Stále složitější geopolitika plynovodů EU

Článek na Zvědavci (http://zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://zvedavec.org/komentare/2019/05/7908-stale-slozitejsi-geopolitika-plynovodu-eu.htm

William Engdahl

Izrael plánuje vybudovat společně s Kyprem a Řeckem nejdelší podmořský plynovod na světě, který má přepravovat plyn z východního Středomoří do Itálie a jižních států EU. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo právě tento projekt podpořil. To však uštědří políček konkurenčnímu turecko-ruskému plynovodu Turecký proud, navrhovanému plynovodu, který má vést skrze Katar, Írán a Sýrii, a také to de facto podkope snahy Washingtonu dopravit větší množství amerického plynu LNG do EU za účelem snížení závislosti na Rusku.

Projekt, o němž se diskutuje již několik let, a který vznikl kvůli tomu, že Izrael objevil velké pobřežní ložisko zemního plynu Leviatan, je znám jako „Projekt plynovodu ve východním Středomoří“ (East Med Pipeline Project). Zemní plyn bude proudit z Leviatanu přes Kypr, Krétu a Řecko, a terminál bude umístěn v Otrantu v jihovýchodním cípu Itálie. Podle plánu má plynovod dosahovat délky 2 100 km, a bude v hloubce tří kilometrů pod hladinou Středozemního moře. Náklady se odhadují na 7 miliard dolarů, doba výstavby by měla trvat pět let.

Nové „zlomové linie“

Projekt plynovodu East Med je součástí komplexu nových geopolitických zlomových linií napříč celým Středním východem. Pozoruhodný je fakt, že Spojené arabské emiráty v Perském zálivu (SAE) již investovaly 100 milionů dolarů do projektu, který deník Jerusalem Post nazval „tajným základním kamenem, podporujícím změnu ve vztazích mezi částmi arabského světa a židovským státem“. Zřejmě se jedná o odkaz na návrh USA z roku 2017 vytvořit „arabské NATO“ se Saúdskou Arábií a dalšími arabskými státy v Perském zálivu za podpory izraelských zpravodajských služeb, s cílem odporovat vlivu Íránu v tomto regionu. Dnes se o jakékoliv alianci „arabské NATO“ hovoří velmi málo, ale vazby mezi Izraelem v čele s premiérem Netanjahuem a klíčovými sunnitskými muslimsko-arabskými zeměmi zůstávají silné.

Jeden z regionálních hráčů, který však rozhodně není spokojen s izraelským návrhem plynovodu East Med, je Turecko s prezidentem Erdoganem v čele. Když Izrael před dvěma lety poprvé navrhl výstavbu plynovodu ve východním Středomoří, Erdogan se rychle obrátil na Rusko a podepsal s Gazpromem smlouvu o vybudování plynovodu Turecký proud, který bude konkurovat Izraeli. Plynovod East Med by přičlenil ložisko zemního plynu v řecké části Kypru, která je součástí EU. V posledních měsících Erdogan přiblížil Turecko více k Íránu, zejména ke Kataru, kde sídlí nejdůležitější osobnosti Muslimského bratrstva, neboť napětí se Saúdskou Arábií a Izraelem se zvyšuje. Zdá se, že v pozadí geopolitické moci a kontroly nad plynovody je sunnitsko-šíitský konflikt.

V létě 2017 došlo k dramatickému rozkolu mezi arabskými zeměmi v Perském zálivu a Saúdskou Arábií, která zavedla vůči Kataru embargo za to, že „podporuje terorismus“. Ve skutečnosti byl tento krok zaměřen na omezení četných neoficiálních hovorů mezi Katarem a Íránem, což jsou státy, které mají ložiska zemního plynu v Perském zálivu, patřící k největším na světě. Katarský úsek se nazývá Severní pole, přičemž těžba LNG patří údajně k nejlevnějším na světě, takže Katar se v posledních letech stal největším vývozcem LNG. Sousední íránský úsek se nazývá Jižní Pars.

Poté, co záludný Katar utratil vyčleněné finanční prostředky ve výši 3 miliard dolarů na financování teroristických skupin, zaměřených proti Asadovi a Íránu v Sýrii, a marně se snažil zajistit plynovod přes Sýrii do Turecka a dále na obrovský trh s plynem v EU, zdá se, že v určitém okamžiku - po rázném vstupu Ruska do války v Sýrii na konci roku 2015 - si Katar uvědomil, že by mohl získat více tím, když změní strany a začne tajně spolupracovat s Íránem, Asadem a Erdoganem, a dostane na trh plyn z Kataru a Íránu. To byl skutečný důvod náhlého přerušení styků mezi Katarem a Saúdy. Pozoruhodný je fakt, že jak Írán, tak Turecko, přispěchaly na pomoc Kataru, když se Saúdové snažili zavést embargo kvůli podrobení.

Ruský plynovod Turecký proud

K tomuto geopolitickému koktejlu konkurenčních zájmů ještě dodejme, že úseky rusko-tureckého plynovodu, nacházející se v Černém moři, byly dokončeny na konci roku 2018, a plný provoz bude zahájen ke konci roku 2019. Plynovod nabídne 31,5 miliard kubických metrů plynu ročně, z toho polovina, přibližně 16 miliard kubických metrů, bude dostupná pro trh v EU. Turecký proud i Severní proud umožní, aby ruský plyn proudil do EU, a to nezávisle na politicky nepřátelském tranzitu přes Ukrajinu. Z terminálu Kiyikoy v Turecku se může ruský plyn dostat do Bulharska nebo Řecka, členských států EU, nebo do obou zemí.

Srbsko, které není členem EU, právě zahájilo výstavbu svého úseku plynovodu Turecký proud, který má přepravovat ruský zemní plyn do Evropy. Srbský ministr zahraničí Ivica Dačić nedávno v Moskvě prohlásil, že plány Srbska na výstavbu plynovodního potrubí nezávisejí na vlastním provozu Bulharska. Turecký proud bude přepravovat ruský plyn přes Bulharsko, Srbsko a Maďarsko. Samozřejmě, že Brusel z toho není nadšený.

Nyní do hry vstupuje Izrael, který má užší styky se Saúdskou Arábií a SAE, je podporován Washingtonem, a zároveň financován francouzskou společností IGI Poseidon, což je dceřiná firma společnosti Edison, nabízející další možnost konkurence pro Katar, Írán, Turecko, a také Rusko. Turecko vyhrožuje tím, že bude těžit ropu a zemní plyn v turecké části Kypru, zatímco Libanon zpochybňuje nároky Izraele na plynovod v pobřežních vodách Kypru. A ExxonMobil právě oznámil objev velkého ložiska plynu v pobřežních vodách Kypru, o něž se přou Turecko a Řecko, neboli řecká část Kypru, která je součástí EU.

Nepotřebujete křišťálovou kouli, abyste mohli vyvěštit, že budoucí geopolitické konflikty v oblasti energetiky ve východním Středomoří jsou předem naprogramovávány.

Ever More Complex EU Gas Pipeline Geopolitics vyšel 6. května 2019 na katehon.com. Překlad v ceně 310 Kč Zvědavec.

Článek byl publikován 15.5.2019


© 2019-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.