Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Přišlo emailem

Názory zde uvedené se nemusí nutně shodovat s názory vydavatele Zvědavce.

Lacko snědol psa

Kateřina Amiourová( více o autorovi > )

13.9.2007

„No poslyšte, ale jestli nemají ty dívky nárok na sociální dávky již dnes, tak přeci není nutné připravovat žádný nový zákon – leda že by šlo vlastně o podvod ze strany státu na jejich existujících právech a upření jim těch dávek, na které jako české občanky právo mají, což vlastně takto koncipovaný zákon neskrývá – chce jim přeci sebrat i přídavky na děti (odvozované z platu obou manželů) – na děti s českým občanstvím!.“ „Ale to se přece musí nějak regulovat! Cikánky a Vietnamci!“ – Mé přítelkyně: jedna vyučuje etiku (a nezná jediného Roma ani Vietnamce jménem, přesto jí není proti mysli zavádět Norimberské zákony), druhá soudkyně (minula se s povoláním, chce být hlavně drbna – a tak je také příslušně cynická. O myšlení neví, že si člověk nejprve vytvoří postoj a pak si jej racionalizuje a v posuzování svých spoluobčanů, že razí takovou filozofii práva, proti které si uvažující člověk musí stavět plot, aby se mu pokud možno nedostala do domu. Že je to fašismus si ona nechce přiznat.) Třetí – pracuje na Ministerstvu vnitra, úzce spolupracuje právě s ministrem Langrem – bojím se, že je to ona, kdo pomohl na nohy názoru o fiktivních manželstvích, protože v obci drbny bydlí žena, která si vzala Vietnamce opakovaně. Ta dáma z ministerstva mlčí, o cizinecké problematice se nechce dozvědět nic, odpověděla bych jí s radostí na každou otázku. Řeč je však nutno odvést jinam, to neovlivním.

Bohužel na jejich obranu není možné ani nic uvést – přímo vedle nich se odehrála rodinná tragédie vyvolaná bezprávím ze strany cizinecké policie, s následkem zborcení existence rodiny jejich kamarádky, zničením všech životních sil obou partnerů, obrovskými zdravotními problémy. Ta jejich kamarádka málem umřela. Malé, dnes desetileté dítě kamarádící se s jejich potomky, má takové zázemí, že není jasné, jaká bude jeho budoucnost. Patnáctkrát vyslechly, co se stalo, jak se to stalo, proč se to stalo, jaké jsou cesty českého práva. Jejich „kamarádská“ pomoc se soustředila na špionování vztahu s tím cizincem, opakované vyslýchání kamarádky, jaké má dotyčný záporné vlastnosti, a na její přesvědčování, že by se problémů mohla zbavit odmrštěním manžela..Ta špatně provdaná dívka byla tak slabomyslná, že s nimi ze sentimentu vztah udržovala a patnáctkrát se snažila vše o fungování cizinecké policie a vše o cizinecké problematice vysvětlit. Teď jí dochází, že by možná bylo vhodné hledat jiné uši.

Teď si řekněme, co je vlastně hrozného na skutečnosti, že si romské dívky berou Vietnamce. Pro romské dívky může být takové manželství báječnou příležitostí, jak se dostat do sociálního prostředí, které přeci jen provozuje ekonomické aktivity. Rozhodně by i fiktivní manželství znamenalo navázání užitečných sociálních vazeb a mohlo by dojít ke značnému zvýšení sociálních kompetencí – ovšem uplatnitelných jen ve sféře obchodu, nikoliv v tom, že by se naučily chodit po právní struktuře společnosti. Pro Vietnamce je báječné, že evidentně nalezly ženy, které se styku s nimi neupejpají – jejich přirozené partnerky, Vietnamky, se totiž zcela jistě snaží provdat za Čechy – a kromě toho jich tu je asi méně. Pro Češky není zase Vietnamec dobrý.

Pravá hrůza spočívá v tom, co se dá zjistit o podlomeném zdraví Vietnamské komunity – provinila se totiž obchodováním s čínským zbožím! Nahlédněte prosím na stránky Celní správy, jež provádí konfiskace tohoto zboží z důvodu porušení práv k intelektuálnímu vlastnictví. Zjistíte neuvěřitelné. Přestože zákon praví, že trestně a penálně stíhatelný má být importér takovéhoto zboží (a všechny kontejnery z Číny jdou přes celní sklady) – provádí se vlastní zabavování a penalizace u finálních prodejců (kteří jsou ovšem na tak nízkém stupni vietnamsko- čínské obchodní organizace, takže si zboží, jež budou podávat, mohou jen velmi omezeně vybírat. Pokud by došlo k postihování importérů, ti by se jistě naučili povedení svého zboží konzultovat s databázemi zboží pod ochranou a domluvit se s čínskými partnery, co lze bezproblémově dovést – jenže to by ovšem nešlo masivně perzekuovat vietnamskou komunitu. Zabavuje se ve velkém, zabavuje se vše, i kartáčky na zuby a polštáře. (Může mi někdo vysvětlit, proč by někdo potřeboval falšovat značku polštáře, aby jej prodal? Nebo snad Evropa chrání univerzální rozměr či entlování? Před patnácti lety se na českém patentovém úřadě hlásala filozofie, že historické vzory jsou univerzálním dědictvím, patří všem, nelze je chránit. Dnes lze v jedné z evropských databází nalézt jako chráněný vzor tričko s dlouhými rukávy s podélným průstřihem vedoucím svisle dolů od lodičkového výstřihu, průstřih i výstřih lemované paspulkou. To už bohužel začínají mít smůlu i čeští výrobci textilu, nemohou, nesmějí vyrobit ani trochu originální, již známý vzor trika, ale ti tu bohužel skoro nejsou. (O stavu textilního průmyslu svědčí mj i to, že minulý měsíc skončila poslední tírna lnu – Češi neuměli v prodeji svého zboží zaangažovat Vietnamce.). Čína ovšem zavdává svým ekonomickým fungováním více než tisíc důvodů k obviňování z porušování intelektuálních práv – nedávno například dovezla na automobilový veletrh v Mnichově dva modely, které více než připomínaly výrobky jiných automobilek. Česká společnost žije v domnění, že příčinou zbavování je nápodoba značek Adidas, Nike, Disney. Jenže nikdy nebylo na tržnicích zboží v takové míře, v jaké se provádí zabavování. A nejlepší by bylo, kdyby někdo došel na metodické oddělení v Hradci Králové a tam vše zkontroloval kus po kusu – jde o natištěné obrázky ? (běžné pulty vietnamské tržnice takového zboží nevykazují ani promile toho, co se ve skutečnosti zabavuje), je možné že firmy jako Nike, Adidas si halasným křičením nárokují možná více, než by šlo obhájit před nestranným soudem? (Jenže je otázka, zda by jakýkoliv právně skutečně odůvodnitelný spor o značku mezi výrobcem čínským a americkým mohl odehrát, ať z důvodů finančních či nestrannosti – především by se odehrával před americkým či evropským soudem a musel se potýkat s novou nekorektní filozofií uplatňování ochrany intelektuálních práv..) Je otázkou, zda-li se to konečně začne řešit na politické úrovni, na kterou to patří, či zda je výhodnější úkolovat celní správu, aby prováděla ve vietnamských tržnicích pogromy. Opravdu to má charakter perzekuce. Jednou si dovolili trhovci bránit odjezdu plně naloženého kamionu špalírem a někdo hodil do prostoru tržiště láhev (říká zpráva na stránkách Celní správy.). Příště ovšem přišli zabavovat zakuklenci se samopaly (začátek prosince 2006,5. nebo 6., televizní zprávy). Zabavuje se zboží za miliony, pak teprve se provádí šetření, který design či značka byl porušen. Zboží zabavené neoprávněně končí v celním skladě, kde si ho – soudě podle toho, že odsud se také prodává - často již nikdo nevyzvedne. Otázka je, proč. Jsou tu ještě majitelé tohoto zboží? Byli vyhoštěni, bojí se zboží si vyzvednout? Nedozvídají se nic o průběhu šetření? Rozhodně nejsou zprávy – tedy: nikdo se nevzmohl k obraně. O důvodech proč, pohovořím dále. Zatím jen toto: je vskutku možné, že příčinou mnoha manželství Vietnamců je opravdu snaha získat právně stabilnější a obhajitelnější status a zvýšit naděje na ubránění své existence. Samotné vyšší ekonomické struktury, tj, ti, kteří to zboží sem dopravují, nejsou na internetu, ale vydávají si časopis k ničemu a o ničem, kde hlavním inzerentem jsou letecké společnosti a společnosti zakládání firem.

Diskuze

63 příspěvků ( 63 nových)