Bankovnictví pravdy a lží

13.9.2014 Přišlo emailem Témata: Finance, peníze, Vzdělávací cyklus 5865 slov

Poznámka editora na úvod: Přišel mi text, který podle mého názoru stojí za zveřejnění i když jsme se už podobným tématem (bankovnictvím) zde zabývali. Protože ale jde o poměrně odborný text, nechal jsem jej přečíst a okomentovat člověkem, který dlouhé roky pracoval na vysokém postu v ČNB (odešel znechucen) a těmto věcem rozumí. Jeho komentáře u některých bodů naleznete barevně odlišené.

Dobrý den,

díky tomu že posledních téměř 10 let se do ČR často nedostávám - jsem vděčný za weby jako je D-FENS - protože právě tyto mně pomáhají být stále alespoň trochu v tom jakémsi českém centru dění. Děkuji tímto autorům i přispěvovatelům v diskuzích (tyto samy jsou nezřídka stejně hodnotné jako je vlastní článek) i přesto že někdy jsou mi názory zde prezentované i jaksi "proti srsti" (viz. ale "Důležitá upozornění pro čtenáře" - bod 6, že?).

Mohl by mi ale někdo vysvětlit proč (KURVA) stále více jedinců mezi námi má potřebu se dělit s námi ostatními skrz články, příspěvky v diskuzích a hlavně skrz následné nekonečné hádky o vlastní pocity a názory na témata ke kterým nemají jakékoliv relevantní podklady?

Konkrétně teď například z poslední doby články ohledně finančního systému/bankovnictví. To mne vážně zajímá, co vede někoho k tomu, aby nám čtenářům předložil na dané téma vlastní výtvor, když vlastně čerpá jen z dalších stejně relevantně nepodložených článků - i když často třeba sepsaných na první pohled fundovaným autorem s mnoha tituly před/za jménem. A stejně vážně mne zajímá to, co vede potom dalšího chytráka k tomu, aby po probuzení a pročtení daného článku se zapojil sám do diskuse i když i on sám na dané téma čerpá tak max. z autorů ke kterým má on sám pouze jakýsi osobní názorový/citový vztah.

Co následně tyto jedince (pokud se tedy nejedná o nějaké placené diskutéry mající za úkol jen zaplevelovat internet klamnými informacemi) vede k až "krvavým" hádkám kterými se stejně k nějakému relevantnímu cíli nedostanou - to je tedy pro mne vyloženou záhadou.

Abych nebyl obviněn jen ze stěžování si a jen z jakéhosi navažováni se do ostatních - protože je mi z určitých důvodů dané zmíněné téma poměrně blízké - uvedu alespoň pár skutečností:

1) finanční/bankovní systémy jsou prakticky od nepaměti před "veřejností" jaksi ukryty - proto pravdou je že se zde velmi těžko dostává k relevantním informacím (proto by zde byly pochopitelné a i vítané články kladoucí otázky, a diskuze hledající jaksi společně potřebné odpovědi, že?) - přesto je i tohoto možno při určité snaze alespoň částečně dosáhnout. V tomto konkrétním případě je tou možností dostat se k vnitřnímu účetnictví jakékoliv banky.

2) právě účetnictví banky dává poměrně solidní možnost uzřít a pochopit principy fungování celého systému (ono jaksi i to tzv. podvojné účetnictví svou podstatou i tu jedinečnou praxi samo o sobě umožňuje!).

3) tvorba úvěrů v bance nemá jakoukoliv přímou spojitost s vklady "střadatelů" (vklady jsou proto také v každé bance aktuálně k dispozici vkladatelům bez ohledu na to kolik úvěrů právě banka poskytuje), banka po obdržení licence může poskytovat úvěry i když ještě ani žádný vklad nebyl realizován. Účetně se v bance která právě poskytuje úvěr jen vytvoří dvě nové hodnoty připsáním půjčované částky jak na straně aktiv (účet např. "poskytované úvěry") tak i na straně pasiv ("běžný účet klienta"), podobně by narostla i aktiva ("běžný účet") a pasiva ("přijaté úvěry") v účetnictví půjčujícího si. Dále - a v každém případě - až po vydání úvěrované částky je následně možno zrealizovat vklad (ať už na účet vlastní, ale logicky spíše na cizí) - a tento je tedy důsledkem (ne příčinou) daného úvěru.

4) pokud nebankovní subjekt půjčuje peníze - v jeho aktivech se částka pouze přesune např. z účtu "účet v bance" na účet "poskytované úvěry", "fyzicky" částka z jeho bankovního účtu zmizí a objeví se na účtu půjčovatele.

pokud ale bankovní subjekt půjčuje stejnou částku - a (jak bylo "řečeno") žádný vlastní účet si neponíží přesto že i daný půjčovatel dostává tímto k dispozici "půjčovanou" částku - logicky touto operací právě přibyly nové "peníze" na finančním trhu (běžné účty bereme jako součást tohoto trhu protože těmto financím je umožněna "momentální" účast na transakcích.

5) nové peníze nevznikají jenom při úvěrování - ale vznikají prakticky vždy když banka platí/posílá platby do nebankovního sektoru (tedy i při výplatě mezd vlastním zaměstnancům, při nákupu movitého, nemovitého i finančního majetku, při platbách za služby, při výplatě podílu na zisku,..) - banka tak vlastně "neplatí" ale jen kredituje relevantní účty protistran.

První věta špatně formulovaná (banka posílá peníze mimo bankovní sektor i při jiných příležitostech), ale ujasnění v závorce ok.

6) jakkoli to může znít nadneseně - bankovní úvěrování díky tomuto principu je teoreticky neomezené (ani centrální banka nemá (přímé) možnosti ani pravomoci toto jakkoli limitovat), podobně je to s nákupy nového majetku banky (zisk jde podílníkům ale až z případného profitu po prodeji), platby (za služby) a výplaty (zaměstnancům banky) se účtují klasicky jako náklady.

(Centrální banka se může pokusit limitovat úvěrování klasických bank pouze svou vlastní aktivitou na trhu či vhodným nastavením vlastních úrokových sazeb = úroky za které půjčuje/ukládá likviditu komerčním bankám. V naprosté většině zemí je ale takováto snaha obvykle minimálně účinná.)

7) tak jak (zázračně) vznikají v bance nové peníze - tak zde i zanikají kdykoliv nebankovní sektor posílá/ukládá do banky úvěrové splátky (včetně úroků!), kdykoliv banka obdrží ze zmíněného sektoru jakékoliv poplatky za služby, i kdykoliv prodává vlastní majetek (nebankovnímu sektoru).

Ne, zanikají jen u splátky úvěru, ne u úroků.  Obecně to platí pouze u centrální banky, kde jsou stahovány z oběhu.

8) uložení/vybrání hotovosti či převod částky z jednoho účtu na druhý množství peněz na trhu neovlivňuje -v prvním případě jde o výměnu hotovosti za bezhotovostní "elektronické peníze" na účtu (obě tyto formy peněz jsou si na trhu ekvivalentem), druhý případ je pouze přesunem peněz v nebankovním sektoru (i když je realizován skrz clearingové účty případných zúčastněných bank).

9) je-li splacena nebankovní půjčka - na trhu zůstává stále k dispozici daná částka (na účtu půjčujícího, či v jeho hotovosti), je-li splacena bankovní půjčka - částka je stažena z trhu (z účtu/hotovosti dlužníka) a v okamžiku kdy je předaná bance zde zaniká - trh tímto splacením přišel o část své báze. Co se týká úroku - tak i tento splacením snižuje množství peněz na finančním trhu - v bance "čeká" na účtu "nerozdělený zisk". Zpět na trh se vrací až když je zisk banky rozdělen a poukázán na účty akcionářů/podílníků.

10) pro úplnost příklad vypořádání úvěru v účetnictví banky: 1) banka poskytuje svému klientovi roční úvěr 100 (v aktivech účet "poskytované úvěry" roste o 100, v pasivech účet "běžný účet klienta" roste taky o 100), 2) banka platí 1% úrok protože klient si určitý čas částku ponechal na svém běžném účtu (aktiva banky rostou na účtu "úroky-výdaje" o 1, "běžný účet klienta" roste o 1, 3) banka účtuje 10% jako úrok z úvěru (o 10 se tedy zvyšuje účet "poskytované úvěry", v pasivech se zvyšuje účet "úrok-příjmy"), nakonec klient platí částku úvěru zpět i s úrokem ("poskytované úvěry" se poníží o 110 a je tam tedy 0, "běžný účet klienta" se poníží o 110 a je tedy 10 pod počátečním stavem).

11) díky poskytnutí toho příkladového úvěru se tedy nejdříve 100 nových peněz vytvořilo a rok se pohybovalo někde na trhu, díky splacení úvěru ale 109 peněz následně zaniklo. A protože těch rozdílných 9 bylo třeba "vydělat" v reálné ekonomice - lze říci že tímto úvěrem ekonomika (společnost) přišla o 9 peněz. Pokud si připomeneme fakt že naprostá většina peněz v dnešních moderních ekonomikách byla vytvořena skrz bankovní úvěry - tvrzení "i kdyby všichni dlužníci chtěli své závazky splatit tak to není možné protože banky v každém okamžiku vydaly méně peněz než požadují dostat zpět" je kromě jednoho čistě teoretického případu (tedy kdy by bankovní sektor v daném čase poskytnul vyšší objem úvěrů nežli v čase předchozím, a zároveň by tento požadoval nižší úroky, + veškeré finance nebankovního sektoru a veškeré zisky bankovního sektoru by byly v daný čas k dispozici dlužníkům) je naprosto pravdivé.

Blbost. Mimo centrální banku neplatí. Naopak, zaplacené, nikoliv splacené, úroky vytváří pohledávku. a protože ze systémového hlediska při daném množství peněz nejsou finančně kryty (emitováno bylo množství peněz bez úroku, zjednodušeně), tudíž je lze pokrýt jen konfiskací reálného majetku - což je účelem celého toho systému.

12) někdo může namítnout že peníze obíhají a tedy "jedněmi penězi" lze splatit úvěrů několik - ale jak bylo uvedeno - peníze vznikají a zanikají jen při styku bankovního s nebankovním sektorem - a tak tedy nehraje nějakou roli to že si jedním bankovním úvěrem splatí dluhy mezi sebou pekař, hoteliér, prostitutka a jiní - v každém případě jak jednou tyto peníze dorazí do banky (jako splátka úvěru) - tak v ní také zanikají. Tedy - jedna "splátka" maže jen jeden bankovní "úvěr".

13) lze ještě namítnout že to co banka vydělá na úrocích to zase utratí v reálné ekonomice - což je obvykle pravda - ale zde hraje zásadní roli časová osa - a ta je v tomto případě neúprosná: nejdříve je třeba získat/stáhnout z finančního trhu částku na úrok, a teprve poté co je tato částka poukázána bance, tato následně "někdy" v budoucnu tuto částku vrací skrz své majitele a zaměstnance do ekonomiky.

Platí minimálně, banky zisk investují primárně do finančního sektoru/kasina, do reálné ekonomiky se dostane jen nepatrná část, jako mzdy zaměstnancům nákupy majetek, služeb atp. ale to tvoří mizivou část + dokonce i použití zisku na nové úvěry reálné ekonomice je malé.

14) někdo může připomenout že bankám by dlužníci mohli splácet když ne penězi tak svým majetkem - ale i tato cesta ke zdárnému konci by nevedla protože banka k uzavření úvěrového účtu potřebuje v každém případě finance (peníze) a tedy i jakýkoliv majetek (příp. služby) by musel být stejně někde nejdříve vyměněn (i kdyby samotnou bankou) za peníze (což v praxi ale zase znamená stažení financí z ekonomiky).

Trochu složitější, nutno zahrnout víc hráčů, než jen jednu banku, a pak to neplatí - protože právě získávání reálného bohatství tímto způsobem je primárním účelem systému

15) námitka že přesto v historii byly jaksi do začátku nějaké peníze dodané (např. panovníky) taky těžko obstojí při pohledu na to v jakých částkách (řadech!) se operovalo tehdy a v jakých dnes, že? (dohledatelná hodnota např. dollarů v časové ose toto taky jaksi pěkně dokresluje).

16) až na určité velmi specifické výjimky (navíc mající obvykle omezeného trvání a objemově v globálu nehrající velkou roli - např. tedy úvěry poskytnuté centrální bankou vlastním nebankovním klientům, či výkupy dluhopisů od nebankovní sféry) - CENTRÁLNÍ BANKY NETVOŘÍ JAKÉKOLI NOVÉ PENÍZE (i při tom tzv. "kvantitativním uvolňování" centrální banka pouze napomáhá bankovnímu sektoru jako takovému výkupem jeho nelikvidního (často prakticky bezcenného) majetku a dodává za něj potřebnou likviditu).

Úplná hloupost - přesně naopak. Dojde-li k emisi peněz, je to vždy vytváření peněz - navíc autor nemá jasno, co to QE je, plete si to se záchrannými balíčky. QE je čistá emise peněz, navyšování objemu peněžní zásoby její přímou emisí a půjčování bankám za levno.

Centrální banky pouze vydávají mince a bankovky - ale tyto jsou vždy a pouze prodávány bankám (požaduje-li komerční banka bankovky a mince pro svého klienta - v odpovídající hodnotě je její clearingový účet u centrální banky ponížen!). V pravidlech pro centrální banky je navíc důrazně připomenuto že tyto nejsou oprávněny kupovat (na přímo) jakékoli "domácí" státní dluhopisy (to že se toto pravidlo v poslední době v určitých zemích obchází je otázka jiná) - tedy veškeré nové peníze v "moderní bankovní době" jsou skutečně tvořeny veskrz "běžnými" bankami.

(V dnešní době se navíc i z praktických důvodů potřeba hotovosti snižuje ve prospěch těch peněz pouze vedených "elektronicky" na účtech - a lze si i čistě realisticky představit plně fungující i globální dnešní ekonomiky naprosto bez mincí a bankovek (dnes ve většině ekonomik stále tvoří alespoň jednotky procent z měnové báze)).

17) ze všech uvedených skutečností tedy vyplývá že pokud banky v jakoukoli dobu neposkytnou úvěry v relevantně vyšší hodnotě nežli byly úvěry předchozí - dlužníci a celá ekonomika začínají mít problém. Je vhodné ještě připomenout že banky provozují svůj business stejně jako jakákoliv jiná soukromě vlastněná společnost - tedy pro nejvyšší možný zisk pro své majitele, a přesto že vlastnická struktura dnešních bank (stejně jako mnoha dalších společností) je prakticky nedohledatelná - na vrcholu těchto struktur jsou vždy určití jednotlivci - a tito mají nad ostatními takovou moc (právě oni určují prakticky na celém světe průběh tzv. ekonomických cyklů tím že právě oni volí komu, kolik a kdy půjčí a komu/kdy ne) že je jen stěží pochopitelné že je toto veřejností (i v zemích kde se lidé obecně považují za inteligentní a vzdělané) naprosto ignorováno.

18) přesto že jakési přímé omezení bankovní úvěrování nemá - v praxi tato určitá jsou. Asi nejzávažnějším omezením je fakt že pokud je úvěr splacený - sjednaný úrok = zisk pro banku, pokud ale dojde k půjčení ale už ne ke smluvenému splacení - banka musí pokrýt celou půjčenou částku jaksi ze svých vlastních zdrojů (zisku). Porovnáním uvedených hodnot lze lehce dojít k závěru že v mnoha případech banka raději oželí možný zisk nežli riskovat výrazně vyšší ztrátu, či v případě většího množství nesplacených úvěrů i případný bankrot (nejedná-li se tedy o banku "příliš velkou" - zde by spíše byli jaksi "vyzváni" daňoví poplatníci k záchraně..).

19) dalším omezením (i když zde spíše jen teoretickým či ještě lépe jen technickým omezením) mohou být ty často diskutované "bankovní rezervy".

Bankovní rezervy (prostředky banky - pocházející v největší míře ze vkladů klientů - uložené na clearingovém účtu u centrální banky) slouží primárně k vypořádání plateb mezi bankami či klienty různých bank a k výměně prostředků na běžných účtech za hotovost (při klientských výběrech/vkladech). Tyto rezervy bance obvykle nepřináší úroky a tak je logické že se tyto drží v minimálních (pouze v některých zemích nařízených) objemech.

Bankovní rezervy nemají jakýkoliv přímý vztah k úvěrování. Nepřímý vztah mít mohou (a obvykle mají) - protože nový úvěr = nové peníze v ekonomice - a tyto pravděpodobné dříve či později skončí na něčím bankovním účtu. Tento vklad potom v určitých případech může znamenat i (povinné) navýšení rezerv banky která daný vklad přijala.

20) "run na banku" - navzdory pověstné nebezpečnosti této záležitosti - pokud bankovní sektor jako celek neopustí banku (či banky) čelící náhlým vysokým výběrům hotovosti - daná banka ustojí takovýto "run" i kdyby v určitém čase došlo ke 100% výběru všech vkladů (má-li totiž jedna banka v určitý čas málo likvidity = málo vkladů = nízké rezervy, v globálu to obvykle znamená že jiná banka má zase likvidity (vkladů) nadbytek - a protože je tento nadbytek na clearingovém účtu u centrální banky obvykle neúročen - tak tuto likviditu tato banka ráda za úplatu poskytne bance první). Problém je tedy spíše jen technického rázu - tedy aby banka byla schopna relevantně rychle navyšovat rezervy (měnit majetek za likviditu, získávat úvěry) které průběžně mění u centrální banky za hotovost, a aby centrální banka byla schopna tuto hotovost pohotově dodávat (příp. i dotiskovat jde-li o banku velkou). Zvládne-li banka takto uspokojit všechny klienty - prokázala tímto 100% solventnost a klienti dále nemají důvodu obávat se znovu o svoje příkladné vklady..

Run na banku je jen výběr vkladů, a protože aktiva banky jsou vždy vyšší, než pasiva, obzvláště za srandovních pmr, nemá banka jiný problém, než dostatek vhodné formy peněz. a protože u elektronických openěz není problém, týká se to jen hotovosti, a tam není problém též, existují dohody s centrální bankou a není problém navézt dostatek kontejnerů.

* * *

Takto bodově by se dalo ještě notnou dobu pokračovat (otázkou ale je kolik čtenářů by si takto příliš dlouhý článek vůbec našel) - protože se ale v nynější době hodně diskutuje ještě o bankovnictví mezinárodním - pokusím se raději zmínit nyní ještě alespoň několik stěžejních bodů k tomuto tématu:

1) je to jen cca 40let zpět co USA odmítnuly (navzdory slibům a smlouvám) vyměnit dolary v držení ostatních zemí za zlato - a tímto tedy poněkud neslavně plně skončil tzv. systém zlatého standardu (kde ta finální verze znamenala americký dollar = jediná světová měna podložena a směnitelná za zlato). Zřejmě aby nedošlo k celosvětové finanční krizi - byl navržen a přijat (kým a jak by bylo také zajímavým tématem) systém nynější, založený na tzv. "plovoucích kurzech" měn.

2) nový mezinárodní směnový systém, ač na první pohled vypadá jednoduše a účelně, nese (možná přesněji ukrývá) v sobě jeden podstatný problém: tento systém by byl plně vyhovující pouze v případě kdy by velikost báze jednotlivých měn byla shodná či alespoň zhruba odpovídající - protože když dochází k vypořádání mezinárodních transferů - váhy zúčastněných měn k ostatním světovým měnám se mění právě poměrově ke svým bázím.

3) protože USA už nějakou dobu množství své měny nezveřejňují (důvod je vcelku i pochopitelný) (ona je v dnešní době tedy i otázka co všechno a jak vůbec do této báze počítat - viz. např. problém fin. derivátů), lze uvést pouze hypotetický příklad s předpokladem že česká báze je 1000x menší nežli ta americká (a toto je pravděpodobně stále ještě optimistický předpoklad protože se pro celkové USD základny někdy uvádí odhad i přes 700 bilionů (anglicky "trillions") USD, jen pro porovnání počet obyvatel je zhruba 30x větší oproti nám v ČR). Následně - každá transakce mezi CZK a USD na světovém trhu je realizována za smluvený kurz, a každý tento dílčí kurz dle velikosti transakce ovlivňuje relevantně celkové váhy měn vůči měnám ostatních nezúčastněných. Tedy (čistě teoreticky) - pohne-li se nějakou transakcí USD o 0.1% - kurzy české měny (vůči ostatním světovým měnám) se tou samou transakcí změní o 100% - což by v tomto případě pokud by opravdu nastal pro CZK znamenalo totální kolaps samozřejmě.

4) USA (i Evropa s EUR) jsou si popisovaného faktu samozřejmě vědomy (a případnému oslabováni měnové pozice se brání i třeba vojensky - viz. např. výsledky pokusu určitých zemí o opuštění dollarů při kotaci ceny na vlastním území vytěžené ropy) a notně toho využívají. Pouze tento přinejmenším podivný systém totiž umožňuje (hlavně ale ne jenom) USA už prakticky desetiletí dovážet z ostatních zemí nepoměrně více (20 a vice %, Anglie a Francie mimochodem jsou na tom velmi podobně) nežli do zahraničí vyvážet. To by mne vážně zajímalo kolik z nás by bylo ochotno po desetiletí každý den nakupovat pro souseda za 1000 když by on po všechny ty samé dny nakupoval pro nás jen za 800. Absurdní? Presto denní realita (lze najít příhodnější termín pro toto nežli "ryzí otroctví"?) na světových trzích.

5) nechtějí-li země dopustit znehodnocení svých měn mocnějšími obchodními "partnery" - musí buďto zvýšit svůj nedostatečný import (což se často realizuje těžko pokud vlastní populace buďto více nepoptává nebo se prostě nic v dostatečném objemu a korektní ceně v danou dobu na světových trzích nenabízí), nebo musí snížit příliš velký export (což se realizuje ještě obtížněji především pokud země musela hlavně díky WTO (Světové Obchodní Organizaci) akceptovat zahraniční "investory" kteří "investovali" do místních společností/fabrik a tak nyní tito cizinci prakticky sami ovlivňuji místní vývozy). Menší a tzv. "rozvíjející se" ekonomiky většinou tedy nejsou schopny dostatečně ovlivnit vlastní vývozy a dovozy a tak jim zbývá pouze jediná cesta: intervence vlastní národní banky.

6) nákupy zahraničních měn národní bankou (tzv. intervence) sice ochrání kurz vlastní měny od přílišných výkyvů - přináší ale další problém: co s takovými naakumulovanými objemy cizích měn? Díky prakticky celosvětové nekončící inflaci je samotné držení měn silně ztrátové, jak lukrativní je v dnešní době směna těchto měn za zahraniční statní dluhopisy (už tak předlužených zemí) asi netřeba dodávat. Díky častým již sjednaným hlavně burzovním obchodům i co se týká budoucnosti je v dnešní době navíc i problém vůbec najít na trhu volné, dostatečně lukrativní a v dostatečném objemu zboží, které by se dalo za tyto držené zahraniční finance nakoupit.

7) dalším podstatným problémem je že pokud nějaká země by ráda zvýšila bázi své měny (reálná ekonomika roste) ale banky v tomto příliš nespolupracují (např. v Rusku kde jsou majitelé bank vesměs cizinci) (je čistě jen na bance samotné - i té centrální - komu a zda vůbec úvěr poskytne, toto se týká samozřejmě i nákupu případných dluhopisů), příp. vydávají úvěry ale převážně jen v cizích měnách (USD/EUR, díky úrokům a dalším faktorům mohou být minimálně při sjednávání levnější než v měně domácí) (nehledě na fakt že při splacení úvěru ty poskytnuté prostředky jsou zase z trhu nakonec staženy i s úroky) a jak již bylo podotknuto - centrální banka i kdyby náhodou chtěla tak v žádném případě nemůže dodat ekonomice nové prostředky nějakým tiskem peněz (i ta nejdrzejší centrální banka - americký FED - má tisk nových peněz podložen - alespoň papírově - nakoupenými dluhopisy třebaže v nevalné reálné hodnotě), jedinou možností často zůstává získaní nějaké zahraniční měny a její následné "přetransformování" na měnu domácí.

(Mimochodem - častý další název centrální banky "národní banka" je v naprosté většině zemí silně zavádějící alespoň v tom slova smyslu "národní banka pracuje v zájmu vlastního národa.")

V případě toho Ruska to tedy znamená např. prodat ropu na světovém trhu (burze) pravděpodobně za dollary. Tyto dollary dále ruská centrální banka "podrží" (jako své pasivum) a následně může vydat do vlastní ekonomiky vlastní měnu (aktiva). Jedná se zde zase o princip tvorby peněz přes úvěrování kde ale v tomto "nekonečném úvěru" figuruje jakési ručitelství ve formě té vydělané zahraniční měny. Z principu je jasné že aby Rusko mohlo dodat své ekonomice nové finance - ve stejné hodnotě musí nakoupit a držet (jako devizové rezervy) nějakou zahraniční menu (obvykle dollar). Jak je zřejmé - touto cestou se v globálu nové peníze klasicky netvoří - pouze se tyto "přelévají" z jedné země do druhé. Netřeba dodávat že v případě jakéhokoli úbytku silně inflační měny (zde tedy dollarů) na trhu je toto vlastní populací (zde Američany) velmi vítáno protože jim takovéto jednání pomáhá stahovat vlastní měnu z volného trhu a tím prakticky snižovat vlastní inflaci a udržovat tak pevný kurz domácí měny.

Pro představu tedy jak celý nastíněný proces probíhá: americké banky (které samozřejmě plně spolupracují s vlastní vládou a vlastní centrální bankou FED - který je mimochodem i ve vlastnictví několika z amerických bank) ve velkém poskytují úvěry (a tím nové peníze) které jsou často již od začátku reálně nesplatitelné (příp. u hypoték i podložené "chybně" stanovenou hodnou nemovitosti). Aby banky na tomto netratily a nekrachovaly, a aby se báze dollarů nezmenšovala (což by nastalo jak při klasickém splácení tak i při nesplacení daným dlužníkem - v tomto případě by nesplacený úvěr musela splatit sama banka - a tak i v tomto případě by se potřebné prostředky stahovaly z trhu) - Centrální banka (FED) tyto "úvěry" odkoupí (i když podle platných regulí je tento odkup minimálně sporný) a tímto krokem tak "pozdržuje" zpětné snižování americké měnové báze. Obvykle by díky takovému jednání došlo k navýšení inflace (zde myšleno snižovaní ceny měny díky přílišnému zvýšení báze měny) - ale protože přijde Rus (a nejen on samozřejmě) a určité (poměrně objemné) tyto prostředky odčerpá do své vlastní země (kde jsou uloženy a pravděpodobně již nikdy ruskou centrální banku neopustí) - problém s inflací je vyřešen a tak to podivné vytváření nových amerických peněz může vesele pokračovat.

Hlavní problém samozřejmě je ten že Rus musel dodat Americe reálnou vytěženou ropu/plyn – kterou/který ale Američani zaplatili čistě v počítači/na tiskárně vytvořenými penězi. (Mimochodem - i když na primárním trhu ani FED obvykle vlastní americké dluhopisy nekupuje - přesto majoritní většina těchto "cenných" papírů přes sekundární trh obvykle dorazí zpět do FEDu - což tedy prakticky znamená že Americká "populace" (otázka kdo přesně by byla také jistě zajímavá) vlastně zbohatla tím že se sama u sebe zadlužila. Kdo jiný na světě si může sám od sebe půjčit (pomnožit jakýmsi podivným způsobem peníze v peněžence) a jít si za to od někoho jiného něco reálného nakoupit? Lidé kteří tento celý systém vynalezli se musí vpravdě "za břicha popadat" při pohledu na to že celé národy lidí opravdu takovouto naprostou absurditu (v češtině se zde přímo podbízí i mnohem příznačnější výraz, že?) (a ne jenom tuto!) ve svých životech akceptovali.

8) lze se v popisované situaci divit určitým zemím že se snaží odpojit od tohoto nynějšího velmi velmi podivného systému (zde by navíc bylo zajímavé otevřít řadu dalších navázaných "extra bodů" jako jsou např. daňové ráje, dvojí zdanění, snižování reálné hodnoty peněz inflací, poskytovaní úvěrů na domácím trhu v cizích měnách, podivné praktiky kolem zlata, transfery zboží přes offshore překupníky (i tzv. legálně neplatící daně), lokální výrobny v zahraničním vlastnictví, licence a patenty, velké a zásadní téma obecně "trhy cenných papírů/burzy", Mezinárodní Měnový Fond (IMF), Světová Banka (WB), Banka Pro Mezinárodní Vypořádání (BIS), ratingové agentury, důležitý bod zpravodajství/média, tzv. investoři, dotace a jiné "pobídky", daně a státní rozpočet a jeho využití/zneužívání, "zákonodárci" a zákony kterými je celý dnešní finanční systém zaštítěn (mimochodem - nikomu nepřipadá nenormální že v dnešní době je zcela nepravděpodobné že by bylo na světe člověka který by byl schopen znát všechny ty tisíce zákonů a jejich novel všech zemí ve kterých pobývá či pobýval - ale přesto je základním principem práva "neznalost zákona neomlouvá"?), atd. atd.) na kterém parazituje pár milionů lidí na straně jedné a silně prodělává několik miliard lidí na straně druhé?

9) jedna z častých otázek zní zdali usiluje tedy (především) Rusko a Čína o zničení amerického dollaru a tím jaksi o rozložení celého toho absurdního nynějšího ekonomického systému. Jak bylo ale "řečeno" - i kdyby se tyto země snažily sebevíc - díky své notně menší měnové bázi by oproti dollarům (navíc dnes s těsným spojením minimálně s EURy) v "přímém souboji" nikdy neuspěly. I teoretické rozprodání držby amerických dluhopisů by pouze znamenalo výrazné ztráty ("hodnoty") na ruské/čínské straně (je třeba si uvědomit že pracovníci těchto dotčených zemí odvedli reálnou práci/hodnotu oproti každému z těch "získaných" dluhopisů) - ale celý systém by nadále pokračoval dál.

Ne. Potenciální ztráta (pokud jsou hloupí a neumí si bezcenný papír vyměnit za reálná aktiva) je jedna věc, a ústup od dolaru druhá. Nijak to spolu nesouvisí. Když se rozhodnu místo brambor používat obilí, tak to obilí mohu začít používat bez ohledu na to, jestli mi ve sklepě shnijou dva metráky brambor, nebo ne. A měnová báze u domácí měny není problém, obzvláště u nekrytých měn. Tisknout umí všichni, nejen FED. Ale vzhledem k (10) je to asi špatně formulováno.

10) lepší otázkou by tedy bylo zdali se Čína společně s dalšími zeměmi nesnaží jaksi naplno oprostit od dollarů a vlastně tímto od celého současného mezinárodního finančního systému (i přes ty již zmiňované pravděpodobně velmi vysoké přímé ztráty). Jak již je i dnes oficiálně známo - skupina BRICS (a zde si je nutno uvědomit že dnes už se nejedná "jen" o těch 5 "základních" zemí - tedy Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika - jakkoli významných (tyto dnes tvoří bezmála celou polovinu dnešní světové populace) - ale jde i o všechny země další napojené na jakoukoli z této pětice) prakticky ukončily přípravu na vlastní měnovou unii a jaksi se již jen čeká na její oficiální oznámení (třeba hodně napoví už i ten nastávající summit zemí BRICS příští týden) a spuštění, které zcela jistě (přesto že předpovídání budoucnosti je obvykle poněkud troufalé) způsobí slušné otřesy v celé nynější světové ekonomice.

Jak je již dnes zřejmé - naší "západní veřejnosti" je mnoha cestami (aktuálně např. "Ukrajina" + sankce "západu" vůči Rusku) vmanipulovávána myšlenka že jakýkoliv krach našich financí s přispěním Ruska/Číny bude akt nepřátelství a agrese těchto národu vůči nám. Je tedy dobré připomenout ještě jednou že skupina BRICS pracovala na své vlastní měnové unii řadu (posledních) let, a důvodem proč se chtějí oprostit od toho nynějšího finančního systému "našeho západního" je to že tento systém pro tyto země přináší zřetelně pouze nevýhody.

11) protože jmenované země a jejich oficiální i neoficiální partneři jsou na světovém trhu reálnými producenti a těžaři - zájem o jejich měnu tím bude jistě enormní. Naopak - jaký zájem asi bude o měny zemí s minimální produkcí reálných a hlavně těch nezbytných statků (statistiky produkce západních států jsou navíc silně ošidné protože tzv. "vyrobeno (např.) v Německu" velmi často znamená "až 99% vyrobeno někde v Asii/Africe" a pouze 1 poslední % bylo dodáno Německými pracovníky ve formě často i jen obalu či etikety)? Jaký zájem asi bude o měny nepředstavitelně předlužených USA či velmi podobně zadlužených zemí EU - tedy zemí "produkujících" zejména finanční služby, právnické služby, marketing, pochybné umělce a "profesionální" sportovce, úředníky, "poradce" a manažery všeho druhu a v neskutečném množství a ohodnocení, případně firmy a společnosti mající zakázky jen díky navázání se úplatky na státní rozpočet?

12) Možná pokud se nechceme jednou (spíše brzo) dožít toho že se s otevřenými (a prázdnými*) ústy budeme moci jenom divit skutečnosti že vlastně si ten cca 6 miliardový svět vcelku bez problémů vystačí i bez naší "rozvinuté" Euro-Americké ani ne miliardové části - nestálo by za to si konečně udělat ve vlastních zemích pořádek, najít a konečně i potrestat ty co tento celý podivný systém vytvořili a na něm dlouhá léta parazitovali, a nabídnout rozumnou dohodu těm všem dotčeným zemím (tedy těch jejichž obyvatelé posledních několik dekád náš "západ" využíval jako levnou pracovní sílu pro všechno) a začít společně s nimi znovu a podle nových a průhledných pravidel? Ono se totiž taky může stát že pokud si ten pořádek neuděláme sami - může jej přijít udělat jaksi někdo za nás - což by ale zase pro nás taky nemuselo být až tak nejpříjemnější..

* (řada evropských zemí - např. i Británie, Německo, Itálie jsou až dvojnásobně přelidněné ve srovnání i s tou tolik diskutovanou Čínou, a díky podivným "hrátkám" se zemědělstvím v posledních letech se těmto i mnoha dalším zemím včetně ČR o nějaké potravinové soběstačnosti může jen zdát, nehledě na to že díky rozšíření geneticky modifikovaných plodin je vůbec otázkou kde naše země získají osiva na příští sezóny pokud tato osiva jaksi Monsanto a podobné firmy v dostatečném množství samy nedodají!)

Několik poznámek ještě jaksi pod čarou:

1) téma bankovních dluhů bylo probíráno na začátku článku - podobně zajímavá oblast je ale i ohledně dluhů "národních/mezinárodních".

2) jenom pro představu - jako celkový aktuální dluh USA (včetně vnitřních zadlužení) se někdy uvádí až 62 bilionů (anglicky "trillions") USD (mimochodem i jen "čisté zahraniční" zadlužení - notně snížené různými účetními praktikami - se uvádí v přepočtu přes 120 bilionů CZK). Kdyby toto chtěli Američané někdy splatit - znamenalo by to že každá hypotetická rodina (2 děti, 2 rodiče, 2 prarodiče) by musela (kromě své běžné výdělečné činnosti ještě) vyprodukovat a prodat něco se ziskem ve výši 25 milionů CZK! (při ziskovosti např. 10% by toto znamenalo pro každou rodinu postavit téměř 100 nových domů či vyrobit a prodat 1000 automobilů - což jsou samozřejmě absolutně nereálné představy i pro mnoho generací).

USA byly jen krátkým příkladem - většina tzv. "rozvinutých zemí" je na tom velmi podobně (včetně Británie, Francie i Německa).

3) častá otázka zní: "kdo jsou vlastně věřitelé těch všech dluhů?". Komplexní rozbor by byl zde příliš rozsáhlý - proto jen ve stručnosti: věřitelé dluhů "bohatých zemí" - tedy dluhů nesoucí jen velmi malý (navíc často i jen teoretický - viz. státní dluhopisy např. USA) či i žádný úrok (v případě (nedobrovolné) držby zahraniční měny díky nekonečné inflaci věřitel v čase i přímo ztrácí) jsou veskrz země tzv. "rozvíjející se" (nehledě na pochybné názvosloví - do této skupiny by se řadilo i Rusko či Čína).

Naopak pokud je někde sjednán (často i přinejmenším podivnými praktikami) úvěr nesoucí vysoký úrok a množství dalších nepříjemných podmínek - je zcela jisté že věřitelem bude někdo z té "rozvinuté" části světa (často ve skrytu např. přes Mezinárodni Měnový Fond, Světovou Banku či OSN) nebo i přímo banky či podobné instituce samotné, a dlužníkem je některá ze zemí z přesně opačného ekonomického "pólu".

Česká republika by se svými "devizovými rezervami" (ve formě zahraničních státních dluhopisů a měn hlavně v USD a EUR) v absurdní výši přesahující 1 bilion CZK! jistě řadila k zemím stále ještě dostatečně "nerozvinutým". (Mimochodem - to nikomu nepřijde "podivné" že naše země drží bilion "korun" prakticky nepřinášející nějaký úrok i vlastně užitek, když na druhé straně máme zhruba ve srovnatelné výši státní dluh který ty úroky žádá každý rok v nezanedbatelné výši? Potřeba držby těchto aktiv z důvodu možných útoků na naši měnu určitými spekulanty je irelevantní protože z tohoto globálního hlediska je bilion českých korun částka nevýznamná - tito tzv. spekulanti byli schopní zahýbat v nedávné minulosti i takovými měnami jako jsou anglická libra či japonský jen).

4) často se dluh zemí vztahuje naprosto absurdně k tzv. HDP - tedy údaji který v sobě vlastně dluhy (produkci pořízenou na dluh) nese. Nelze se tedy divit že státy s nejvyšším HDP jsou zároveň i ty s nejvyšším zadlužením..

Pokud by se měly dluhy státu k něčemu vztahovat - tak potom maximálně tak "státní dluh" k "přebytku státního rozpočtu". Protože jsou ale přebytky rozpočtů v dnešní době až na naprosté výjimky (navíc v globálu objemově zanedbatelné) nerealizované a i zřetelně nerealizovatelné - je jaksi i v tomto případě potvrzen fakt že i tyto (globální) dluhy jsou zcela jistě nesplatitelné.

5) vcelku známým (či alespoň viditelným) faktem je že západní či tzv. rozvinuté státy se ani nepokoušejí své dluhy splácet, to samé se týká i velkých společností a jednotlivců kteří jaksi mají blízko k bankám - všichni tito jmenovaní prostě každý rok tzv. "splatí" pouze úroky z úvěrů sjednaných v uplynulých obdobích a na další období "obdrží" úvěry nové a ještě větší.

Na druhé straně jsou ale země (hlavně ty tzv. "rozvíjející se"), malé společnosti, živnostníci a ostatní soukromé osoby které/kteří jsou mnoha i nekalými způsoby nuceni splácet a splatit (a často i si vůbec půjčovat! (viz. např. nekalé konkurenční dotace a pobídky) i poslední půjčenou minci včetně notných úroků pokud nechtějí přijít o majetek včetně půdy a domova či nechtějí-li přijít o své živobytí.

6) jako závěrečný bod by mohla zaznít otázka "kdo za nynější absurdní a nyní i poměrně vyhrocený stav může?" V prvé řadě jistě samotní tvůrci a největší prospěcháři celého toho podivného systému – tedy majitelé a nejvyšší představitelé bank a podobných institucí (a majitelé a představitelé největších nadnárodních společností fungujících obvykle v těsném vztahu s bankami). Ale i když se v tomto případě vážně nabízí generalizovat - asi je vhodné připomenout že i zde v těch všech jmenovaných zúčastněných existují určité výjimky. Ono totiž hlavně v bankovnictví více než kde jinde je plno odborníků (v určitém slova smyslu) - ale odborníků velmi úzce profilových - a tedy lidí i přímo uvnitř systému (i pracujících na nejvyšších postech) kteří by znali a plně chápali celkové principy, skutečnosti a hlavně důsledky práce vlastních institucí vpravdě moc není. A z toho mála těch kteří vědí či alespoň tuší pravdu se navíc jen málokdo z pochopitelných důvodů odváží otevřeně hovořit o daných realitách i kdyby jen s těmi nejbližšími které kolem sebe má.

Druhou – a notně objemnější skupinou viníků by ale mohli být i všichni ti kteří sice nevyprojektovali a "nerozběhli" celý ten zvláštní finanční systém - ale svým jednáním jej udržovali "při životě" a využívali jej díky svým pozicím a možnostem k parazitování na těch jaksi zranitelnějších ostatních (v domácí sféře díky mentálním schopnostem, vzdělání, věku a podobně, v globálu potom díky historii, vzdělání či odlišné mentalitě a výchově) - tedy v tom globálu nakonec i většina nás Evropanů - konzumentů levných produktů a služeb importovaných z "chudších" oblastí světa.

Třetí a zřejmě nejpočetnější odpovědnou skupinou (i když notně se prolínající s tou druhou jmenovanou) jsou nakonec i ti všichni kdo se dostatečně nezajímali a nezajímají o fungování světových i místních záležitostí a tak nebyli dostatečně aktivní v případných pokusech o korekci či přímo o znemožnění/zrušení těch všech popisovaných "podivností". Ono totiž v populaci bylo, je a bude vždy přinejmenším několik jedinců s řekněme netradičním pohledem na svět a lidstvo - ale jak kdosi moudrý kdysi řekl: "kdykoliv mají zlí lidé navrch - je to pouze proto že dobří lidé jim toto svým vlastním konáním umožnili". Jak přesně tato stará slova popisují naši dnešní situaci, že?

Známka 1.5 (hodnotilo 150)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

44

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc listopad přispělo 108 čtenářů částkou 13 293 korun, což je 44 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

[PayPal]

Bitcoin:
165eUVffx5CuUNwr12JbqqZi6AtrbN22Y7
Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

Petr Hannig: Agentura STEM/MARK mě výrazně poškodila23.11.17 19:12 Česká republika 0

iDnes šíří prokazatelné fake news!23.11.17 11:57 Česká republika 4

Jak funguje MMF22.11.17 10:28 Neurčeno 0

Učitel suspendován poté, co oslovil transgendera jako dívku20.11.17 11:33 Británie 6

Šéf Pirátů: Chceme jenom změnit poměry, aby odpovídaly západní Evropě19.11.17 11:21 Česká republika 0

17. listopad - panoptikum na Václaváku financoval Soros, oligarchové Tomáš a Karel Janečkovi a jejich kámoš Winkler18.11.17 12:00 Česká republika 1

17. litopad - varování před "diktaturou referend" 18.11.17 11:33 Česká republika 3

Dohoda KGB a CIA. Dělení majetku a moci. Schůzka Havla a Sorose v roce 1986 na ambasádě USA v Praze17.11.17 15:08 Česká republika 4

Neatraktivní ženy si stěžují, že je nikdo sexuálně neobtěžoval. Rozjely kampaň Why not me17.11.17 11:13 Neurčeno 7

Lana Lokteff - Proč nechci být menšinou16.11.17 21:33 Neurčeno 5

Šašek Hradílek vydírá Zemana hladovkou16.11.17 12:14 Česká republika 12

Dva články z dnešních novin16.11.17 10:57 Neurčeno 3

Otec sedmi dětí se stal šestiletou holčičkou16.11.17 01:42 Kanada 3

Vánoční trhy se v Rakousku i Německu mění 16.11.17 00:44 Německo 4

EU ruší Dublin a chce brát trvale i ekonomické migranty z Afriky15.11.17 23:14 Evropská unie 3

Jurečka a chemická lobby: Glyfosát15.11.17 08:28 Evropská unie 4

Francie řeší přibývající sebevraždy policistů14.11.17 23:41 Francie 2

Šťastná nálezkyně13.11.17 21:09 Česká republika 1

Jiný pohled na aféru #MeToo13.11.17 12:12 Rusko 2

Stropnický st.: "občané by neměli mít možnost rozhodovat o věcech, u kterých nedokážou posoudit všechny důsledky"12.11.17 18:13 Česká republika 7

Měnové kurzy

USD
21,45 Kč
Euro
25,42 Kč
Libra
28,54 Kč
Kanadský dolar
16,88 Kč
Australský dolar
16,36 Kč
Švýcarský frank
21,85 Kč
100 japonských jenů
19,29 Kč
Čínský juan
3,26 Kč
Polský zloty
6,04 Kč
100 maď. forintů
8,14 Kč
Ukrajinská hřivna
0,81 Kč
100 rublů
36,74 Kč
1 unce (31,1g) zlata
27 702,11 Kč
1 unce stříbra
366,91 Kč
Bitcoin
175 376,72 Kč

Poslední aktualizace: 23.11.2017 19:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 19 558