Všechny příspěvky podepsané Jan Molič

Nejsem každodenním konzumentem techna, ale byl jsem na pár akcích, a tak můžu hodnotit.

1) Megaakce typu Czechtekk jsou, z mého pohledu, o ničem; tedy pro ty lidi jsou o tom, že to bude další z bomba zážitků (čím víc zážitků, tím lépe) - jenže to není o technu samém.

2) Pokud jde o techno jako žánr, nemusí jít nutně o drogy. Podívejte se na různé africké kmeny, jakou mají hudbu - není nepodobná. Rytmické dunění působí na lidský mozek, nejspíš proto, že sám funguje na určité, velmi podobné, frekvenci. Techno dostává do transu. Občas je to opravdu dobré uvolnění (ovšem zahulené prostory zdraví nepřidají).

3) Techno je polotovar, Do It Yourself. Nemusíte mít v sobě drogu a po nějaké době si váš mozek začne sám vytvářet vlastní melodie nebo opakující se smyčky z něčeho, co jste zaslechli. Není to nepříjemné.

4) Problém je, že tohle mně osobně stačí tak dvě hodiny, pak mě techno začne nudit. Taky nejsem typ, který si transový stav užívá každý druhý den. Jsou však lidé, kteří se o to z nějakého důvodu snaží. V takovém případě drogují. Nejde ale říkat, že techno může za jejich drogovou závislost - za ni si mohou sami, potažmo společnost, která je neučí lepší alternativy trávení volného času.

5) Konkrétně mám rád schranz, což je typ rychlého techna. Výborně se při tom bruslí, vysává nebo umývá nádobí

167586

Určitě souhlasím s článkem.

Především každý žánr hudby je úplně o něčem jiném. Jeden je zaměřen více na rytmus (techno), jiný na melodii (pop), jiný na text (písničkáři).

Každá hudba má jiné použití. Třeba dechovku bych doma neposlouchal, ale na plese nebo nějaké venkovní akci mi nevadí.

Občas dělám DJ a pozoruji, jak lidé zpočátku chtějí melodii, ale postupně je melodie unavuje a chtějí už jen rytmus.

Vždycky se proto snažím proniknout do různých žánrů a pochopit jejich principy. Víceméně každý žánr lze naposlouchat, ačkoli člověku nemusejí všechny vyhovovat stejně.

Nemám rád ale jednoznačné odsuzování nějaké hudby - pramení především z toho, že ji dotyčný nepochopil, nebo se o to ani nesnažil.

167592

Aspoň tak to u mne funguje - když se večer přejím, pak se do rána válím. Pokud ovšem usnu, tak mi pak rozhodně nestačí šest hodin, ale devět. Ty tři hodiny je totiž tělo zaměstnáno trávením, pročež spánek není hluboký. Hluboký spánek vyžaduje celkové vypnutí a uvolnění.

Neschopnost pracovat po vydatném jídle, je zapříčiněna odkrvením mozku, neboť tělo dostane takový náklad, že ho není schopno současně trávit a dělat cokoli jiného. Jde právě o to, začít regulovat přísun potravy, aby nedocházelo k takovému stavu. Když si toho nedáte tolik, duševní práce budete schopen. Samozřejmě sport po jídle není vhodný.

Co se týče hloupého zvířete: Člověk není hloupé zvíře (tedy záleží ). Zvíře žere, dokud něco je, protože neví, zda se bude moci nažrat i zítra. Člověk naopak dokáže plánovat, bývá moudrý, a tak dokáže ovládat své pudy rozumem a vůlí. Copak je jídlo, rozmnožování a spánek náš jediný životní program a cíl?

168102

Z vlastní zkušnosti: Jídlo JE droga. Nemusí být, ale pro většinu z nás je. Když přestanete dýchat, ucítíte brzy silnou FYZICKOU potřebu se nadechnout. Naopak FYZICKÝ hlad přechází po prvních pár dnech, pak už zůstává jen chuť, která je záležitostí psychiky. Jestliže se však tato chuť podobá spíše abstinenčnímu syndromu, je něco špatně - pak lze považovat jídlo za drogu.

Mým cílem je, abych běžně jedl způsobem, že se tento abstinenční syndrom nedostaví, jestliže začnu opět s půstem. Samo sebou, že se nechci vzdát jídla úplně

Zmiňujete také pohlavní život. Ano, ten je podobný závislosti na jídle - i na něm člověk může být závislý, ale může se též od závislosti osvobodit (i když v tomto případě rok bez sexu jistě nepomůže )

Neřekl bych, že je půst snadný všelék. Není snadný. Především není snadné vydržet přechodové období po půstu, které musí být stejně dlouhé jako půst sám (znamená ovocnou a zeleninovou dietu, žádné živočišné bílkoviny, tuky apod.) Půst dokáže ukázat směr, ale nepřinutí nás ho dodržovat - to už musíme sami.

Jinak ještě dodatek k urinoterapii: Pro většinu lidí je to praktika nechutná, ale je praktikována už od starověku. Mimochodem, při posledním 20denním půstu jsem ji vyzkoušel a zjistil, že období acidotické krize je opravdu výrazně mírnější. Jakmile překonáte odpor, zjistíte, že na tom vlastně vůbec, ale vůbec nic není. BTW Jako dítě v lůně jste se koupal ve vlastní moči. Moč vám také koluje všemi cévami - vždyť je to jen profiltrovaná krev. Přesto ale nejsem typ, který by této praktice propadl, jen ji nezavrhuji.

168127

Viděl jsem ho v autobuse a nemůžu říct, že by byl špatný - alespoň ne ve své kategorii. Srovnám-li ho se dvěma podobnými, Snowboarďáky a Rafťáky (které jsem viděl tamtéž), určitě ho dávám mnohem výš. Samozřejmě, klišé je v něm plno.

Gympl považuji jako určitý (snad) přelom v českém filmu. Také kamera je trochu jiná, než je zvykem. Oceňuji především dialogy, které jsou navíc dobře zahrané.

Co se týče těch klišé, možná je problém v tom, že se čeští filmaři do jednoho filmu snaží narvat co nejvíce věcí. Často je v našich filmech spousta zbytečných poddějů, ačkoli by ten hlavní mohl být více propracován, a tudíž působit méně "na sílu".

Dalším problémem jsou, obecně v novějších českých filmech, nudné scény. Jestliže se každá minuta filmu počítá na desítky tisíc, je ovšem těžké ji pak vystřihnout. Rádoby estetické dlouhé záběry jsou, myslím, funkční pouze tehdy, umí-li je režisér používat, a nebo, používá-li je jen tam, kam patří. Gympl je v tomto ohledu celkem osvěžující.

168670