Bože, neodpouštěj jim,

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.org)

URL adresa článku:
https://zvedavec.org/komentare/2003/07/647-boze-neodpoustej-jim.htm

Vladimír Stwora

Parafráze známého rčení mne napadla nad oslavnými články z iDnes o skvělém přijetí českých politiků nejvyššími americkými představiteli. Český předseda vlády Vladimír Špidla a ministr zahraničí Cyril Svoboda jsou doslova uneseni laskavostí a pohostinstvím Američanů. A pisatel článku Jindřich Šídlo rovněž.

Takto referuje iDnes o Špidlově pobytu:

... A všichni mu i neformálními gesty dávali najevo svou přízeň. Prezident George Bush nečekaně protáhl zdvořilostní schůzku s premiérem na téměř dvojnásobek, pak Špidlu přijal i viceprezident Dick Cheney.

Ministr zahraničí Colin Powell zavítal dokonce na recepci na české ambasádě (byla to jeho první podobná akce v tomto roce) a ministr obrany Donald Rumsfeld se za Špidlou rozjel až do hotelu - a i to je dost neobvyklá událost. Američané navíc sami nezačali mluvit o nepříjemných tématech.

Špidla prý celý záři. Dokonce si nasadil kovbojský klobouk a s manželkou tancovali při setkání krajanů na Houstonské univerzitě. V plánu je také setkání s kubánským exilem a s vězni kubánského režimu ve Vanderbuilt Mansion, o čemž se Špidla moudře vyjádřil takto: "...myslím, že je na místě podpořit rozvoj lidských práv na Kubě, protože režim tak, jak se vyvíjí, skutečně lidská práva potlačuje, a myslím si, že není na místě zůstat zcela neutrální a lhostejný..."

To je jistě hezké, že má humanista Špidla takové nekompromisní názory, co se lidských práv týče. Jistě tedy i svým novým americkým přátelům připomene nelidské podmínky v jejich koncentračním táboře na Guantanamo, kde je už 18 měsíců drženo v klecích (a mučeno) 680 mužů bez obvinění, bez soudu, bez příslibu propuštění, bez přístupu k právníkům, bez kontaktu s kýmkoliv, s výjimkou vyšetřovatelů a stráží.

Jedinou skvrnkou na bezchybném Špidlově pobytu v USA je bývalý ministr zahraničí Jan Kavan, t.č. bytem v New Yorku, který se vnucuje do Špidlovy společnosti, a ač nevyzván, dojednává tajné schůzky premiéra s firmou Bechtel, která dostala miliardový kontrakt na stavební práce v Iráku.

Skoro všechny země světa by se rády spolupodílely na obnově Iráku, v tom Češi nejsou výjimkou. Ale jen Češi se snaží získat kontrakty typickou anální turistikou - lísaním se k někomu bez ohledu na jeho charakter - jen když je naděje, že nám velkomyslně hodí nějakou tu kost ze svého stolu.

Proč jsou Američané k české delegaci tak vstřícní? Autor článku v iDnes Jindřich Šídlo se domnívá, že se za tím skrývá chuť prodat české straně vysloužilé stíhačky a další vojenskou techniku. Možná částečně ano, ale hlavní důvody budou asi někde jinde. Uvidíme je, když se na to podíváme více z výšky. Strategie Američanů je plně v souladu s plánem PNAC (Project for the New American Century).

Nehovoří se v plánu PNAC jasně, že jedním z hlavních bodů je budování vojenských základen v bývalých lido-demo státech a co nejblíže na východ? Česká republika má ideální polohu přímo v centru. Lze odtud ovládat jak státy západní Evropy, tak i státy východní. Trvalá přítomnost amerických vojenských základen (včetně jaderných zbraní) na našem území - o to jim zřejmě jde.

A druhým důvodem bude snaha Američanů vyrobit si v Evropské unii Trojského koně. Potřebují spojence, který se bude cítit blíže Americe. Rádi by vrazili klín do jednoty evropských národů. Nechtějí silnou Evropu. Bojí se jí. Podaří-li se jim rozleptat evropskou soudržnost zevnitř, mají vyhráno.

Těch Trojských koňů bude ovšem několik. V podstatě kalkulují s většinou bývalých socialistických států. Dobře vědí, že tam má Evropa svou Achillovou patu. Žádný vyspělý západní evropský stát jim na vějičku nesedne. Jednak občané tamních zemí jsou více v obraze a nevzhlížejí s obdivem k velkému americkému bratru - poznali, že není o co stát. A pak, s americkou falší a pokrytectvím mají za ta léta své zkušenosti.

Domnívám se, že vláda sociálních demokratů je pro zemi katastrofou. Prodali národ už jednou - do Evropské unie, přičemž nebyli ani schopni vyjednat důstojné a rovné podmínky. Teď se zjevně snaží prodat jej podruhé.

Jenže ne-li oni, tak kdo? ODS? KDU/ČSL? US?

Když se podívám na tu bídu kolem, co se českých politických stran týče, musím konstatovat, že (a za to mne, prosím, nekamenujte) nejsympatičtější jsou mi v této chvíli komunisté. Jsou jediní na české politické scéně, kteří si uvědomují nebezpečí amerického fašismu ohrožujícího svět.

Nemyslím si, že je ještě dnes třeba se jich (komunistů) bát. Opakování února 1948 nehrozí. Tehdy se jim to povedlo jen díky Velkému bratru na východě. Dnes je třeba obávat se Velkého bratra na západě.

Politická mapa se za posledních dvacet let změnila. Loď zvaná "Amerika" změnila vlajku i kapitána a nabrala nový směr. Většina národa už prohlédla. Jen naivní zaslepenci mezi našimi čelními politiky si to neuvědomují a pořád ještě stojí na přídí a mávají nadšeně čapkou.

Článek byl publikován 20.7.2003


© 2021-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.