Osudový omyl T. G. Masaryka

Článek na Zvědavci (http://zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://zvedavec.org/komentare/2012/07/5034-osudovy-omyl-t-g-masaryka-.htm

MVDr. Josef Staněk

První československý prezident ve "Světové revoluci" píše, že když bylo koncem roku 1917 v exilu rozhodnuto, že Československo vznikne jako demokratická republika, rozhodovala jeho exilová skupina ještě o formě této demokratické správy. K dispozici byl fungující vzor stranické parlamentní demokracie francouzského typu nebo prezidentská demokracie amerického typu. Jako demokratičtější byla tehdy pro budoucí republiku zvolena francouzská forma demokracie. V ní těžiště výkonné moci je soustředěno ve vládě, odpovědné parlamentu. Tato forma demokratické správy státu předpokládá rozhodující roli stran při určovaní vnitřní i zahraniční politiky. Ale také kontinuální "výrobu" záplavy koaličních kompromisů!

Tomáš Garrigue Masaryk Jak se ukazuje, je to pro tento vzdělanostní stav lidstva varianta nadměrně idealistická. Její úspěšný chod umožňuje jen vysoká etická hodnota poslanců. Od tohoto nároku je odvozen onen následný Masarykův povzdech po návštěvě právě zvoleného parlamentu první republiky: "Demokracii už bychom měli, teď ještě ty demokraty!" Platí to dnes ještě naléhavěji. Jak má být ale etická hodnota poslanců, když ji nemají její voliči? Stav všeobecné demoralizace veřejného života umožňuje vznik rozhodujícího vlivu skrytých zákulisních vnitřních i zahraničních zájmových skupin. V tržní ekonomice se již kupuje vše! I právo! Prostřednictvím koupených poslanců a stran vládnou státu zájmové skupiny a zahraničními centrály. Praktickým a viditelným důsledkem této formy správy státu je neodpovědnost kohokoliv zúčastněného!!! Je dobře pozorovatelným pravidlem, že jakmile se tržně a zájmově slepené koalice rozpadnou, svádí se neúspěchy státní politiky a naprostá selhání jednotlivců vždy na koaliční kompromisy a partnery.

Forma správy státu prostřednictvím stran předpokládá rovněž vysokou úroveň voličů, nikoliv jednotlivce z konzumního davu. Podle výroku klasika vládnutí (Churchill), konzumní (neduchovní) dav "má inteligenci menší než mořský měkkýš". Podle toho se také vedou volební kampaně. V českém volebním "údolí tupých hlav" vyhrály volby strany s hesly jako "myslím to vážně" a "všem snížíme daně". A po volbách ty daně snížili těm (všem) s platy nad 100 tisíc a ostatním daně podstatně zvýšily. I "myšlení to vážně" se opravdu vyplatilo. Za organizaci "studeného atentátu na Zemanovu prezidentskou kandidaturu", kterýžto samorost by "někomu" v této funkci překážel, přišlo "odkuďsi" po čase a skrze okliku "úspěšného podnikání" organizátorovi Zemanova nezvolení sto milionů. Tyto všechny jevy včetně náhlého zjevení "odpovědných" unionistů, "konstruktivních" sociálních demokratů a "nevydírajících" veverek jsou jen zákonitým následkem nastavených ústavních poměrů.

Je na čase si uvědomit, že stvořitele parlamentu stran Francii přivedla tato forma do úplného správního krachu. Po II. světové válce se střídaly handrkující francouzské vlády průměrně po šesti měsících a země se dostala do úplného rozkladu a na kraj vojenské diktatury. Dalšímu rozvratu bývalé velmoci zabránil jen generál De Gaulle, a to právě skrze ústavní reformu. Ta změnila intrikánský stranický parlamentarizmus na prezidentský systém spíše amerického typu. Prezident v něm získává ústavou vymezenou "monarchistickou" výkonnou moc na přesně vymezené období a po něm se za vykonané ve všeobecných volbách zodpovídá občanům. Dokonale oddělená moc zákonodárná zůstává parlamentu, dokonale oddělená moc soudní soudům. Stát má jasně viditelnou a odpovědnou hlavu, respektovanou v zahraničí, která je vybavena rozhodovacími pravomocemi a tím akceschopná.

Francie formu správy státu skrze hašteřící a kupčící se strany opustila. V Itálii (podle toho to tam vypadá) a v Česku ji dobře sehrané skupiny intrikánů udržují při životě. A znemožňují veřejnou debatu o ústavě! Uměle za 2 miliardy nákladů udržují senát, prý jako "pojistku". Ač tento nikdy nic, špatné zákony zejména, nikdy nepojistil. Nákup stran a poslanců zákulisními mafiemi umožňuje drancování státu prostřednictvím sofistikovaných finančních operací. Stát trpí dokonce i vlivové ovládání justice. Zákulisní mafiáni pomocí médií obelstili národ a zavedli senát jen proto, aby se džungle schvalování zákonů stala ještě nepřehlednější a odpovědnost za špatné zákony neadresná a rozmazaná. Využilo se zkušeností z dob "socialismu", kdy se odpovědnost skryla za hlasování v komisích a výborech.

Současná společenská situace je zřejmá! Masaryk se při volbě typu demokracie zmýlil. Přecenil možnosti nedovzdělaného voliče. Potřebujeme změnu ústavy, nebo tento stát krachne!!! Buď se národ vzpamatuje a nastolí prezidentský systém výkonné moci podobného typu jako v USA. Ovšem s plnou následnou odpovědností zvoleného! Dále od prezidentského vlivu oddělený jednokomorový zákonodárný sbor. A na politicích jako celku nezávislé soudnictví. A nebo upadne do chaosu a diktatury nějakého pološílence. Pokud se týče formy, netřeba nic vymýšlet. Stačí okopírovat buď americký, dnešní francouzský nebo ruský systém. Ne převratem v době rozkladu, ale národem pověřené osobě tak bude umožněno, aby ukázala během 4 let, co umí a pak předstoupí před voliče k volebnímu účtování. Zvolený se nebude moci vymlouvat ani na kompromisy se stranami, ani na nedostatek pravomoci. Co za ty 4 roky neudělá, neukecá!!!

Článek vyšel 25. dubna na Gnosis9.net.

Článek byl publikován 8.7.2012


© 2020-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.