Reforma voleb a referend

Jarmila Kubátová

12.9.2005 Komentáře Témata: Demokracie 5834 slov

Úvod: Dosavadní volební systém je celosvětově zastaralý, patří již do starého železa, celý svět by měl volit jinak. Existuje přece internet, a tak by měly všechny civilizované státy přejít na moderní elektronický způsob i v případě voleb. Internet je přece fantastická věc, s jeho pomocí by si mohli i Američané poprvé v historii zvolit svého prezidenta přímo sami, bez pomocí zástupců- volitelů. Připadá nám zvláštní, že v době, kdy je internet ve všech sférách života již neodmyslitelnou součástí všech procesů- tak jen volby se uskutečňují pořád postaru jak v 19.století. Bankovní systém si již bez internetu neumíme vůbec představit a třeba i taková banální věc jako je sázení sportky má rovněž dokonalý on-line servis. Tento servis umí zaznamenat každý tiket sázejícího- jen volební systém, který je pro lidi nesrovnatelně důležitější dodnes nic podobného nemá. Jak je to možné? Ze šesti miliard obyvatel na téhle planetě se nenašel nikdo, kdo by nějaký nový moderní, funkční volební systém vymyslel?

Ujmuli jsme se tedy toho sami a nabízíme nový volební systém, který by vyřešil hned několik věcí zároveň. Zaprvé by tento volební systém stát nijak finančně nezruinoval - naopak by oproti dosavadnímu tradičnímu nákladnému způsobu voleb a referend ušetřil. Zadruhé, předností tohoto nového moderního systému je, že v jeden celek spojuje matematické zákonitosti chování davu s matematickými zákonitostmi účetnictví, tedy osmého divu světa. A to vše dohromady propojené s internetem, tedy devátým divem světa. Tímto spojením matematiky, účetnictví a internetu by byly výsledky voleb neuvěřitelně přesné, protože by probíhaly jako účetní operace. Nemohlo by se nikde a v ničem podvádět - a přitom by občané tak jako dosud volili i nadále přísně anonymně. A zatřetí -vůbec největší výhodou nového internetového volebního systému by bylo to, že by občané konečně získali mnohem větší kontrolu a rozhodovací moc nad politiky a i větší pravomoci v rozhodování o svých záležitostech než dosud. Probíhalo by to takhle:

Jednou za čtyři roky by se konaly tzv. HLAVNÍ VOLBY – STÁTOTVORNÉ a ty by byly směrodatné a nejdůležitější. Rozhodly by totiž o tom, kdo bude ty další čtyři roky vládnout. Ale v průběhu dalších tří let, to znamená rok co rok, až do dalších hlavních voleb, by se konaly tzv. VEDLEJŠÍ VOLBY – ORIENTAČNÍ A KORIGUJÍCÍ. Tyto volby by nebyly tak důležité, jejich účel vysvětlíme později.

Hlavní volby – státotvorné

Po čtyřech letech, v průběhu prvního týdne měsíce ledna by všichni lidé starší osmnácti let obdrželi doporučeně volební obálku. Kdo by ji náhodou neobdržel, urgoval by to na příslušném úřadě. Tato obálka by obsahovala:

Seznam všech stran zúčastňujích se voleb
Volební peněžní poukázku v hodnotě 100 Kč
Přesné pokyny k volbám

Od 10. do 20. ledna by probíhaly vlastní volby. Občan by měl celých 10 dnů čas na to, aby zašel s volební poukázkou na poštu, a tam odvolil. Po dvacátém lednu by volební poukázky pozbyly platnost.

Tyto volební poukázky by byly zcela anonymní, bez jakýchkoliv osobních údajů, jméno ani adresa voliče by tam nebyly, ani žádné další rozpoznávací znaky. Bylo by na nich pouze pořadové číslo, skryté pod stírací fólií. Kdyby bylo například 5 miliónů oprávněných voličů- tak poukázky by byly očíslovány pořadovým číslem od jedné do pěti miliónů. Sama o sobě by ta poukázka byla jen bezcenným cárem papíru- pouze dohromady s občanským průkazem, podpisem voliče a razítkem pošty by vytvořila ceninu v hodnotě 100 Kč. Poukázka by se skládala ze dvou naprosto totožných částí, spojených k sobě perforací.

U volební přepážky by volič zároveň s poukázkou předložil i svůj platný občanský průkaz. Poštovní úřednice by zkontrolovala všechny příslušné údaje, zda jsou platné. Zkontrolovala by i obličej voliče dle občanky a teprve pak by zapsala číslo jeho OP do speciální volební listiny - účetního dokladu. Tato volební účetní listina by obsahovala čtyři sloupce: číslo OP, volil, nevolil, a do čtvrtého sloupce by úřednice zapsala znehodnocené, neplatné pořadové číslo, v případě, že by volič nevolil. Volič by měl totiž na vybranou ze dvou možností:

a. Buď by volil- a tím pádem by věnoval tu stokorunu zvolené straně.
b. Nebo by si vyzvedl nabízenou stokorunu- a tím pádem by nevolil.

Ten trik je celkem průhledný, tak ho radši rovnou přiznáme: Je pravděpodobné, že občané - sociálové a asociálové - jen zištně shrábnou stokorunu a nebudou volit. Kdežto zodpovědní a inteligentnější lidé tu stokorunu raději obětují a věnují politikovi, kterému věří. A tím se sami vyselektují lidé, kterým na politické situaci nezáleží, od lidí, kterým záleží. Pravicově smýšlející občané by asi volili víc, než ti levicoví, co mají ke státu vždy jen ruku nataženou. Uplatnila by se zde tedy matematická zákonitost davu, že by se oddělilo zrno od plev, aniž by byl kdokoliv zbaven práva volit.

Člověk, dejme tomu Jan Novák, který by volil, by se na volební listině vedle svého OP podepsal do kolonky volil- a tím by věnoval svou stokorunu svému oblíbenému politikovi a oblíbené straně. Pak by úřednice orazítkovala názvem pošty oba stejné díly volební poukázky a pan Novák by byl vpuštěn za plentu. Tam by provedl svou tajnou volbu dle volebních pokynů. Nejprve by odškrábl z obou dílů poukázky stříbrnou fólii, aby se přesvědčil, že pořadové číslo je skutečně na obou dílech stejné- dejme tomu číslo: 1000004. Teprve potom by na oba díly do okénka pečlivě vyplnil číslo zvoleného politika. Příklad: Když by se do voleb přihlásilo 20 stran, s celkovým počtem 500 politiků, tak strany by byly očíslovány od 1 do 20 - ale politici by byli očíslováni souvisle od jedné do pětiset. Pokud by si pan Novák vybral politika č. 323, tak by toto číslo zapsal do dvou okének. Podle seznamu stran by věděl, že politik je členem strany číslo 11- takže by volil s politikem zároveň i tuto stranu. Ty osobnosti, které by dostaly od občanů nejvíc hlasů, by měly nárok nastoupit do nějaké vládní funkce. Poté by pan Novák odtrhl perforovanou částí oba díly od sebe, jeden díl by hodil do zapečeněné urny a ten druhý by si ponechal a uschoval jako svůj doklad.

Člověk, nazvěme ho Josef Kadrnožka , který by jen lačně skočil po stokoruně by se na volební listině podepsal vedle čísla svého OP do kolonky - nevolil. Pak by musel odškrábnout z obou dílů poukázky fólii, která zakrývá pořadové číslo. Úřednice by toto, teď již neplatné číslo zapsala do volební listiny. Pak by ještě proškrtnul ve volební poukázce obě okénka jako neplatná, a až pak by mu úřednice vyplatila stokorunu. Poštovním razítkem by opět orazítkovala oba díly poukázky, jeden díl by si ponechala a ten druhý díl mu podala jako jeho doklad. Ještě poznámka: V nashromážděné databázi OP by se nesmělo objevit číslo OP dvakrát - jinak by byl jeho majitel předvolán, aby tu záhadu vysvětlil. Volební účetní listiny i poukázky by se musely na poště jeden rok skladovat, (čili až do příštích voleb) a teprve pak by se mohly skartovat.

Počítání hlasů z odpečetěných uren by prováděly 21. ledna volební komise složené z několika lidí z různých politických stran- tak jako je tomu dosud. Lístky z uren by měly na halíř souhlasit s údaji zanesenými poštovními úřednicemi na volebních účetních listinách. Účetní výsledky by se totiž sečetly a strana Má dáti na volebních listinách by musela souhlasit se stranou Dal na lístcích z uren. Jinak řečeno, počet proplacených poukázek nevoličům by musel souhlasit s kolonkou nevolil, a naopak počet darovaných stokorun od voličů by musel přesně souhlasit s kolonkou volil. Po sečtení hlasů by pošta každé zúčastněné volené straně vystavila doklad, kolik peněz od ní obdrží v nejbližších dnech na stranický účet za získané hlasy.

Za nemocnými, nepohyblivými starými lidmi by volební úředníci přišli se zapečetěnou urnou tak jako dosud.

A teď to hlavní: Počítačový systém sčítající hlasy od občanů by byl na internetu naprosto veřejný. Byla by to státní webová stránka, nazvaná dejme tomu narodsobe.cz- a tam by si kdokoliv mohl zkontrolovat cokoliv. Proč by měl mít tuhle výsadu jenom Statistický úřad? Nehledě na to, že klasické volby jsou vlastně dost zneužitelné. Už se přece taky stalo, že nějaká obec volila ODS, ale v počítači bylo, že volili komunisty. To, že se k těm definitivním výsledkům na Statistickém úřadu dostane jen malá skupinka lidí není tak docela v pořádku. Kdežto volební účetní operace by byly na internetu stejně kvalitně zabezpečeny jako všechny ostatní účetní operace, kterých denně po světě proběhne bez problémů miliardy. Výsledky voleb by byly zveřejněny dvojím způsobem: Jednak jako ucelený pohled- čili souhrnné výsledky na jednotlivých poštách v celé republice, a pak jako přímo služba i pro jednotlivé občany. Ti by si rovněž mohli - třeba v internetové kavárně - na webu vše zkontrolovat. Pan Novák by si vzal k ruce svůj volební doklad, otevřel by si web narodsobe.cz, a do okénka by přesně zadal pořadové číslo ze svého volebního dokladu. Zjevila by se mu řada, ve které by to své pořadové číslo 1000004 snadno objevil:

Občan politik strana
1000000 nevolil --
1000001 Václav Tunelář ODS
1000002 Petr Socka ČSSD
1000003 Franta Chameleon KDU-ČSL
1000004 Emílie Cicvárková ED
1000005 nedostavil se --
1000006 Hugo Rudý KSČM

Pan Novák by tam kvůli své anonymitě samozřejmě figuroval jen jako pořadové číslo- ale čísla politiků a stran by se kvůli lepší srozumitelnosti přeměnila na konkrétní jména. Občan, který si radši vybral 100 Kč než aby volil (pan Kadrnožka) - tak v jeho případě by na internetu u jeho pořadového čísla byla poznámka: nevolil. A u poukázek, které propadly, by zase byla poznámka: nedostavil se. Hezký výsledek by byl, kdyby v souhrnu volilo 70 procent zodpovědných voličů. Občan, který by prokazatelně volil, čili věnoval stokorunu, ale přitom se nenašel na webu, by to mohl do jednoho měsíce reklamovat na příslušné poště.

Reklamace by probíhala následovně: Kdyby se to přihodilo zrovna panu Novákovi, tak by s tím svým volebním dokladem a občanským průkazem se dostavil na poštu, ve které volil. Úřednice by podle jeho pořadového čísla snadno v archivu našla druhou, totožnou část, a ve volebních listinách číslo jeho OP i s jeho podpisem. Pokud by nebyl ten doklad na poště k nalezení, tak by pan Novák dostal zpět 100 Kč- ale nic jiného by se pro ten daný rok již nedalo dělat. ( protože lidský faktor je nevypočitatelný, buď samotný pan Novák zapomněl lístek vhodit do urny, anebo ho mohl někdo z volební komise prostě v nestřežené chvíli zlomyslně vzít- i takové věci se stávají.) Pošta, která by měla příliš velké procento reklamací by při příštích volbách měla u počítání volebních lístků přiděleného bedlivého kontrolora.

Za každého voliče by strana tedy obdržela v Hlavních volbách příspěvek sto korun přímo od občana. Například strana, která by dostala 3 milióny hlasů by obdržela od občanů třista miliónů. Ale strana, která by obdržela pod sto tisíc hlasů by nedostala nic. Platilo by totiž, že strany získají peníze od občanů až pokud dostanou nejméně sto tisíc hlasů. Při méně hlasech by peníze z poukázek propadly státu. Byla by to pojistka proti příliš malým stranám, kterým by šlo hlavně o ten peněžní příspěvek.

Mandát vítězné strany, která by sestavila vládu, by byl stejně jako dosud na 4 roky. Velkou výhodou volení jen jediného politika na poukázkách by bylo to, že by tento způsob voleb přinutil strany dát na své kandidátky odshora až dolů co nejvíc superkvalitních osobností. Mít na kandidátkách takzvané křoví by se jim nevyplatilo. Kvůli matematické zákonitosti by totiž výběr co nejlepších lidí na kandidátce byl velmi důležitý. Protože nejen lidé na předních volitelných místech, ale i ti všichni ostatní, až do posledního kandidáta by pro stranu sbírali hlasy i peníze od občanů. Pokud by strana zvolila dosavadní strategii, to znamená, že by na kandidátce měla jen na předních místech „pár mediálních hvězd“, a všichni ostatní kandidáti už by byli jen to křoví,( čili neznámí nýmandi, samé šedivé myši)- tak by ve volbách utrpěla ztráty. Na ty "hvězdy" by sice posbírala třeba milión hlasů, takže by ti dotyční měli nárok dostat se do parlamentu a do vlády, ale celkově by do těchto funkcí získala dejme tomu třeba jen tři mandáty. A to z toho důvodu, že by se těch milión hlasů soustředilo jen na ty tři vystavené osoby- ale všichni ostatní by propadli. Kdežto strana, která by naopak vsadila na samé špičkové lidi z různých oborů a profesí a obsadila by jimi celou kandidátku odshora až dolů, tak by dohromady třeba nasbírala taky milión hlasů- ale byly by ty hlasy lépe a účelněji rozložené. Byly by rovnoměrně rozptýlené po celé kandidátce na všechny ty vysoce kvalitní lidi, takže z toho množství by dejme tomu až deset těch lidí dosáhlo na mandát. Čili strana, která by získala jen tři mandáty by na tom tratila, protože by sice dostala stejné peníze jako strana s mnoha osobnostmi- ale byla by chudší o těch 7 mandátů. Nejen v případě voličů, ale i v případě volených by se tedy oddělilo zrno od plev- do vrcholné politiky by nastoupili jen ti nejlepší z nejlepších.

Platilo by jako dosud, že každá začínající strana by musela nasbírat tisíc podpisů ( i s rodnými čísly) od sympatizujících občanů. Teprve, když by byla řádně zaregistrovaná a měla vypracovaný program by se mohla ucházet o přízeň voličů. O přízeň voličů by se mohl dokonce ucházet i jednotlivec jako nezávislý kandidát. Ale také by musel nasbírat tisíc souhlasných podpisů i s RČ (Pozor, není to zdaleka tak jednoduché, jak to vypadá!).

Pětiprocentní klauzuli zrušit, protože jinak se nemůžeme považovat za demokratický stát. Když se nynější velké strany po revoluci dostávaly k moci, žádné překážky překonávat nemusely, protože žádné klauzule neexistovaly. I ty nejmenší strany by měly mít reálnou, nikoliv jen pouze formální šanci proniknout do parlamentu. Pokud by se jim podařilo na své kandidátky sehnat a umístit superkvalitní lidi, kteří by na svou všeobecně známou důvěryhodnost nasbírali množství hlasů- tak by ta reálná, nikoliv fiktivní šance zde být měla! V opačném případě jsou volby jen směšnou fraškou a demokracie ve skutečnosti neexistuje. (A pochopitelně zrušit také i jakékoliv volební kauce. Jaképak kauce, když mají mít všechny strany podle ústavy rovné šance. A opět- nynější velké strany, když se dostávaly k moci, žádné kauce platit nemusely.)

Některé věci Ústavní soud naštěstí zrušil, jenže ODS a ČSSD se nadále chovají totalitně, když ponechaly ve volebním zákoně tu pětiprocentní klauzuli. Že je totalitní, o tom není pochyb. Všechny malé mimomaparlamentní strany získávají dohromady v průměru 20 % hlasů, což je obrovská síla - a všechny tyto hlasy stejně propadají ve prospěch ČSSD/ODS/KSČM. Je zde možné hovořit o "volné soutěži politických stran“ (čl.5)? O poslanecké sněmovně, která "poměrně obráží hlasy voličů" (čl. 18)? O tom, že "rozhodování většiny dbá ochrany menšin" (čl. 6)? Statisíce lidí jde volit proto, aby byla vyplněna jejich vůle, ne proto, aby byly jejich hlasy bezostyšně ukradeny. Tihle kartelově domluvení politici nám vzkazují - můžete si "svobodně" vybrat: Buď budete volit velké strany, nebo váš hlas propadne ve prospěch velkých stran. Co je tohle za nehoráznost? Mnoho lidí se obává, že jejich hlasy skutečně propadnou- a tak k volbám radši ani nejdou. A to je další škoda páchaná na voličích. Lidé říkají: Neměli jsme koho volit, proto jsme nešli volit. Vždyť by naše hlasy stejně propadly. Proto ta malá účast u voleb! A ti co k volbám přesto hrdinně jdou, tak jejich hlasy (i peníze) skutečně propadnou. A je ostudné, že propadnou i ve prospěch komunistů. Taktika ČSSD/ODS je naprosto průhledná a jasná: Na mnoha frontách se snaží zničit malé strany, aby pak byl definitivně zakonzervován mafiánský, kartelový způsob vládnutí jen dvou stran. Navenek se vzájemně jejich vůdci již 16 let kritizují- hrají si na ideové protivníky, na pravé a levé, či na modré a růžové. Ale ve skutečnosti si ve špičkách vysoké politiky pomáhají jeden druhému udržet si dnes již takřka neomezenou, jako za komunistů pyramidově organizovanou moc. Ti níže postavení se bojí o koryta a tak schválí cokoliv, co dohodnou ti ve špičce pyramidy. Jak řekl kdysi v jednom novoročním projevu exprezident Havel: "Je to úzké bratrstvo, jehož cílem je soustředit do svých rukou veškerou politickou, ekonomickou i mediální moc- kolikrát i na pomezí kriminality"….

Poslanci ODS a ČSSD by totiž rádi prosadili nový většinový zákon o volbách , v němž by byly výsledky voleb účelově zkresleny ve prospěch velkých stran. Představme si, že se příjme zákon, že dvě nejsilnější fotbalová mužstva budou zvýhodněna: pokud střelí gól, započítá se jim dvakrát a kromě toho mohou vybírat pro sebe dvojnásobné vstupné. Cílem dosavadní poměrné volby je však naproti tomu co nejvěrnější (zrcadlový) odraz hlasů voličů v parlamentu. Tato ještě větší diskriminace malých stran by tedy přinesla velké zisky velkým stranám, takže dohromady by smluvní strany ČSSD/ODS/KSČM na základě nového zákona o volbách mohly obdržet až 93 procent křesel v Poslanecké sněmovně. Snad ani ústavní zakotvení "vedoucí úlohy strany ve společnosti" by pro ně nebylo výhodnější. Tím se odhaluje pravý záměr mocenského kartelu našich největších stran- zlikvidovat navždy jakoukoliv konkurenci administrativními prostředky.

Jakékoliv sponzorské dary věnované stranám kýmkoliv by v novém volebním systému byly přísně zakázáné a trestné. Sponzorské dary jsou totiž ve skutečnosti jen prachsprosté úplatky, které přináší užitek zasvěceným manipulátorům a podplácejícím investorům, nikoliv občanům. Radši ať jsou strany rok co rok vydržovány státem a občany, nikdy ne sponzory- protože v případě politických stran je to vždy KORUPCE.

Účetnictví všech stran by mělo být na internetu zcela veřejné. A to včetně platů zaměstnanců, volebních poukázek od občanů, či členských příspěvků od členů strany. Mělo by se stát samozřejmostí, že strany žijící z veřejných prostředků by měly být pro veřejnost veřejné. Jsou to instituce žijící z občanů a pro občany, takže jejich účetnictví nemá být co tajné, ale naopak přísně veřejné. Byl by tam také program strany, i záznamy ze všech schůzí, a rovněž záznamy, jakým způsobem hlasovali jednotliví členové strany v parlamentu. Občané by také mohli každé straně sdělovat své připomínky- diskusní fóra by měla být samozřejmostí.

Nebývale by vzrostla úloha novinářů coby skutečných hlídacích psů demokracie. Nebyli by to žádní poslušní Alíci, kteří jen tak neškodně blafou. Ale byli by to obávaní rafani, před jejichž břitkým perem by se politici třásli strachy jak ratlíci. Ale naštěstí ani novinářská moc by nebyla neomezená. Internet se mezi lidmi čím dál víc šíří, a tak by si občané sami mezi sebou pružně předávali v internetových diskusích důležité informace - i bez novinářů.

Přímá volba prezidenta všemi občany přes volební poukázky by byla také samozřejmostí. K výběru by měly strany předložit nejméně 20 osobností, nikoliv jen několik uchazečů. A dokonce i občané by měli možnost prostřednictvím hlasování v novinách navrhnout si své kandidáty. Pokud by kandidát navržený občany "měl nejdelší sloupek" měl by se voleb rozhodně zúčastnit.

Vedlejší volby – orientační a korigující

Tyto volby by se konaly tři roky po sobě a probíhaly podobně jako volby hlavní. Ale od hlavních voleb, konaných jen jednou za čtyři roky by se podstatně lišila jejich náplň. Jak už napovídá samotný název, nebyly by tak důležité jako volby hlavní, protože by nebyly státotvorné. Konaly by se rovněž deset dnů v lednu, to znamená, že by voliči na počátku ledna obdrželi volební obálku, která by tentokrát obsahovala:

Očíslovaný seznam všech vládnoucích politiků včetně vlády doplněný o nové kandidáty
Volební peněžní poukázku, ale tentokrát jen v hodnotě 50 Kč
Přesné pokyny k volbám

Účelem vedlejších voleb by byly tři věci: 1. občané by vlastnoručně odměnili finančně ty strany, které podle nich odvedly za ten rok nejlepší práci. 2. Občané by sami odstranili nejnemožnější jednotlivé politiky, kteří se něčím hrubě provinili. 3. Účelem těchto orientačních a korigujících voleb by také bylo přesné statistické zjištění, jak jsou strany u občanů zrovna oblíbené- po každém 20.lednu by se všechny strany naprostopravdivě a přesně dozvěděly, jak si u občanů v oblibě stojí. Takže pochybné a zmanipulované předvolební průzkumy by musely definitivně ukončit svou činnost.

Volba na poukázce by probíhala tak, že by občan opět jen do dvou kolonek zapsal číslo svého nejoblíbenějšího favorita. Politik, který by dostal u národa méně hlasů než nový kandidát by musel odejít po volbách od válu a byl by nahrazen tímto novým kandidátem z kterékoliv jiné strany, který dostal víc hlasů než on. V praxi by to vypadalo asi takto: Na nějakého nejvyššího politika by se dejme tomu v tisku provalil nějaký skandál- třeba že nedokáže vysvětlit původ svého majetku. Pokud by to občanům vadilo a ten politik za své jednání dostal byť jen o pár hlasů míň než nově navrhovaný, bezúhonný kandidát - byl by tímto novým kandidátem nahrazen.

A dále- představme si, že by se vítězná strana nenamáhala plnit po hlavních volbách svůj volební program. Příští rok v lednu by leckterý zklamaný a rozlobený občan měl možnost věnovat svůj hlas v orientačních volbách prostřednictvím peněžní odměny jiné straně. Tím by vládnoucí strana viditelně ztrácela svou oblibu (i peníze), pokud by rapidně ztrácela hlasy občanů. V praxi by si tohle ovšem nemohla dovolit, musela by se tedy snažit své chyby urychleně napravovat. Probíhalo by to přibližně tímto způsobem: Dejme tomu, že by opoziční strana házela klacky pod nohy straně vládnoucí- že by třeba kvůli opozičním klackům nemohla ani schválit důchodovou reformu a tak podobně. Takové jednání by se voličům nelíbilo a tak by opoziční strana hned příští rok v korigujících volbách klesla v oblibě. V praxi by to znamenalo, že by přišla nejen o peníze od voličů, ale hlavně o několik mandátů. Byla by povinna odstranit neoblíbené politiky, ale nové by přitom nezískala- takže tím by ztrácela v parlamentu svou moc. Místo ní by naopak posílila nějaká menší strana, která by pohotově rychle a chytře těsně před orientačními volbami zareagovala a občanům závazně slíbila, že důchodovou reformu vládnoucí straně rozhodně podpoří. Podle zvýšeného počtu hlasů by měli její noví kandidáti nárok na několik mandátů, takže by ta malá strana svými lidmi obsadila místa neoblíbených politiků- a důchodová reforma by byla do roka schválená. Tímto způsobem by byly strany donuceny k plodné spolupráci, nikoliv k věčnému soupeření. Jen takovýhle pružný volební systém by donutil strany i jednotlivé politiky plnit své programy a sliby- aby neztráceli drahocenné hlasy svých voličů. Matematická zákonitost by poslance donutila plnit vůli občanů, nikoliv vůli zákulisních intrikánů a bohatých lobbistů.

S pomocí volebních poukázek by se daly provádět i jakékoliv volby na místní úrovni. Občané z Horní Dolní by volili nového starostu tím způsobem, že by obec oprávněným voličům rozeslala poukázky třeba jen v symbolické hodnotě 20 Kč. Lidé by si tak mohli přímo volit nejen starostu, ale i svého krajského hejtmana, i místního policejního ředitele či soudce, nebo důležité správní úředníky. Jistě by si vybrali jen ty nejlepší z nejlepších. Kariéristi, co mají všude jen samé klientelistické známosti, ale u místních lidí nejsou pro své záporné vlastnosti vůbec oblíbeni, by neměli šanci. Kdyby na volebních seznamech nebylo dostatek kvalitních osobností, měli by občané právo do kolonky na poukázce vyplnit nulu. Pokud by si takto nemohlo víc jak 50 procent voličů vybrat, musely by se uspořádat nové volby- tentokrát rozšířené o nové kandidáty, navržené přímo občany.

Reforma referend

Nabízíme referendum, které by stát nic nestálo. Referendum by vyhlašoval parlament na popud velkého nátlaku občanů zezdola. Referenda by se pořádala pokaždé, pokud by se nějaký problém týkal široké vrstvy obyvatelstva, a o kterém jsou způsobilí rozhodovat všichni občané. Takže "lid" by si sám cestou přímé demokracie rozhodl, zda něco chce či nikoliv. Příklad: Souhlasíte se zavedením papírových zdravotních knížek? Pokud by nadpoloviční většina obyvatel rozhodla že NE, pak by se knížky nezaváděly. Nebo jiný příklad: Souhlasíte s evropskou ústavou? A národ by si sám rozhodl, zda ano či ne.

Každé referendum by bylo velmi snadné a rychlé- trvalo by jen týden. Po vyhlášení referenda by všichni oprávnění voliči opět obdrželi doporučenou obálku, která by obsahovala:

Referendovou složenku
Pokyny k referendu

S pomocí referendových složenek by se mohly provádět i jakákoliv referenda na místní úrovni. Občan, jež by chtěl hlasovat v referendu by se jen opět dostavil s platným OP a složenkou na poštu. Na složence by zase bylo vše potřebné předtištěno včetně manipulačního poplatku 50 Kč. Občan by předložil úřednici svůj OP. Úřednice by zkontrolovala, zda je jeho číslo OP obsažené v lednové databázi voličů. Pokud ano, zapsala by toto číslo OP do tzv. referendové účetní listiny. Občan by se vedle podepsal a zaplatil 50 Kč. Úřednice by orazítkovala oba díly referendové složenky a poté by byl vpuštěn za plentu. Tam by na referendové složence pouze dvakrát křížem pečlivě přeškrtal variantu, kterou si nepřeje- tedy buď dvakrát ANO nebo dvakrát NE. Takže náš pan známý Novák by teď v případě zdravotních knížek přeškrtal jako nežádoucí dvakrát slůvko ANO. Zůstalo by jenom dvakrát NE. Pak by na obou dílech seškrábl stříbrnou fólií, a tak by odhalil pořadové číslo- dejme tomu:1258365. Teprve poté by od sebe oddělil oba perforované díly a jeden z nich hodil do zapečetěné urny. Ten druhý, zcela totožný díl složenky by si zase pečlivě schoval jako doklad. Princip referend by byl tedy úplně stejný jako u voleb. Našemu známému panu Kadrnožkovi by však bylo i referendum lhostejné, vůbec by na poštu nešel, a tak by se u jeho pořadového čísla objevilo: neúčastnil se. Ale oba pánové by si na webu narodsobe zase podle pořadového čísla mohli snadno zkontrolovat, zda jsou tam zanesení:

Občan Referendum
1258365 NE
1258366 neúčastnil se

Závěr: Řadových občanů je mnoho, jsou jak oceán- a v tom je jejich jediná síla. Smutné ovšem je, že lidé mají v podstatě dodnes jen jedinou možnost vyjádřit s politiky svou velkou nespokojenost- vyrazit do ulic a hlasitě protestovat. To je ale bohužel chabá obrana. Takže doufejme, že v budoucnosti bude mít "lid" větší možnosti bránit se zvůli oligarchií a lépe si chránit demokracii. Přímá demokracie je totiž nejlepší, protože jedině s její pomocí občané nebudou tak zoufale bezmocní. Jde o to, aby moc bezmocných co nejvíce omezila moc mocných. Aby se na vládnutí podíleli všichni lidé, nejen hrstka zkorumpovaných politiků napojených na mocné finanční skupiny. Zkrátka aby to byla opravdová demokracie, nikoliv „moneykracie“. Jde zároveň i o to, vtáhnout všechny lidi více do aktivního rozhodování o sobě samých. Aby jenom planě nenadávali, že je politika svinstvo, ale aby to svinstvo měli možnost z politiky sami aktivně rok co rok vymetat. Jako musíme pravidelně na svých zahradách vytrhávat plevel, aby nezadusil kulturní rostliny, tak musíme průběžně a pravidelně hlídat politiky, aby nám kulturně sloužili, nikoliv aby nás dusili. A z toho důvodu je dnes nutné volit jinak- třeba způsobem, který jsme navrhli.

Příloha: Vzory dokladů

1. Volební poukázka:

[Volební poukázka]

1. Tajné pořadové číslo
2. Číslo politika
3. Razítko pošty (bez data)

2.Volební účetní listina

[Volební listina]

Volební poukázka i Volební účetní listina u Vedlejší voleb jsou jen s drobnými obměnami totožné jako u hlavních voleb. Na volební poukázce je vytištěna částka 50 Kč.

3. Referendová složenka:

[Referendová poukázka]

1. Tajné pořadové číslo
2. Volba v referendu
3. Razítko pošty (bez data)

4.Referendová účetní listina:

[Referendová listina]
Známka 1.0 (hodnotilo 1)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Články s podobnou tématikou

Káva pro Zvědavce

32

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc listopad přispělo 82 čtenářů částkou 9 541 korun, což je 32 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

[PayPal]

Bitcoin:
165eUVffx5CuUNwr12JbqqZi6AtrbN22Y7
Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

17. listopad - panoptikum na Václaváku financoval Soros, oligarchové Tomáš a Karel Janečkovi a jejich kámoš Winkler18.11.17 12:00 Česká republika 0

17. litopad - varování před "diktaturou referend" 18.11.17 11:33 Česká republika 1

Dohoda KGB a CIA. Dělení majetku a moci. Schůzka Havla a Sorose v roce 1986 na ambasádě USA v Praze17.11.17 15:08 Česká republika 2

Neatraktivní ženy si stěžují, že je nikdo sexuálně neobtěžoval. Rozjely kampaň Why not me17.11.17 11:13 Neurčeno 6

Lana Lokteff - Proč nechci být menšinou16.11.17 21:33 Neurčeno 4

Šašek Hradílek vydírá Zemana hladovkou16.11.17 12:14 Česká republika 11

Dva články z dnešních novin16.11.17 10:57 Neurčeno 2

Otec sedmi dětí se stal šestiletou holčičkou16.11.17 01:42 Kanada 3

Vánoční trhy se v Rakousku i Německu mění 16.11.17 00:44 Německo 4

EU ruší Dublin a chce brát trvale i ekonomické migranty z Afriky15.11.17 23:14 Evropská unie 3

Jurečka a chemická lobby: Glyfosát15.11.17 08:28 Evropská unie 4

Francie řeší přibývající sebevraždy policistů14.11.17 23:41 Francie 2

Šťastná nálezkyně13.11.17 21:09 Česká republika 0

Jiný pohled na aféru #MeToo13.11.17 12:12 Rusko 2

Stropnický st.: "občané by neměli mít možnost rozhodovat o věcech, u kterých nedokážou posoudit všechny důsledky"12.11.17 18:13 Česká republika 7

Je v pořádku být bílý?12.11.17 17:18 USA 2

Republikánský kandidát měl před 40 lety osahávat 14letou dívku10.11.17 10:16 USA 5

BBC zfalšovala další historickou postavu. Anglickou královnu Margaret z Anjou09.11.17 16:01 Británie 3

Kevina Spaceyho vymažou z hotového filmu kvůli obvinění z obtěžování09.11.17 14:40 USA 14

Plíživá islamizace ČR09.11.17 11:02 Česká republika 0

Měnové kurzy

USD
21,69 Kč
Euro
25,57 Kč
Libra
28,66 Kč
Kanadský dolar
16,99 Kč
Australský dolar
16,41 Kč
Švýcarský frank
21,92 Kč
100 japonských jenů
19,34 Kč
Čínský juan
3,27 Kč
Polský zloty
6,04 Kč
100 maď. forintů
8,20 Kč
Ukrajinská hřivna
0,82 Kč
100 rublů
36,71 Kč
1 unce (31,1g) zlata
28 067,19 Kč
1 unce stříbra
375,62 Kč
Bitcoin
168 945,67 Kč

Poslední aktualizace: 19.11.2017 07:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 22 215