nenávistní se svými zuřivými výpady.

Nebo dnes už mrtvý Ladislav Zajíček. Co ten si užil s nenávistnými reakcemi. On to ovšem snášel hůře. Dokonce to došlo tak daleko, že na svých stránkách zavedl cenzuru. Všechny komentáře před uveřejněním procházely jeho schválením. To mu, pochopitelně, vyneslo další útoky, z nichž se jich ale jen velmi málo dostalo ven.

Celkem vzato, nejsem ve špatné společnosti: Robert Fisk, Karel Čapek, Ladislav Zajíček a další. Všichni se provinili vlastním kritickým myšlením a odvahou to říct. Už chápete, v čem mi vaše nenávist vlastně pomáhá? Chci všem odpůrcům sdělit, že jsem se nebál bolševika a nebudu se bát ani teď. Můžete mě umlčet nebo dokonce fyzicky zlikvidovat, ale tu radost, kterou jste mi udělali tím, že jste mne pozvedli do společnosti těchto lidí, tu mi už nevezmete. Děkuji vám.

Článek byl publikován 26.5.2002


© 2020-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.