Nechat žít nebo nechat zemřít?

Článek na Zvědavci (http://zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://zvedavec.org/komentare/2005/03/1140-nechat-zit-nebo-nechat-zemrit.htm

Vladimír Stwora

Tohle je zatraceně těžké rozhodnutí. Posledních několik dnů Amerika (a potažmo celý svět) řeší problém, zda máme právo ukončit život (vyhladověním) paní Schiavové, která od roku 1990 přežívá v jakémsi vegetativním stavu polovědomí, neschopna se hýbat, komunikovat s vnějším světem, jíst, mluvit, či smát se. Jediným projevem jejího života je mrkání očních víček. Paní Schiavová má následkem nehody a následného pochybení dvou lékařů těžce poškozený mozek.

Manžel postižené vysoudil po nemocnici přes milion dolarů, v současné době žije s jinou ženou a má s ní děti. Nicméně je formálně stále manželem paní Schiavové. Tvrdí, že kdyby dotyčná mohla komunikovat, sama by si přála raději umřít než žít. Trvá na odpojení výživy.

Proti jeho přání stojí rodiče postižené, kteří se ji snaží udržet při životě. Už dvacetkrát prohráli u soudu, přesto stále bojují. Naposledy se odvolali k Nejvyššímu soudu, ale ten odmítl jejich žádost slyšet.

Paní Schiavová není schopná reagovat na podněty z venčí a zřejmě si vůbec neuvědomuje svou existenci. Celých patnáct let ji lékaři krmí sondou přímo do žaludku. Paní Schiavová pouze vyměšuje. Tedy doufám, že to dělá. Nedokáže se pohnout. Dovedete si představit ty proleženiny? Lékaři nedávají naději na uzdravení či zlepšení, pacientka totiž mimo poškození mozku má i vážně poškozené spojení mozku s páteří.

Je to jistě smutný případ, ale je neuvěřitelné, jak z takové tragédie dokážou bezskrupulózní politici vytřískat svůj kapitál.

Kvůli paní Schiavové zasedal Kongres Spojených států a prezident se vrátil předčasně do Washingtonu, aby podepsal zákon šitý na míru jen pro ni, který umožnil rodičům postižené odvolat se k federálnímu soudu.

Skutečnost, že Kongres přijal tento zákon je zřejmě flagrantním porušením ústavy Spojených států, která nařizuje oddělení moci zákonodárné (Kongres, Senát) od moci soudní. Kongres vlastně vyjádřil nedůvěru soudcům.

Bush se rychle vpravil do role ochránce práva na život nešťastné postižené ženy a nestydí se vypouštět fráze o posvátnosti života. Ano, tentýž Bush, který s největší pravděpodobností nechal obětovat přes 3000 vlastních občanů při fingovaném teroristickém útoku 11. září, který mu měl zajistit rozsáhlé potlačení lidských práv a pevné uchopení moci. Tentýž Bush, jehož zásluhou zemřelo v Afghánistánu a Iráku nejméně 130 tisíc místních, perfektně zdravých lidí včetně dětí a žen, jejichž jediným proviněním bylo, že se narodili na půdě nasáklé naftou. Skutečný počet nikdy nebude znám, protože americká armáda ztráty na civilním obyvatelstvu suverénního státu nepovažuje za natolik důležité, aby to sledovala. A tentýž Bush, který nařídil nelidské týrání vězňů na okupovaném území a už čtvrtý rok vězní bez obvinění a bez soudu pět set unesených občanů jiných suverénních a svrchovaných států včetně dětí a starců v klecích.

Případ paní Schiavové radikalizoval všechny křesťanské a ultrapravicové síly v zemi. Konají se procesí, při kterých se nosí kříže a sochy světců. Už při pohledu na ně se mi dělá zle.

Chování republikánů, náboženských sil a Bushe je skutečně nechutné, ale o nic méně nechutné je chování zbytku společnosti, i když z jiného pohledu. Je to víc než nechutné, je to surové.

Tím míním to, že doktoři chtějí, aby umřela, ale nechtějí jí to ulehčit. Nechávají ji zemřít hladem a žízní. Tou nejpomalejší a nejbizarnější smrti, kterou si lze uprostřed civilizace v nemocnici plné doktorů představit. Proč, proboha, ji nepodají smrtící lék? Jaký je význam trápit někoho tak hrozným způsobem? Aha, to nelze. To by bylo nehumánní. Byla by to vražda.

A to, co dělají teď, vražda není?

Nemám slov, kterým bych vyjádřil míru pokrytectví této společnosti.

Článek byl publikován 25.3.2005


© 2020-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.