Kravská úvaha

Článek na Zvědavci (http://zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://zvedavec.org/zvirata/2010/06/3782-kravska-uvaha.htm

Vladimír Stwora

Tak nám v ČR udeřila vedra. Zrušil jsem kvůli společný oběd s kamarádem, namísto toho sedím jen v tričku v pokoji se zataženými žaluziemi. Teploměr v místnosti ukazuje 27°C. Venkovní 36°C ve stínu. Je to už druhý den, kdy v podstatě nelze vycházet ven. Ostatně o tom píšou i v novinách.

Tři dny zpátky tady zase byly přívalové deště. Obloha se zničehonic zatáhla a nastal tropický liják. Zkrátka počasí zde v ČR je všechno, jen ne mírné. Ale proč o tom píši.

Při své cestě za příbuznými na Moravu jsem hovořil s člověkem z vesnice. Říkejme mu třeba Mirek. Ve volném čase je to, čemu Neff říká vrah zvířat. Tedy myslivec. Ale Mirek zřejmě není typický myslivec. Ten den se mi ukázal z jiného světla. Zrovna se vrátil z lesa.

„Tak co, viděl jsi nějakou zvěř?“ dobíral jsem si ho.

„Nic. Jenom krávy.“

Myslel jsem, že jde o nějakou mysliveckou hantýrku. „Krávy?“

„No. Na pastvě. Asi čtyřicet.“

Uvědomil jsem si, že už cestou na Moravu jsem z okna autobusu tu a tam viděl na zelených stráních stádečka krav. Na dálku vypadaly ty krávy docela šťastně. Bylo to malebné a připomnělo mi to Švýcarsko. Tam jsem je viděl také, popásat se v hornaté krajině. Tak vida, myslel jsem si, konečně už na to přišli i tady, že je dobré kravičky vyhnat na pastvu a ne je držet celý život zavřené ve stájích a krmit jen sušeným senem. Ale pak Mirek pokračoval a to co řekl, mě přinutilo se zamyslet.

„Jsou tam pořád.“

„No a?“

„I v tom vedru. Na slunci. Celý den. A co myslíš, jak se cítí ta kráva, když má třeba černý kožich?“

„Copak ona se nemá kde schovat?“

„Nemá. Není tam nic. Jenom ohradník kolem. Elektrický.“

„Chceš říct, že majitelé těch stád tam nechávají zvířata v tom ostrém slunci bez možnosti schovat se někam do stínu?“

„Jo, přesně tak.“

„A mají aspoň co pít?“

„ No to jo, to oni tam vozí v cisternách vodu.“

„A co když prší?“ vzpomněl jsem si na nedávné bouřky a nesmírně prudké přívalové deště?“

„Nechávají je tam.“

Cestou zpátky ve vlaku jsem se schválně díval z okna. Za necelou půlhoďku jsem viděl nejméně pět různých stád pasoucích se na plochách, kde nebyl jediný malý strom poskytující ochranu před palčivým sluncem. Jen v jednom případě jsem zaregistroval ve strání polorozbořenou stodolu s jakous takous děravou střechou. Vyvraceným zdmi jsem viděl dovnitř. Bylo tam plno. Polehávalo tam nejméně 20 krav. Ostatní se tam nevešly.

Ten den bylo naštěstí mírně oblačno a sluníčko často zalézalo za mrak. Ale včera a dnes... Nechci ani pomyslet. A to je teprve začátek léta a začátek horkých dnů. Kolik jich ještě bude?

Krávy to přežijí. Patrně. Ale podle mého názoru jde o krutost, která by mohla naplňovat skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat. Ať si to zkusí, majitelé těch stád. Ať se svlíknou do naha a bez jediné ochrany prožijí od slunka do slunka den na takové rozpálené strání. Dám jim tam vodu. Ale ne dost na ochlazení těla, jen na napití. Pokud přijde bouřka, opláchne je sama. Doufám, že pořádně. A že budou také blesky šlehat okolo, ať si užijí trošku adrenalinu. Ostatně to stejné dělají svým zvířatům.

Těžko říct, na kolik je to hloupost, bezohlednost, naivita, nedostatek empatie, neodbornost, nezájem a jakou roli v tom hraje touha po maximalizaci zisku, ber kde ber. Něco mi napovídá, že to poslední je hlavním motivem. Stačilo by často zcela improvizované řešení: zabořit několik kulíku a mezi nimi natáhnout stanovou plachtu. Ale i to je investice. Pro majitelé zbytečná. Nebo prostě ten elektrický ohradník posunout tak, aby vymezený prostor zahrnoval aspoň nějaký přirozený stín, stromy, skaliska, cokoliv. Místo, kde by se mohla ta nebohá zvířata aspoň na chvíli schovat. Ani za to jim ta zvířata nestojí.

Zlobím se nad svou bezmocí. Že s tím nemohu nic dělat. Tak o tom aspoň píši.

Článek byl publikován 11.6.2010


© 2018-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.