Je kosovský prezident bestiálním vrahem?

Článek na Zvědavci (http://zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://zvedavec.org/komentare/2008/05/2549-je-kosovsky-prezident-bestialnim-vrahem.htm

Tapin

Udělejme si chvilku času z té každodenní, mainstreamové mediální smršti, a pojďme spolu prozkoumat skutečnosti, které bůh ví proč nikde neuslyšíme a pokud ano, jsou účelově zpochybňovány. Podíváme se, jaké jsou reakce na knihu paní Ponteové, jak OSN, soudní dvůr v Haagu a další organizace systematicky zamlčují bestiální zvěrstva Albánců páchaná na Srbech a jak albánskou UČK podporovaly hlavně americké tajné služby. Z docela odlišného úhlu se podíváme na "humanitární" bombardování Jugoslávie roku 1999, v jehož pozadí byly samozřejmě peníze a chladná bezohlednost USA. Avšak oříšek, který jsem si vychutnal nejvíce je podrobná minulost Hashima Taciho, současného prezidenta Kosova u které, troufám si tvrdit, mnozí budou překvapeni.

Na počátku dubna tohoto roku, jakoby náhodou až dva měsíce po vyhlášení nezávislosti Kosova vyplouvají na povrch šokující informace o tom, že Kosovští Albánci zabíjeli během války i po ní Srby a prodávali za velké peníze jejich orgány. Bývalá žalobkyně mezinárodního tribunálu v Haagu pro zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii (ICTY) a nynější švýcarská velvyslankyně v Argentině Carla Del Ponteová svým vydáním knihy Lov: já a váleční zločinci rozzuřila mezinárodní organizace, Chorvaty, Srby, Albánce a v neposlední řadě i švýcarskou vládu, která jako jedna z prvních přispěchala po 18.2.2008 s uznáním nezávislosti Kosova.

Co se stalo?

V této publikaci Ponteová popisuje, jak současná vláda nezávislého Kosova vydělávala velké peníze na obchodě s vnitřnostmi vykuchaných z těl unesených Srbů. Vyzdvihuje zde informaci, že vyšetřování těchto válečných zločinů bránili zástupci NATO a OSN, přičemž v čele kosovské mise (dále jen UNMIK) stál nynější francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner. Dokonce bývalá soudkyně okresního soudu v Prištině Danica Marinkovičová, která se neúspěšně domáhala práva vypovídat před Haagským tribunálem tvrdí, že UNMIK v čele se zmiňovaným Bernardem Kouchnerem, zamezovala vyšetřování zmizení a únosů občanů v této provincii od doby svého působení v Kosovu 14.6.1999. V interview také pomocnice Ponteové, Florens Artmanová potvrzuje, že právě funkcionáři UNMIK nenechali "železnou Carlu" zahájit trestné stíhání Albánců v souvislosti s mizením lidí a obchodů s jejich orgány.

Skutečnost, že kniha Ponteové není, jak se v "nezávislých" médiích prezentuje jednostranně orientovaná, dokumentují i další kontroverzní skutečnosti, třeba že Srbové nechtějí vydat podezřelé z válečných zločinů např. Ratka Mladiče a chorvatská církev má zase ukrývat generála Anteho Gotovinu. Ovšem nejděsivější jsou pasáže, kde Ponteová popisuje obchod s orgány, kdy měl v průběhu kosovské války (23.3. - 10.6.1999) albánský gang unést až 300 Srbů a Romů do sousední Albánie, zde jim měly být odebrány orgány a jejich těla skončila naházená na hromadách v masových hrobech.

"Oběti zbavené ledvin byly znovu uvězněny v domech až do chvíle, než byly zabity kvůli odebrání dalších orgánů. Ostatní vězni tak věděli, co je čeká," zní výňatek z jedné knižní pasáže.

Bělehradský okresní soud v létě 1999 zahájil výslechy svědků ve věci únosu 300 mladých Srbů. Simo Spasič, předseda svazu rodin nezvěstných kosovských Srbů uvádí, že se s Carlou del Ponteovou osobně několikrát střetl, a odevzdal jí důkazy o únosu a likvidaci kosovských Srbů v koncentračních táborech. Dokonce r. 2003 prokurátor osobně navštívil místo zločinu v obci Burel na severu Albánie, tedy dům, kde se obětem orgány odebírali a kde bylo nalezené medicínské vybavení a stopy krve, žalobu však nepodal.

"Jestli jsou její obvinění pravdivá, tak jde o nejstrašnější zločiny od dob Mengeleho," prohlásil bývalý ministr spravedlnosti Srbska Vladan Batič.

Mnohé srbské organizace se pokoušely dosáhnout u Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii vyšetřování zločinů Albánců v Kosovu, podle Batiče odevzdali celkem 40 tisíc stran, které obsahovaly podrobné mapy míst, kde jsou pochované oběti, kde se nacházely koncentrační tábory na území kraje severní Albánie, svědectví krutého mučení obzvláště dětí a těhotných žen, válečné plány, audio a video nahrávky, fotografie, DNA analýzy - všechno marné. Veškeré pokusy byly potírané už od samotných základů a ani jeden jediný fakt nebyl podroben důkladnému vyšetřování. Sama Ponteová v nedávném interview pro italský deník La Stampa vyjádřila, že: "Stíhání válečných zločinců je v současném světě výlučně politická záležitost".

Kdo stojí v pozadí?

Do obchodu s orgány bylo zapojeno vedení Kosovské osvobozenecké armády UČK, kde v jejím čele byl, světe div se, bezúhonný Hashim Taci, současný premiér Srbské provincie Kosovo, nyní nezávislého. K samotné UČK a neuvěřitelným odhalením ve spojitosti s touto teroristickou organizací se ještě vrátím v nižší kapitolce. Hashim Taci měl na těchto bestiálních obchodech s orgány vydělat miliony dolarů. V jeho osobních spisech jsou nashromážděny desítky případů zvěrstev, které Taci vykonával na Srbech v Kosovu. Ptám se, proč tento člověk už dávno nestojí před Haagským soudním tribunálem? Všichni si pamatujeme, kolik křiku se nadělalo kolem masakru v Kračaku roku 1999, za vydatného přispění tehdejšího šéfa ověřovací komise OBSE Williama Walkera, který je nyní mimochodem čestným občanem Kosova. Následná systematická 78dní trvající bombardování jugoslávských elektráren, mostů, vysílačů, nemocnic a škol se potom ospravedlňovala zvěrstvy Srbů v provincii Kosovo. Proč zůstávají tyto masakry v opačném gardu mezinárodními vládami a organizacemi nepovšimnuty? Proč se o tom nediskutuje na půdě OSN, které tak záleží na světovém míru a bezpečí? Proč soudní dvůr pro lidská práva ve Strasburgu už dávno nekoná? Nevyhovuje to snad lobbistům, tvůrcům, křestním otcům a bojovníkům za nezávislost Kosova? Kde je nestrannost a objektivita? Kde jsou hlídací psi demokracie, jak média rády samy sebe nazývají? Pokud se v médiích toto prezentovalo, tak pouze striktně zasazeno do politického rámce znedůvěryhodňování, aby bylo jasné, že "kydat hnůj" je oficiálně schválené pouze na Srby, ovšem o stejných zvěrstvech ze strany kosovských Albánců se mlčí a žádná monstrózní vyšetřování a výslechy před soudním tribunálem v Haagu za účasti předních světových médií se nekonají.

Kdo je Hashim Taci

Hashim Taci, polní velitel Kosovské osvobozenecké armády UČK, který se měl na těchto zvěrstvech podílet má poměrně květnatou minulost.

Na dobu sladkých studentských let jistě všichni vzpomínáme s nostalgií, žádné starosti, večírky, první milostné vztahy a zkušenosti. Ovšem Hashim Taci má své vzpomínky poměrně odlišné od těch našich. Za doby jeho studia Pristinské univerzity hojně navštěvoval Švýcarsko a Německo hostící vlastenecké emigranty. Roku 1991 se Taci stává vůdčím aktivistou Nezávislé studentské asociace. Zajímavější je ovšem skutečnost, že byl otevřeným zastáncem Marxisticko-Leninistické organizace Národního kosovského hnutí. Pilný studentík Hashim Taci se dává stále na strmější šikmou plochu, když se v letech 1992-1993 účastní tajného vojenského výcviku skupiny Adema Jashariho v severní Albánii, jehož cílem měly být ozbrojené zásahy v Metohii a Kosovu. Jsou mu připisovány dva teroristické útoky z května 1993:

První útok se odehrál v blízkosti města Glogovac, kde s dalšími čtyřmi spolupachateli těžce zranili pět členů policejní hlídky složené ze Srbů i Albánců a dva dokonce zabili.

Druhý útok se odehrál na silnici mezi městy Mitrovica a Pec v blízkosti vesnice Sipolje, kde byli napadeni taktéž policisté, z nichž byl jeden důstojník zabit a druhý těžce zraněn ze zálohy. S dalšími třinácti spolupachateli např. Adem Jasharim, Jakup Nukamem, Fadil Kadriumem, Sahit Jasharim, Rafet Ramam, Sami Lustakou, Iliaz Kadriumem, Rexhep Selimim a dalšími bylo 13.7.2003 v Bělehradě vzneseno proti nim obvinění z absolvování vojenského tréninku (vesnice Donji Prekaz) a ozbrojených útoků proti jugoslávským policejním složkám a civilním cílům v okresech Kosovská Mitrovica, Glogovac, Vucitrn a Srbica. Ale v komparaci s pozdějšími skutky Taciho se tohle jeví být cosi jako pouhá generálka a zácvik.

Posuňme se o několik let dále do března r. 1999, kdy se Taci stává vůdcem teroristické UČK. Nechvalně známý je tábor Lapusnik, s kterým je Taci úzce spojován, kde zahynulo množství Albánců a Srbů. Odtud se traduje Taciho přezdívka Had (zmije), díky jeho nebývalé brutalitě, kterou praktikoval na unesených civilistech. Taci je taktéž podezříván z vraždy bývalého ministra obrany nelegální Rugovovy vlády v Kosovské republice Ahmeta Krasnici. 25.6.1999 vychází v New York Times článek reportéra Chrise Hedgese s názvem "Kosovští rebelové podezřelí ze vzájemné likvidace", kde dokonce pan Hedges píše, že Taci nejspíše zorganizoval likvidaci jeho vojenských a politických soupeřů. Mimochodem Chris Hedges kromě tohoto odhalil i řadu dalších bestiálních zvěrstev, citujme např. z října 2001 Harper's Magazine, kde v Deníku z Gazy ze 17.6.2001 odhaluje svévolné a úmyslné zabíjení palestinských dětí izraelskými, tedy židovskými vojáky v uprchlickém táboře Khan Yunis shodou okolností taktéž pro orgány: "Israel admitted that doctors at the L. Greenberg Institute of Forensic Medicine at Abu Kabir had harvested the organs of 3 Palestinian youth killed by the Israel army near Khan Younis." Takže snižování důvěryhodnosti Chrise Hedgese není na místě. Ale vraťme se zpět k Tacimu. Poté se Hashim Taci stává v Kosovu a Metohii vůdcem druhé nejsilnější strany - Kosovská demokratická strana. Zmínil jsem na začátku okresní soudkyni v Prištině Danicu Marinkovičovou, která navzdory riskování jejího vlastního života sesbírala důkazy o zvěrstvech proti Tacimu i z četných svědectví: Taci je přímo zodpovědný za 661 mrtvých Srbů, Černohorců a dalších nealbánských civilistů v Kosovu a Metohii. Další vážná fyzická zranění 518 Srbů, Černohorců, a únos 584 osob. Dále jako polní velitel UČK je shledán spoluzodpovědným z předem promyšleného vyhnání 250 tisíců Srbů, Černohorců a dalších 80 tisíců nealbánských národností z Kosova a Metohie po červnu 1999.

Nyní je oslavován jako prezident bývalé srbské provincie Kosovo.

Co bychom měli vědět o UČK a bombardování Srbska

Nyní tedy dostojím svému slibu a vrátím se k samotné UČK. Než ale začneme, připomeňme si pár přesných dat.

14. prosinec 1995 - Daytonská dohoda ukončuje válku v bývalé Jugoslávii

13. březen 1999 - vstup ČR do NATO.

23. březen 1999 - tedy po 10 dnech našeho členství v NATO začíná vojenská kampaň proti Srbsku. Co jí však předcházelo?

Z důvodů co největší úspory se zde nechci obšírně věnovat byrokratickým experimentům poválečného jugoslávského vládce Tita na principu omezené samosprávy, nicméně tohle a řada dalších restriktivních ekonomických programů mezinárodních finančních institucí vedla k celkovému poklesu hospodářství, ekonomickému rozvratu, zbídačení obyvatelstva a drastickému nárůstu chudoby. K tomu přičtěme válku v několika dějstvích trvající prakticky celá 90. léta. Tyto faktory samozřejmě u našich horkokrevných bratrů Slovanů vedou k vzrůstající nespokojenosti a tak se nelze divit, že v tomto klimatu bylo stále více mladých lidí hnáno do náručí Kosovské osvobozenecké armády UČK, která vznikla r. 1996. Právě UČK poskytly tajné služby Německa a USA skrytou vojenskou podporu, k čemuž se vrátím níže v podrobném rozpisu, kde dokážu, že nejde o žádnou mou konspirační teorii. Zkorumpované režimy v Bosně a Chorvatsku neměly větší výhrady proti západním investicím, ale Miloševič měl tu smůlu, že se vyprofiloval jako ostře proti-západní. Západ tedy potřeboval Miloševiče zlikvidovat, pro což se náramně hodila právě UČK. Tedy západní tajné služby podporovaly UČK, k čemuž se přidávaly mafie obchodující s drogami a bílým masem, a v neposlední řadě Islamisté včetně dnes proslulé "záchodové" organizace Al-Kajdá. UČK tedy stupňovala precizně cílené útoky a plánované akce proti Srbům, čímž dosáhla, čeho chtěla, tedy tvrdé odezvy ze strany jugoslávské policie prakticky od 23. června 1998, kdy přilil olej do ohně americký velvyslanec pro Balkán Robert Gebard, když označil UČK jako teroristy. To podnítilo Miloševiče vystupňovat útoky proti UČK, k čemuž se navíc přidaly ještě srbské polovojenské jednotky, které neměly žádnou univerzální kontrolu. 13. října 1998 dalo NATO Miloševičovi ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. Jakmile uposlechl, UČK obsadila rozsáhlá území a páchala genocidu na Srbech, což v lednu 1999 vyprovokovalo druhou vlnu akcí Miloševičovy jugoslávské armády proti UČK.

6. únor 1999 - zástupci UČK si podávali ruce na francouzském zámečku v Rambouillet s americkou ministryní zahraničí Clintonova týmu Maddelaine Albrightovou, kam byli nuceni přijet i zástupci Srbska. Na oko kompromisní dohoda, kterou NATO chtělo vnutit Srbům měla ve skutečnosti znamenat ústupky teroristům z UČK, což samozřejmě nemohlo být Srbskem akceptovatelné. Vždyť i sám vůdce George W. Bush každou chvíli tvrdí, že teroristům se neustupuje. Předpokládal se nesouhlas ze strany Srbska, což byla šikovně nastavená past, aby se připravovanému "humanitárnímu" bombardování dodaly kýžené argumenty, že Srbsko nemá zájem o kompromisy. Lest se podařila výborně, a 23. března 1999 "humanitární" bombardování začíná. Médii jsme byli masírováni, že jde o to zastavit Miloševiče ve tvrdém potírání kosovských Albánců. Ve skutečnosti ale bombardování poskytlo Miloševičovi skvělou záminku, jak z předtím sporadických akcí proti Albáncům v rámci boje proti UČK přejít k systematickému vyvražďování a etnické čistce (operace Koňská podkova) vyhánění sta tisíců kosovských Albánců z Kosova. Toho západní propaganda zase zpětně využívala k ospravedlňování dalšího "humanitárního" bombardování, bez jakýchkoli důkazů se mluvilo o stovkách tisících mrtvých Albánců. Pravda je však taková, že do konce roku 1999 se nalezlo 2109 mrtvých a u mnohých je pochybnost, zda jde o Albánce. Pět dní po rozmístění vojsk NATO v Kosovu, tedy 17. června 1999 britský ministr zahraničí Geoff Hoon jako první oficiálně vyslovil celkový odhad 10 tisíc mrtvých Albánců. V létě 2000 po ukončení nálezů bylo napočítáno podle údajů ICTY celkem 529 masových hrobů a celkem 2788 mrtvých. Mezinárodní červený kříž uvádí celkem 2047 zmizelých osob - cca 500 Srbů, 1300 Albánců a 200 příslušníků jiných etnických skupin.

Kde jsou tedy ta sta tisíce? Nechci ospravedlňovat ani jednoho zabitého člověka, ale tohle byla poměrně silná propaganda na to, že se média do omrzení pentlí přídomkem "svobodná", ne?

Skutečným cílem bombardování bylo srazit vzdorovité Srbsko na kolena jak ekonomicky tak vojensky a také zastavit útlak v Kosovu, ale nikoli z humanitárních důvodů, ale aby se zastavil příliv kosovských uprchlíků do zbytku střední a západní Evropy. Výsledek války se podařil, Srbsko se ocitlo v absolutní závislosti na mezinárodním měnovém fondu, neboť cíleně rozbombardovaná ekonomika (infrastruktura, elektrárny, tv a rozhl. vysílače, nemocnice, školy) neměla žádný potenciál. Mezinárodní finanční organizace začaly na Srbsku vymáhat extrémně vysoké zahraniční dluhy a zároveň poskytovat půjčky, často pro splacení předchozích dluhů, přičemž si kladly nesmyslné podmínky: devalvace Dináru, zmrazení mezd, otevření se nadnárodním firmám, jednoduše Srbsko se stalo zemí s neoliberální vládou, velmi chudou a tedy závislou na zahraničních investicích, kde podstatnou roli hrál rozprodej národního majetku nadnárodním koncernům a korporacím, delokalizace, liberalizace trhu a cen (eufemistický výraz pro zdražování), masivní privatizace např. US Steel za pár dolarů koupil největší siderurgickou továrnu na Balkáně atd., čili systém který byl v 90. letech šikovně aplikován na Česko a do r. 2006 na Slovensko pouze bez bombardování, neboť naši politici za provize byli hodní a nezpěčovali se.

Dále jen telegraficky:

A nyní k prokázané podpoře UČK americkými tajnými službami. V Německu, ještě za vlády Gerharda Schrödera byl odvolán ministr obrany Oscar La Fontaine, který zorganizoval v Boně tiskovou konferenci, kde předložil na stůl důkazní materiály, které můžeme shrnout následovně: německý kontingent v Kosovu měl po skončení bojů a podepsání příměří v rámci nařízení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 sbírat a shromažďovat zbraně, které odevzdávali albánští bojovníci z teroristické UČK. Chvalme třikrát pověstnou německou důkladnost, neboť si Němci zapsali i všechna čísla zbraní a potom zbraně odevzdali Američanům. Když podobné boje vypukli o půl roku později v Makedonii, a opět Němci sbírali od Albánců zbraně, ukázala se náhle velice zajímavá věc. Zhruba 50% zbraní mělo stejná, identická čísla jako ty, co Němci vysbírali od Albánců dříve v Kosovu. Ty zbraně, které tehdy odevzdali Američanům. A ty se náhle, jak je to jen možné, našly u Albánců, už ne Kosovských, ale Makedonských. Připomeňme jen, že precedent nezávislého Kosova je pouze částečné naplnění cílů UČK, neboť UČK usiluje právě o velkou Albánii jak na severu Řecka tak i v Makedonii. Jen připomeňme, že Kosovským gerilám v Makedonii předcházelo setkání makedonského premiéra Ljupca Georgievského 16. června 1999, kde na tiskové konferenci makedonský premiér prohlásil, že byl poctěn přijmout návštěvu prezidenta dočasné vlády v Kosovu. No, za půl roku se jeho vyhlášení diametrálně změnila.

Kromě toho ministr obrany La Fontaine řekl, že německé spojovací služby zjistily, že během konfliktu v Kosovu komunikovali albánští teroristé z UČK přes americkou spojovací, vojenskou družici.

Závěrem

Ve světle těchto všech skutečností snad nikdo nemůže uznat nezávislost Kosova - kolébky narkomafií a teroristických skupin když si uvědomíme, že nejpočetnější skupina v Kosovu jsou tzv. Vahabité, což jsou Sumitští Muslimové. Postavilo se zde za poslední roky 400 dalších mešit. Rakouský deník Die Presse uvádí 21.2.2007, že v Kosovu jsou stabilní útoky na Srby.

Připomeňme např. březen 2003, kdy podle oficiální zprávy OSN, za jednu noc vyhořelo 7 srbských vesnic, 286 domů, 30 kostelů a orthodoxních klášterů. 3600 Srbů uprchlo nebo je vojáci přemístili. Zraněných bylo 600, z toho 61 vojáků Nato. Gregory Johnson, velitel Nato pro Jihovýchodní Evropu, mluví o "plánované etnické čistce".

Nebo legendární noc ze 17. na 18. března 2004, kdy se v Prizreni odehrál zvířecí a děsivý pogrom, při kterém Albánci pozabíjeli 19 Srbů a více než 100 zranily, v plamenech a ruinách mizely pravoslavné křesťanské kostely, vypálen srbský bohoslovecký seminář sv. Cyrila a Metoděje, vypleněny srbské domy a zdemolována srbská pravoslavná katedrála sv. Jiří a další zničené sakrální památky celkem 40 klášterů a chrámů. Přečtěte si hrůzné detaily blíže: Pogrom: Kosovo - Prizren (ze 17. na 18. března 2004).

A to všechno se děje přímo před očima němě, tiše a pokorně přihlížející Evropy. Jaký ještě větší důkaz duchovního a ideologického zázemí jednoho pekelného mechanizmu, který se utváří přímo pod našimi okny, ještě Evropa potřebuje? O co tedy jde? Proč USA tak vehementně prosazovala plán samostatnosti Kosova? Podle mě jde o neúnosné vměšování se do evropských záležitostí hráče, který s vědomím vlastnění atomových zbraní porušuje mezinárodní dohody jednu za druhou. A tedy bychom mohli charakterizovat "výhru" USA v Evropě třemi hlavními body:

1. Koncepce USA oslabování a destabilizace konkurenčně se zmáhající Evropy, kterou je třeba zaměstnat vnitřním konfliktem tak, aby se zmítala a měla starosti sama se sebou. Euro je stále silnější vůči dolaru, což je velmi nebezpečné, neboť Írán, Venezuela, Čína a další postupně mění své bankovní rezervy na euro, se kterým zamýšlejí obchodovat. Dolar je podpořen pouze ropou (částečně viz č. 3), neboť zlatý standard byl zrušen r. 1933.

2. USA si v Kosovu vystavěla obří základnu Bondsteel, takže další Trojský kůň v Evropě, Srbsko by to určitě nedovolilo.

3. USA prosazovaná trasa ropovodu a plynovodu z Kavkazu, USA kontrolovaným Irákem přes další USA kontrolované státy Bulharsko, Makedonie, Albánie - Evropa spíše chtěla zrušit sankce a vést trasu přes Dunaj, Bělehrad - Hamburg nebo Rotterdam.

Toto jsou podle mého mínění tři hlavní body, proč USA na celé válce vlastně nejvíce vydělala chladným, racionálním kalkulem se svou typickou razantní bezohledností prosazování si svých zájmů. Taktéž u nás na Zvědavci proběhl článek o těžení vzácného nerostného bohatství právě v Kosovu britskou společností. Byť naše před národem už totálně zdiskreditovaná vláda nemá zamítavý postoj vůči nezávislosti Kosova, připomeňme si jen uslintané výroky pana knížete o tom, že my to musíme uznat ještě před Bukureští, tak nikdo z jen trochu myslících bytostí, které chápou věci v jejich široké mezinárodní mozaice Kosovo jako nezávislé, nikdy morálně uznat nemohou.

Poznámka: Vřele doporučuji přečíst si článek na Britských listech, jak Česká televize plíživě dostává totalitní manýry v bolševickém stylu dnešní vládní garnitury v souvislosti se čtyřletým natáčením v dokumentu o vraždění Srbů v Kosovu, což bylo podrobně natáčené od r. 2004, který nechce odvysílat. Nejen že ČT začíná tvrdě cenzurovat a marginalizovat názory proti radarovým základnám, ale v zájmu sloužení jedné straně odmítá ČT zařadit tento hodinový dokument o útocích a vraždách Srbů v Kosovu do vysílání, již asi 4 termíny odmítnuty. A proto se my, Češi, musíme dívat na slovenskou TA3, která v pořadu Čierny Peter (pozor až ve 2. reportáži) špičkově, perfektně a objektivně o situaci kolem radarů u nás informovala, skutečně vřele doporučuji. Tak objektivní a nestrannou reportáž jsem v mainstreamu dlouho nepozoroval, fakticky skvělá práce.

Článek byl publikován 5.5.2008


© 2017-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.