Jak jsem dělal volební kampaň

Článek na Zvědavci (http://zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://zvedavec.org/komentare/2009/06/3177-jak-jsem-delal-volebni-kampan.htm

Wenzel Lischka

Věc se měla tak, že naše město tento týden postihla volební kampaň. Kdekdo by chtěl brát pěkný plat jako evropský poslanec, a tak se všichni mohou jenom přetrhnout, aby sehnali rukojmí, které by jim to umožnilo. Někteří z nich jistě musí plnit i své tajné poslání, kvůli kterému upsali ďáblu duši.

A tak na plakátech i na ulicích slzí dobráci, kteří nemohou spát kvůli tom, aby mne mohli zastupovat v EU. Jsou to jistě veskrze upřímní lidé, neboť jim jde jenom o peníze – o život. V našem životě přece nejde o nic jiného, než o peníze. Peníze jsou život. Nebudeme si přece tento fakt zastírat, jako za té škaredé a neupřímné komunistické totality.

Žít, nebo peníze, chce přece každý. Kdo žít nechce, ať nechce peníze. Kdo nechce peníze, ať nežije. To je přece svoboda a demokracie. A pak, že pravda a láska (k penězům) nezvítězila!

Když mne na náměstí zastavil jeden hejhula s kyticí v ruce, pustil jsem se s ním do řeči. Přišel mi vyznávat lásku a chtěl, abych šel k urnám.

Podivný milovník. Prokoukl jsem jej. Nechtěl se s mnou milovat. Chtěl abych umřel a nechal se zpopelnit. A v ruce měl již pohřební kytku. Nutné k tomu bylo volit jeho politickou stranu.

Zbystřil jsem a povídám tomu hrobaři rodné hroudy: „Výborně, zvolím vás a budu vám měsíčně osobně vyplácet za zastupování mých zájmů dva tisíce korun. Sežeňte si více takových a vzhůru do politiky, vzhůru do Unie a do Prkvančic!“

Zděšeně ode mne uprchl. Takto se přece politika nedělá! Styk s voliči musí být sterilní. Ačkoliv člověk ze sebe musí před ostatními dělat blbce, po úspěšných volbách se to jistě vyplatí.

„Takhle blbý jsem také,“ řekl jsem si, a na místě jsem se pustil do politické práce.

Začal jsem obcházet všechny ty volební skupinky těch politických provokatérů a hejhulů. Od všech jsem si bral květiny, balónky, cukrátka, politické programy, a občas jsem i šlohnul nějakou peněženku. Snášel jsem to domů na jednu hromadu.

Za pár hodin jsem měl takový volební „guláš“, jaký neměla žádná strana. Jistě ta propagace stála všechny strany hodně peněz. Mne však nestála vůbec nic.

Dal jsem to na dvoukolák a vyrazil do ulic na volební kampaň. Na koho jsem narazil, tomu jsem se identifikoval občanským průkazem, a nabízel jsem mu, že jej budu za poměrný peníz zastupovat v politice. Věnoval jsem každému nějakou tu kytku, balónek či kondom, a také nějaký ten propagační materiál, co jsem si vzal od těch politických agitátorů na ulici. Ukradené peněženky, jsem si nechal doma.

Na těch agitačních materiálech a programech jsem těm kolemjdoucím vysvětloval, co tam píší hlouposti. Budete se divit. Žádného voliče jsem do večera nesehnal. A tak záhy skončila má politická práce.

Jeden potřebuje druhého. Zloděj potřebuje okradeného, a okradený potřebuje zloděje. Docela dobře si spolu vystačí. Mají se spolu rádi. O víkendu jdu chytat ryby. Kašlu na chytání voličů…

Článek byl publikován 6.6.2009


© 2020-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.