Vytvořme jinou Evropskou unii

Václav Klaus

25.7.2005 Komentáře Témata: Evropská unie 2183 slov

Musíme opustit myšlenku vytvoření Státu Evropa, která je nám stále sugerována. Potřebujeme politický systém liberální demokracie, který nutně vyžaduje občanský princip, spojený s přirozenou loajalitou lidí k vlastnímu národu a s elementárním pocitem národní identity.

Budoucnost evropské integrace by mohla být vymezena jako Organizace evropských států (OES), jejímiž členy budou jednotlivé evropské státy, nikoli tedy přímo občané těchto států, jak se o to pokoušela evropská ústava.

Evropskou radou jsme byli v polovině června v Bruselu vyzváni, abychom se v nastávajícím "období reflexe" vyjádřili k dalšímu směřování evropské integrace. Pusťme se do toho. Je pro to mnoho důvodů, které vyvolala v posledním dvacetiletí proběhlá akcelerace procesu evropské integrace. Došlo k ní formou sice postupného, ale přesto velmi důkladného a navýsost systematického rušení mezivládního charakteru vztahů v rámci evropského kontinentu. Všichni bychom měli vědět, že k tomu již došlo. Neměli bychom si namlouvat, že tomu tak není.

Toto urychlení evropského integračního procesu bylo v osmdesátých letech minulého století spojeno zejména se jmény Spinelli a Delors (a v pozadí za nimi stojícími a nad nimi ruce držícími Mitterrandem a Kohlem). V průběhu těchto dvou desetiletí sice byla tato tendence a její - pro normálního smrtelníka velmi málo viditelný a srozumitelný - průběh často kritizována, ale vždy to byl minoritní, v některých zemích dokonce téměř marginální názor. Existující kritické hlasy nebyly politickými elitami (a je obklopujícími rádci a žurnalisty, kteří byli jejich věrnými - a teď by se velmi hodil trefný anglický termín - fellow-travellers) brány na zřetel.

Tito lidé sami sebe považovali a považují i dnes za natolik neomylnou a historií posvěcenou a vyvolenou avantgardu, že jsou si jisti, že smí vést pomýlené (ne-li přímo bezradné) zástupy obyčejných lidí, kteří - bez nich - sami nevědí, co je pro ně dobré. Politické elity naopak věděly a vědí velmi dobře, že přesun rozhodování ze státní na nadstátní úroveň oslabuje tradiční demokratické mechanismy (neoddělitelné od existence národního státu) a že se tím radikálně zvyšuje jejich osobní moc. Proto o tento přesun tolik stály a stojí i dnes.

Občasná lidová hlasování, referenda, i v minulých letech sice ukazovala, že to obyčejní lidé vidí poněkud jinak. Připomeňme aspoň francouzské jen velmi těsné, a proto nepřesvědčivé ANO a dánské NE Maastrichtské smlouvě, obojí v roce 1992, irské NE smlouvě z Nice v roce 2001, švédské NE Euru v roce 2003 -ale ani to nebylo bráno dostatečně vážně. Teprve letošní francouzské a holandské NE evropské ústavě přineslo změnu. Teprve tento výsledek vedl ke zhroucení onoho velmi křehkého domečku z karet, který byl po celých těch 20 let stavěn bez solidních základů a hlavně bez účasti těch, kteří v něm měli bydlet - občanů jednotlivých evropských zemí. Bydlet v něm měli, ale pro ně stavěn nebyl. Byl stavěn pro ty, kteří z něho měli profitovat. Byl stavěn pro evropské politické elity a jejich společníky. Náklady této stavby však nesli jiní. Tento nesoulad se dříve nebo později musel projevit a šlo jen o to, co se stane tím konečným impulsem, tou poslední kapkou, po které hrnec přeteče.

Řada důvodů neúspěchu

Pro někoho očekávaně, pro jiné nečekaně, se nakonec příčinou zhroucení tohoto záměru stala evropská ústava, což ale byla spíše náhoda. Stejný efekt mohlo mít jakékoli jiné silnější "fouknutí" do evropských karet. Mohlo jím být - i bez ústavy probíhající - prohlubování a zároveň rozšiřování EU (zejména např. otázky kolem přijetí Turecka), evropská ekonomická stagnace v počátečních letech jednadvacátého století a s ní spojená neochota pokračovat v solidaritě - v minulosti vzniklé - bohatších zemí s méně bohatými (i v tomto případě se jako nejvíce solidární tvářili politici, kteří žádný účet za toto evropské přerozdělování ze svého neplatili). Mohl jím být i nestrávený, nepřirozený, a proto umělý multikulturalismus (jehož základní, výchozí entitou je etnická nebo kulturní skupina, a ne jednotlivec, občan) a s ním spojená masová imigrace, narušující historicky vytvořenou integritu jednotlivých členských států. Mohl jím ale být i jakýkoli jiný vnější impuls obdobného řádu.

Záměr, usilující o vytvoření jednoho evropského národa (a kultury), se výsledky referend ve dvou zakládajících zemích stal minulostí. Vrátit zpátky ho nemůže nějaký nový, stejnou administrativní cestou vzniklý, evropský Konvent, jemuž by opět dominovala bruselská byrokracie. Skutečná, autentická diskuse o těchto věcech musí nejprve nastat v jednotlivých zemích, a teprve na jejím základě mohou být vytvořeny a zformulovány základní teze projektu, který chceme sledovat. Jen k těmto novým tezím je možné vyhlašovat nějaká další referenda. Teprve pak bude eventuálně možné začít psát nové znění nějakého společného "evropského" dokumentu. Snad si to vrcholní EU-politikové dnes také uvědomují - alespoň jejich nápad nastolit "období reflexe" by tomu mohl nasvědčovat.

V rámci tohoto dialogu si musíme nejdříve vyjasnit, jakou Evropu chceme, a musíme umět srozumitelně říci - ne frázemi, ale přesvědčivými argumenty - jak má budoucí Evropa vypadat a jaké výnosy a náklady bude takové řešení, bude-li realizováno, mít. Nová evropská organizace rozhodně nesmí brzdit samovolně probíhající integrační či globalizační procesy, ale měla by jim ukládat rozumné meze. Do Evropy nesmí být vnášeny ani žádné zbytečné unifikační, harmonizační a centralizační tendence, ale ani žádné povinné jednotné "evropské" ideologie (neboť právě prostor idejí musí zůstat otevřený pro jakýkoli budoucí politický vývoj na pravo-levém spektru jednotlivých evropských zemí). Touto ideologií se zejména nesmí stát žádná z líbivých, ale nikdy a nikde nerealizovaných utopických třetích cest. Nerealizovaných, protože nerealizovatelných! Jistě bude třeba svést polemiku i o tom, zda bude nezbytné nový pohled na Evropu "konstituovat" nějakým explicitním ústavním dokumentem, který by stanovil jasné mantinely, a tak zabraňoval plíživé unifikaci a centralizaci evropského kontinentu. Právě to bylo charakteristické pro minulé období, opírající se o ničím nebrzděný aktivismus eurofilů (maximalizujících efekty plynoucí z jejich vlastního pohybování se v evropských strukturách), kteří se spoléhali na pasivní bezstarostnost většiny Evropanů, žijících v domnění, že se jich nic z těchto věcí netýká. Někteří nepozorní a věčně nespokojení si snad dokonce mysleli, že to "evropské" bude - samo o sobě - lepší než to jejich "domácí". Tím ale hrozně podcenili demokratický aspekt problému.

Najdou se ovšem mezi námi jistě i ti, kteří si budou myslet, že žádný takový dokument není zapotřebí, že trocha "anarchie", přesněji spontánnosti přirozeného řádu a neviditelné ruky, nic nezkazí, že nikým bezprostředně neřízený a neorganizovaný proces utvoří vnitroevropské vztahy lépe než sebelépe uvažující politikové. Ti, kteří se domnívají, že žádný konstitucionalismus na úrovni EU není nutný.

V sílu oněch spontánních lidských interakcí věřím i já, ale současně si myslím, že konstruktivisté všech barev a vůní pokoj nedají a že na "jejich" konstruktivismus (myslím pánů d`Estaigna, Amata a Dehaena, u nás Svobody, Špidly a Zaorálka) je třeba odpovědět konstruktivismem té evropské většiny, která nechce prázdné evropanství, která nechce masivní centralizaci kontinentu, která nechce další zbyrokratizování svých životů, která nechce rozhodování daleko od domova (a tudíž od elementárního "dohledu" na ty, kteří o nás rozhodují). Tato evropská většina nechce zbytečné přistřihávání všeho na jednu míru a nepřeje si další omezování lidské svobody. Proto si myslím, že nějaký nový ústavní dokument bude třeba dříve nebo později vytvořit.

Nemůže ale jít jenom o dokument mířící vpřed a přijímající jako posvátnou danost vše minulé. Musí mu předcházet skutečně kritické, dosud zatím nikdy neprovedené zhodnocení cesty, kterou evropská integrace za dlouhých padesát let ušla. Nemůže jít o pouhé uznání statutu quo nebo jen o eventuální přibrzdění další unifikace. Musí jít i o zrušení lecčeho z toho, co vzniklo v minulém dvacetiletí. Musí jít o nalezení nové rovnováhy svobody a dirigismu, soukromého a veřejného, neregulovaného a regulovaného, domácího a zahraničního, sousedského a nadnárodního, národního a evropského, atd.

V každém případě musí však být opuštěna myšlenka vytvoření Státu Evropa, která je nám stále sugerována. Ač to leckteří nechtějí přiznat (snad ani sami sobě), tato myšlenka byla základním koncepčním vodítkem textu zamítnuté Evropské ústavy. Jak už jsem argumentoval jinde, tento pohled se nedal zakrýt tím trikem, že bylo v textu ústavy slovo federální důsledně nahrazováno slovem komunitární. Vůči čtenářům tohoto dokumentu to byla dost ošklivá a neférová, ale hlavně nedůstojná hra. Když už navíc leckdy bývá argumentováno bojem s "národním" nacionalismem, neměl by být potichu vytvářen nacionalismus evropský. Žádný nacionalismus nepotřebujeme. Potřebujeme politický systém liberální demokracie, který nutně vyžaduje občanský princip, spojený s přirozenou loajalitou lidí k vlastnímu národu a s elementárním pocitem národní identity.

Občané států, nikoli občané EU

Jsem přesvědčen o tom, že úkolem dnešní doby je vymezit budoucnost evropské integrace kvalitativně jinak, než jak je tomu dosud. Měli bychom ji vymezit jako Organizaci evropských států (OES), jejímiž členy budou jednotlivé evropské státy, nikoli tedy přímo občané těchto států, jak se o to pokoušela evropská ústava. Proto bude třeba zbavit se i takových slov, jako je "evropské občanství". Motivací pro členství v OES také nesmí být snaha o realizaci jakýchkoli ideologických či ideových cílů, nýbrž pouze společná víra v to, že jsou členské státy schopné - v jistých oblastech - jednat společně, ve společném zájmu, a na tomto základě dospívat k nějakým společným rozhodnutím. Mechanismus tohoto rozhodování nemůže být jiný než konsensuální, alespoň ve všech podstatných věcech.

Všechno ostatní je druhotné a v mnoha ohledech to plyne z prvotního vymezení samotné podstaty evropské integrace. To se ale musí rozřešit právě teď. Dnešní příležitost, která se naskytla po dvojím odmítnutí stávajícího způsobu evropské integrace občany dvou zakládajících zemí, se totiž nebude hned tak opakovat.

Václav Klaus,
prezident České republiky


Doplnění vydavatele

On je možná Klaus všelijaký, ale podle zásady mezi slepými jednooký král přerůstá evropské politiky o půl hlavy. O tom není pochyb.

I demokracie se někdy "sekne" a umožní, aby z tlupy hyen, zločinců a karieristů postoupil do čela někdo, kdo má pro svůj úřad nejen schopnosti, prozíravost a znalosti, ale dokonce snad - o hrůzo - to myslí s námi relativně dobře.

Už jsem to tady říkal nejednou a znovu to opakuji: Jsem toho prezidenta hrdý.

Známka 3.0 (hodnotilo 2)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

36

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc únor přispělo 78 čtenářů částkou 10 860 korun, což je 36 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

[PayPal]

Bitcoin:
165eUVffx5CuUNwr12JbqqZi6AtrbN22Y7
Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

Švédsky absurdistan. Krátke multikultúrne spravodajské okienko zo Švédska19.02.18 12:29 Švédsko 0

Starosta (soc. dem.): V Castel Volturno diktují pravidla Nigerijci19.02.18 01:36 Itálie 0

Německem i Rakouskem zní: Zrušme poplatky rádiu a televizi18.02.18 21:49 Německo 0

Sociální úřad přiznal migrantce s dětmi 7.345,45 eur měsíčně. Lidé, kteří to rozlobeně komentovali, budou stíháni pro nenávistné podněcování18.02.18 20:10 Německo 2

Dovolená jen pro černé Američanky18.02.18 16:39 USA 1

Berlín: Protestní pochod žen proti islamizaci k belínskému federálnímu kancléřství18.02.18 16:28 Německo 0

Viersen: Afričan znásilnil 65 letou Němku18.02.18 15:56 Německo 1

"Mnichovský diktát" EU: Pokud ministerstva sama neskoncují s rušivými emocemi okolo relokací, nadiktuje "konečné řešení" Rada Evropy18.02.18 15:43 Evropská unie 1

Dívky mizí ze startu formule 1. Jsou v protikladu s normami dnešní doby18.02.18 15:19 Neurčeno 0

Než migrant překročí hranice Evropy...16.02.18 18:35 Neurčeno 2

Vysoká hra Putina: Turecko nakupuje ruské S40016.02.18 16:25 Turecko 7

Transgender kojí15.02.18 14:47 Británie 1

Dva teplí sdílejí fotku "svého" dosud nenarozeného dítěte na Twitteru 14.02.18 17:23 Británie 3

Přihlouplí češti umělci opět školí Zemana a potažmo národ14.02.18 16:45 Česká republika 3

Tak je to tady: vláda znovu hlásí Česko k fiskálnímu paktu14.02.18 16:34 Neurčeno 0

Kto vraždil na Majdane?14.02.18 07:54 Ukrajina 2

Korfu: Pákistánec pobodal Brita14.02.18 00:36 Řecko 1

Řecko si stěžuje na šikanu Turecka u EU, u NATO, u OSN, u Německa a USA - zatím bez výsledku14.02.18 00:25 Evropská unie 0

Kauza Novartis: Stát ztratil předraženými léky cca 23 miliard eur13.02.18 23:41 Řecko 1

Česká lékařská komora: Zdravotníky nemohou nahrazovat nekvalifikovaní cizinci!13.02.18 23:20 Česká republika 0

Měnové kurzy

USD
20,39 Kč
Euro
25,30 Kč
Libra
28,56 Kč
Kanadský dolar
16,23 Kč
Australský dolar
16,14 Kč
Švýcarský frank
21,94 Kč
100 japonských jenů
19,14 Kč
Čínský juan
3,22 Kč
Polský zloty
6,12 Kč
100 maď. forintů
8,13 Kč
Ukrajinská hřivna
0,75 Kč
100 rublů
36,19 Kč
1 unce (31,1g) zlata
27 483,60 Kč
1 unce stříbra
340,68 Kč
Bitcoin
226 227,30 Kč

Poslední aktualizace: 19.2.2018 19:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 18 815