Globální politika – válka smýšlení

Nikolaj Starikov

20.4.2015 Komentáře Témata: Analýza 4334 slov

V průběhu života jsme si zvykli na používání výrazů, jejichž význam možná zcela nechápeme. Běžně se jimi oháníme a nechápeme, že svůj význam ztratily, a někdy dokonce začaly znamenat pravý opak. Přesně to je důvod, proč dnes ve společnosti vzešlo přesvědčení, že je potřeba určit jasně a pochopitelně, a přesně, co se děje na globální šachovnici před našima očima – Velký příběh, psaný v živém přenosu.

Dokonce i ti lidé, kteří jsou politice velmi vzdálení, cítí potřebu pochopit a vysvětlit si důvody pro věci, se kterými se setkávají na své cestě životem. Proč začaly ceny v obchodech růst? Co je důvodem faktu, že, v tichosti a téměř bez povšimnutí, víra ve světlejší zítřky uvadá? Kdy a proč přestaly být řeči o možné válce spekulativními a vzdálenými? Tyto a desítky dalších otázek přiměly miliony včerejších apolitických občanů k hledání odpovědí. Cítí potřebu tyto odpovědi najít a vytvořit si nový světonázor, ve kterém to, co přijde zítra, není prostě jen tiketem do loterie, ale předvídatelným a logickým pokračováním dneška. Předvídatelným a pokud možno ne děsivým.

Tato atmosféra je, bohužel, úrodnou půdou pro pokusy vymýt našim občanům mozek a nacpat jim do hlav názory, které je zničí osobně. Ale tato devastace přijde skrytě, v rámci banálních pokusů konat paličatě dobro. Takže se pokusme rozkrýt metody a prostředky manipulace s vědomím lidí, které již čelíme. A která bude jen narůstat, přímo úměrně problémům, kterým budou naši geopolitičtí protivníci čelit.

1. Kořeny a zdroj dnešní ekonomické a geopolitické krize

Dnes je svět v situaci, kterou lze charakterizovat jako slepá ulička, do které se liberální finančně orientovaná ekonomika zahnala sama, poté, co zůstala dominantním ekonomickým systémem po kolapsu SSSR. Nebudu u tohoto tématu zacházet příliš do podrobností, protože to by si vyžadovalo zvláštní hloubkovou diskusi, takže prostě jen poukážu na to, že, jak historické zkušenosti, tak logická úvaha potvrzují, že tento ekonomický systém nemůže fungovat bez krádeží. Sám o sobě, bez infuzí zvenčí, není schopen se udržet, proto bude dlouhé období, ve kterém nikdo neválčí a nikdo není okrádán, znamenat pro země sedící na vrcholu liberálního „potravního řetězce“ vždy znamenat krizi samotného ekonomického systému. Potřeba války nebo krádeží je otázkou života a smrti pro mnohé (ne-li pro všechny) země na Západě. Nebezpečím pro Západ dnes je, že „potenciální oběti“ nejsou k nalezení. V dnešním světě je přibližná parita síly stejná, jako byla před dvěma světovými válkami, což samo o sobě zvyšuje mnohonásobně riziko nového světového konfliktu. Klasického konfliktu, jako během předešlých dvou válek, nebo hybridu, ukrytého pod velkým počtem místních konfliktů (jejichž hlavním cílem bude neumožnit použití prostředků jaderného odstrašení!), spolu s informační a ekonomickou agresí.

Jaké cíle organizátoři válek mají?

Zaprvé a především, jde o porušení etablovaných ekonomických vazeb, prohloubení ekonomického propadu všude, vyjma odsouhlasených „bodů ekonomického růstu“. V první a druhé světové válce byly touto zónou USA, a ty se opět pokouší tento scénář zopakovat. Navíc je cílem zahajovaných válek zneplatnění nebo znehodnocení „předválečných“ dluhů a restart světové ekonomiky. Analýza pravděpodobných zón destrukce nebo vykrádání v nadcházejícím konfliktu, které umožní restart světové ekonomiky, zatímco bude zachován stávající ekonomický model a současný „ekonomický potravní řetězec“ pro existující finanční elitu, ukazuje, že míru nahromaděných rozporů lze vyřešit pouze na úkor Ruska a jeho zničení. Situace v zoufalé a churavějící enklávě Evropy a Asie, obklopené zuřivým chaosem, který vzejde ze zničení naší země, umožní Spojeným státům uchovat si roli regulátora světové ekonomiky, ostrova stability, a zdrojového bodu pro nový růst. Růst pro růst, pro Evropu, a pro Asii pod bezpečnostními zárukami USA, placenými za vykrádání naší země a okrádání našich lidí.

Jaká je rovnováha sil v čtyřúhelníku USA, Evropa, Rusko a Čína?

USA a Rusko jsou zde antagonisté. Proč? Protože zachování si privilegované role USA je možné jen na úkor Ruska, a za okolností oslabené Číny a Evropy. V takovém případě takové aspirace činí velmi nepravděpodobným, že dojde k „přátelskému“ konsensu mezi Ruskem a USA bez změny (nebo posílení prostřednictvím porážky Ruska) etablovaného řádu věcí. To znamená, že za neexistence „neo-gorbačevismu“ budeme nevyhnutelně nuceni postavit se Státům – abychom vůbec přežili a nepřestali existovat. To je nevyhnutelné. Evropa v tomto případě je jediným spojencem Spojených států. Dnešní „evropská poslušnost“ vůli USA je výsledkem hlubších příčin, a není pravděpodobné, že je to jen kvůli „koupenému a vydíranému“ vedení. Evropa, nemající vlastní bojeschopné ozbrojené síly a vlastní nezávislý finanční systém schopný poskytnout dostatečnou úroveň finanční suverenity, je nucena řídit se americkými požadavky. Což ji, v dobrém či zlém, poskytuje obojí.

Je tato situace konečná a nezměnitelná? Připadá mi, že ne. Evropa bude křičet, ale bude chroustat kaktusy jako ony myši ve vtipu, tak dlouho, dokud budu USA schopny zaručit ji bezpečnost a ekonomickou stabilitu (ačkoliv možná menší). Hrozba ztráty toho všeho může přimět Evropu opustit stranu USA při hledání nových ručitelů jejího zvláštního a privilegovaného postavení. V případě „pádu Ruska“ se Evropa stane územím „frontové linie“, na jehož hranicích bude agresivní nestabilita. Evropa bude nejspokojenější s Ruskem ve „variantě SSSR“, kde se stát, „gorbačovským způsobem“ stáhne a nadšeně umožní své rozkrádání jako masochista. Ale varianta, kde Rusko vzdoruje, a země pak nebude „zónou vykrádání“, ale „zónou vyvážející agresivní nestabilitu“ (jako dnes na bývalé Ukrajině) Evropu nepotěší. Stručně řečeno, budeme mít situaci, kdy Evropa podporovaná USA v jejich „blitzkrieg“ proti Rusku bude lepší z dostupných možností. Nicméně pokračující Ruský vzdor situaci mění a v budoucnu nevyhnutelně povede k Evropě, ačkoliv s mnoha výhradami a pokusy vyjednat preferenční zacházení, distancující se od americké politiky s cílem zničit Rusko. Čína v tomto čtyřúhelníku (USA-Evropa-Rusko-Čína) je naším přirozeným a situačním spojencem, ve vlastní opozici vůči kolektivnímu Západu. Nakonec, dnes se stává konkurentem Číny v ekonomické, jakož i politické oblasti. Jakékoliv posílení Ruska automaticky povede k oslabení Západu coby konkurenta Číny. Proto dokud může Čína věřit, že již nemusí jít proti „vrtkavé“ nepředvídatelné politice Moskvy typu Chruščova-Gorbačova-Jelcina, můžeme se spolehnout na ekonomickou a politickou podporu Číny. Shrňme si to. Máme co dělat s nepřátelstvím mezi USA a Ruskem, ve kterém Evropa a Čína hrají roli taktických (s jistými hranicemi) spojenců, kdy sledují v konfrontaci vlastní cíle. Proto ani Evropa, ani Čína nemají – na rozdíl od USA – zájem na zničení Ruska. Nakonec v takovém případě jak Evropa, tak Čína by byly oslabeny a zůstaly by osamoceny proti posíleným USA, jakož i obklopeny teritoriálně eurasijským chaosem.

USA potřebují, aby Rusko zemřelo rychle. Evropa byla připravena na blitzkrieg pod vedením USA, ale Evropa není připravena na vleklý, dlouhý a „drahý“ konflikt. Čína je připravena na „hru dluhů“ a je připravena oslabit jak USA, tak Evropu ekonomickou a politickou podporou Ruska, ale není připravena to v tomto konfliktu vzít „od podlahy“, protože stále není připravena vrhnout celou svoji váhu do opozice, zatížena vlastními problémy a obavami kvůli „Gorbačovovu efektu“.

Vzhledem k nedostatku času je jedinou cestou pro přežití USA zničení Ruska zevnitř a donutit ho ke kolapsu. Buď to, nebo radikální změna moci v Rusku, která by náhle otočila kormidlem státu o 180 stupňů a umožnila následný chaos a válku. To by pak poskytlo Státům nezbytné podmínky pro rozbití finančních a ekonomických kanálů interakce v Eurasii a oslabení jak Evropy, tak Číny, ale díky „chybě“ nové ruské vlády. Máme situaci, kdy zorganizování vnitřní exploze v Rusku, která by sesadila legální vládu, je pro USA otázkou vlastního přežití.

2. Informančí válka v Rusku – otázka přežití pro USA

Na začátku článku jsem zmínil, že současná situace nutí ruské občany aktivně hledat odpovědi na mnoho otázek. Toto obeznamování se s informacemi, tento boj mezi různými názory, hledisky a idejemi otvírá „okno příležitosti“ pro ty, kteří se pokouší ovlivnit zahraniční politiku země tím, že ovlivňují vnitřní politickou situaci. Chaos a válka se opět stávají jedinou zbývající zbraní pro dolar. Rusko, navzdory tomu, že je vystaveno západní ekonomické a informační agresi, stále:

  • nadále posiluje ekonomiku;
  • nadále se posouvá na Východ
  • uchovává si roli ekonomického a politického mostu mezi Evropou a Asií;
  • zachovává si vedoucí vojenskou a politickou pozici na kontinentu;
  • vlastní rozhodující energetický, vědecký a výrobní potenciál;
  • nadále se adaptuje na nepřátelské ekonomické a politické vztahy s jistou částí světa;

Takové Rusko není v zájmu USA. Silnější Rusko bude hrát silnější stabilizující roli ve světě. Nejen, že se nestane zdrojem chaosu a války v Eurasii, ale má také vysoký potenciál vzdálit Evropu od „vedoucí a řídící“ role USA, což je pro Ameriku naprosto nepřijatelné. Tudíž vzniká otázka – co mohou USA v této situaci dělat?

Zaprvé, USA potřebují chaos a válku v myslích ruských občanů, aby tento chaos dosáhl „kritické hodnoty“ potřebné k tomu, aby jim to umožnilo buď ovlivnit činy vlády na mezinárodní scéně, nebo, což by bylo ještě „lepší“, rozbít vládu zcela, podobně, jak to bylo učiněno v únoru 1917 nebo v srpnu 1991. Dnes mají občané Ruska mnoho otázek, což je skvělá příležitost k poskytnutí odpovědí, které je povedou k činům, které by nakonec byly v zájmu USA.

A takové „odpovědi“ již byly připraveny vševědoucími dobrými přáteli…

3. Pozor: manipulace!

Zopakujme si to znovu, je to velmi důležité. Aby přežily a zachovaly si svoji vedoucí roli na mezinárodní scéně, USA zoufale potřebují uvrhnout Eurasii do chaosu, přerušit ekonomické vazby mezi Evropou a APR (region Asie-Pacifik). Státy musí přeměnit území ležící mezi nimi (Rusko, střední Asie, Střední východ) na zónu s lokálními ozbrojenými konflikty, upadajícími ekonomikami, neschopnými vládami a obecnou nestabilitou. Střední východ již je velmi blízko stavu totálního chaosu, USA vytvořený ISIL pracuje na dalším zkomplikování situace v tomto regionu. Střední Asie je potenciálně velmi nestabilní region a byla „vypěstěna“ pro oživený Taliban, ale doposud si udržela zdání stability. Rusko je jediným územím v této potenciální zóně nestability, které je schopné odporu. Je to jediný stát, který je připraven postavit se Američanům. Podkopání politické vůle Ruska k odporu, posunutí jeho zahraniční politiky – to je pro Ameriku životně důležitý úkol.

Jak toho lze dosáhnout vzhledem k tomu, že vůli prezidenta Ruska lze jasně definovat jako proti-americkou a schopnost naplnit tuto vůli jako za silnější, než kdy jindy, a to díky stabilitě vládnoucí třídy? Jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je zatáhnout vedení země do dlouhého a destabilizujícího střetu s vlastními lidmi.

Liberální scénář (neúčinný)

Z dlouhodobého hlediska lze jednotu Rusů a jejich vedení rozbít poskytnutím liberálních odpovědí na otázky, které jsou důležité pro apolitickou většinu. Aby se toho dosáhlo, byli dlouho zapomenutí „vyčpělí vojáci“ ideologických bitev, kteří nebyli součástí událostí let 2011-2012, vyňaty z neexistence (Stankevič, Naděžin a další). Pracují na přesvědčení ruské společnosti, že dnešní Rusko je „silně přetíženo“. Jinými slovy, Rusko ochranou svých geopolitických zájmů a porušováním všech představitelných mezinárodních pravidel se chová způsobem, který je pro „plynovou zemi“ nepřijatelný. Proto, když nemá požadovaný ekonomický potenciál a dostatečnou mezinárodní váhu, je Rusko odsouzeno skončit v mezinárodní ekonomické a politické izolaci. To bude mít dopad na životy průměrných občanů, kdy se výrazně sníží jejich životní úroveň, vláda ztratí kontrolu nad státními záležitostmi a, nakonec, se rozpadne samotný stát. Samozřejmě, že navrhovanou medicínou na všechny tuto neduhy je toto: „skloňte se“ před USA, uznejte vedoucí roli USA ve světě a obecně následujte kroky americké politiky. To znamená, že Rusko se musí vzdát svých národních geopolitických zájmů, vrátit Krym, vzít na sebe břímě podpory Ukrajiny a pak, stejně jako v 90. letech, se řídit příkazy západních poradců, kteří budou určovat cestu politického a ekonomického vývoje země.

Dnes je míra „imunity“ ruské společnosti vůči tomuto liberálnímu scénáři dosti vysoká. Devadesátá léta a pokus o „liberální posun“ v letech 2011-2012 posloužily dobře, aby vytvořily „anti-liberální“ nálady v ruské společnosti. To je důvod, proč není realizace tohoto scénáře možná v krátkodobém horizontu, ale naši anglo-saští nepřátelé vždy plánují hodně dopředu. Tento liberální názor bude udržován naživu a bude kultivován mezi jistým typem městských intelektuálů, kteří jsou tradičně napojeni na západní hodnoty. A v případě, že společnost začne mít plné zuby vlastenectví, budou to tito intelektuálové, kdo předloží ruské společnosti názor, který bude v souladu se zájmy Západu.

Vlastenecký scénář (hlavní)

Státům je opravdu jedno, jaký konkrétní scénář území Eurasie (Rusko – Celní unie) potopí do chaosu, nebo co přeruší silné ekonomické vazby na linii EU-Rusko-Celní unie-Čína. Ať bude Rusko následovat liberální scénář popsaný výše, a rozpadne se jako SSSR, nebo jestli poslušně zabředne do chaosu a lokalizovaných ozbrojených konfliktů – to je USA jedno. Pokud Rusko začne používat svoji váhu a použije sílu k prosazení vlastních názorů a interpretací mezinárodních pravidel koexistence, dosáhnout USA svých zamýšlených cílů také. Důležitým výrazem zde je „použití síly“. To povede k chaosu a válce v Eurasii, kterou USA potřebují.

Ruská společnost překonala virus neoliberalismu a není připravena nakazit se jím opět, a to je přesně důvod, proč místo „liberálního scénáře dobrovolného rozpuštění“ je nabízen „vlastenecký scénář“, který vštěpuje do myslí lidí arogantní víru v úspěch. V praxi se to manifestuje jistými veřejnými postavami, které jsou konzistentně považovány za vlastenecké, a vytrvale nabízí… scénáře, které si vyžadují použití síly v budoucím vývoji v Eurasii. Také interpretují minulé události za použití předpokladů, že každá událost byla řešena z pozice síly, z pozice moci. Tyto interpretace jsou přesně to, co USA potřebují. Ve skutečnosti jsou tyto interpretace, a část ruské společnosti, která za nimi stojí, tak úzce napojené na americké zájmy, že se západní politické a veřejné postavy soustředily výhradně na tuto konkrétní část ruské společnosti, a jsou používány v propagandě a diplomatickém úsilí namířeném proti současnému vedení prezidenta v Ruské federaci. Je možné tvrdit, že jistá část těch, kteří se považují za ruské vlastence, vědomě či nevědomky pracuje v zájmu západních agresorů. Interpretováním událostí roku 2014 jako „použití síly Ruskem, aby se uplatnil tlak na Ukrajinu“, vyzýváním k širšímu a většímu použití síly na Ukrajině v budoucnu a obviňováním ruského vedení z toho, že neposkytuje dostatečnou vojenskou a technickou pomoc domobraně Donbasu, umožňují západním diplomatům interpretovat všechny jejich výroky jako „důkaz ruské agrese“. A velmi cenný důkaz, protože podle západních názorů a praxe právních precedentů je svědecká výpověď o ruském použití síly na Ukrajině, přicházející od těch, kteří se událostí zúčastnili (Strelkov-Girkin), nepopiratelným a nezbytným důkazem, že USA a Západ celkově jednají proti „ruskému agresorovi“ patřičně. To je medicína, která je nebezpečnější, než nemoc. Tento „důkaz ruské agrese“ umožňuje Washingtonu ospravedlnit sankce a zrušit vztahy s Moskvou. Do logiky konfrontace s Ruskem patří i mechanismy určené k narušení eurasijských ekonomických vazeb, což nevyhnutelně povede k chaosu na celém eurasijském kontinentu. A to je přesně to, čeho se USA pokouší dosáhnout.

Ruští „vlastenci“, kteří, ve skutečnosti, brání americké zájmy (bez ohledu na to, co si sami myslí), vlastně sondují ruskou společnost, aby zjistili, nakolik je možné zorganizovat masové protesty v zemi. Za dnešního silného vedení, které směruje Rusko k absolutní suverenitě, se tento úkol zdá být téměř nemožným. Ale pokud jejich názor začne ovlivňovat myšlení většiny Rusů, lze se pokusit o použití „pouliční demokracie“ k dotlačení Ruska ke scénáři „použití síly“ na Ukrajině. A to bude 100% americké vítězství nad Evropou a Čínou. Proto můžeme klidně dojít k závěru, že „pouliční demokracie“ používající oblíbená „vlastenecká“ hesla místo neoblíbených neoliberálních je pro USA nejžádoucnějším vývojem v Rusku. Tak žádoucím, že Státy budou živit a podporovat (finančně, mediálně a propagačně) ty „vlastenecké“ ruské postavy, které, vědomě či nevědomky, jednají v souladu s americkými zájmy. Nestranná analýza informací a médií ukazuje, že přesně takto se události v Rusku vyvíjí.

Jak s tím lze bojovat a jak se lze nešťastné cestě „destruktivního vlastenectví“ stylu r. 1914 vyhnout? Vítězství nad myslí a srdci ruských občanů lze dosáhnout pouze šířením pravdy a odhalováním metod manipulace, používané ruskými „vlastenci“, kteří v současné době pomáhají našim věčným nepřátelům v jejich informační válce proti Rusku.

Některé příklady manipulace

Masová manipulace vědomím je v prvním řádu absolutní nahrazení přání skutečných cílů cíli vytvořenými. Jakákoliv vědomá „expozice“ tomuto procesu, přestože tyto vytvořené cíle prvního řádu identifikuje, je sama vytvořena („druhý řád“) na samotném základě této „expozice“. Metodologické vytváření tohoto fenoménu druhého řádu logicky umožňuje čistou inverzi skutečných přání, a tím přímé důsledky, realitu.

Například ti „ultra vlastenečtí“ chlápci, kteří pracují, bez pochyby na částečný úvazek, pro americké ministerstvo zahraničí, uvádí, že „bychom měli vojensky zasáhnout na Ukrajině“. Pracují na emocionální úrovni (nejběžnější uplatňovaná metoda „zvláčnění“ pro manipulaci) a budou nám říkat o nevýslovných mukách, kterými trpí lidé na Donbasu. Je to zcela určitě zdravá reakce každé lidské bytosti, přející si poskytnout pomoc a podporu. Příkladem by byl vpád ruských jednotek na Ukrajinu, s cílem zabránit humanitární katastrofě a zarazit genocidu ruské populace. Navíc můžeme potvrdit, že tento vpád může být nebezpečný pro Rusko, neboť již tak je Rusko pod režimem tvrdých sankcí, které Rusové nesou nespravedlivě. Zároveň je veřejnost „uklidňována“ vírou, že NATO si za žádných okolností nedovolí být zataženo do ozbrojeného konfliktu s Ruskem, které má jaderné zbraně, které lze použít jako „trumfovou kartu“ při jakýchkoliv vyjednáváních. Strelkov-Girkin si vyvinul dovednost projektovat státnickou moudrost. Do nekonečna tvrdí, že ti, kteří mluví o míru, popírají probíhající válku a straší Rusy strašákem sil NATO. Stejné síly NATO se pak chopí jakéhokoliv z těchto přihlouplých výroků a vnímají jakýkoliv pohyb ruských jednotek tak, že je jejich cílem svrhnout režim v Kyjevě. Proč? Protože ten se nemůže údajně přímo postavit Rusku, protože to má dobře zásobovanou armádu a jaderné zbraně.

Takže jak můžeme aplikovat, na současnou situaci, koncept implicitní náhrady přání za vytvořené cíle? No, jde o to, že místo skutečné eskalace hybridní války, vedené s cílem vyčerpat nepřítele, za použití plného spektra potenciálních hrozeb s výjimkou jaderných zbraní, vidíme, že je veřejnosti předkládána tradiční hrozba konfrontace druhé světové války (se spoustou nacistů a svastik).

Takové války lze charakterizovat tak, že se protivníci otevřeně pokouší se vzájemně zničit, především vojenskou konfrontací. V takových konfliktech je cílem prostě zničit nebo ovládnout centrum politického rozhodování protivníka vojenskými prostředky. To postačovalo, protože to zničilo „mozek“ nepřítele. V moderní hybridní válce budou politická rozhodnutí činěna v západních centrech vzdálených od vojenského konfliktu (Brusel, Washington). Vojenské konflikty budou delegovány do periferních center (kyjevská junta; novoruský Donbas; ISIS (Islámský stát) aktivní na severním Kavkaze, Uzbekistánu, Kazachstánu, provádějící teroristické aktivity v Povolží; Taliban aktivní ve střední Asii, na Urale a na ruském dálném východě). Odpovídajícím způsobem bude uplatněna ekonomická agrese z finančního bloku ovládaného Západem. Vojenským zapojením se na Donbasu bude krátkodobě cílem řady útoků ve výše uvedených regionech a jejich městských centrech Rusko. Vypořádání se s těmito ranami (v závislosti na rozsahu destabilizovaného území) si bude vyžadovat dramatické posílení ruských ozbrojených sil, včetně zvláštních služeb, a přeměnu ekonomiky, jakož i každodenního života, na válečnou, což je samozřejmě ve vlasteneckých historkách projektovaných „manipulátory“ opomíjeno. Taková „překvapení“ pro ruskou společnost, která je prostě hnána k „malé vítězné válce na Donbasu“ podle současného vlasteneckého příběhu, přikloní veřejné mínění k liberálním aktivistům, těm stoupencům „mírového rozpuštění“ Ruska. Budou znít opakovaně výzvy k „uchýlení se pod křídla“ amerického světového řádu a obliba takových myšlenek bude dramaticky růst. Shrnuto, jsme svědky opětovného vynořování se provokatérů typu, který jsme tu měli v r. 1914, těchto „hurá vlastenců“, kteří vydláždili cestu pro provokatéry z února 1917.

Titíž liberální kapitalisté jsou připraveni na maximálně širokou spolupráci se Západem za jeho podmínek při diktování ruského života. Nicméně i přes nepřízeň osudu přijde Rusko s dalším „ruským zázrakem“ a bude schopno vyřešit, prostřednictvím vojenských prostředků, četné vojenské konflikty, jak u svých hranic, tak na svém území, ačkoliv toto velké vítězství nezničí západní centra rozhodování. Washington a Brusel zůstanou mimo dosah ruské armády, protože se přímo žádného z těchto konfliktů nezúčastní.

Zatímco Rusko bude čelit vnější vojenské a teroristické agresi vytvářející existenční hrozbu pro stát, Evropa bez účinné armády, stíhaná rozpory a neexistencí jednoho rozhodovacího centra, na tom nebude o nic lépe. Evropa bude nucena, na pozadí Ruska, „které bude v plamenech“, prostě zapomenout na vlastní geopolitické zájmy a postavit se za Američany. Zároveň budou Evropané nuceni smířit se s poklesem životní úrovně a naprostou podřízeností u všech dalších amerických dobrodružství. Jako přímý důsledek se propadne ekonomická spolupráce Evropa-Rusko-Sibiř na absolutní minimum, pokud vůbec přežije.

Čína, která bude podobně čelit vlastnímu měkkému podbřišku ve střední Asii a rostoucí agresi spojenců NATO Taiwanu a Japonska, bude nucena omezit svoji vojenskou, politickou a ekonomickou podporu Ruska, v očekávání na výsledek konfrontace, a nakonec zruší své vazby na Spojené státy. V důsledku uvidíme realizaci amerického plánu: ekonomická spolupráce mezi Evropou-Ruskem-TC-Čínou minimalizována, a existence zóny globální nestability mezi Čínou a Evropou a lokální války. Rusko bude muset uplatnit svoji sílu, aby přežilo, což zlikviduje jeho příležitosti pro politické manévrování a budování míru a ekonomický rozvoj.

4. Co je třeba udělat?

Zaprvé, musíme se podívat objektivně, bez emocí, na základní příčinu této problematiky. Kolektivně Západ, zotročen svým neefektivním liberálním, na finance orientovaným ekonomickým modelem, bude nevyhnutelně nucen provádět v lokálním či planetárním měřítku plundrování, aby naplnil vlastní dynamické požadavky na existenci. Vhodným přirovnáním by bylo auto, kterému dochází benzín a běží motor. Jakékoliv zpoždění dramaticky zvýší pravděpodobnost, že se motor „zadře“, což další pohyb znemožní. Řidič auta, který čelí takové hrozbě, je náchylný k panice a činí chybná rozhodnutí, když se pokouší natankovat. Za předpokladu, že nikdo není nakloněn řidiči pomoct, bylo by přirozené nechat řidiče udělat všechny ty chyby a motor nechat zadřít.

Činy Ruska v současné situaci by měly být založeny na několika principech.

- Zaprvé, musíme pochopit, že každý den, kterým oddalujeme začátek totální hybridní války, nás posiluje a oslabuje naše nepřátele. Každý den odkladu nám umožňuje navázat ekonomické styky s eurasijským prostorem, což činí Rusko méně zranitelným. Každý den odkladu je další zátěží pro „západní auto“ a jeho spotřebu paliva.

Dnes Západ a Spojené státy vynakládají značné náklady na udržení hybridní „válečné infrastruktury“ (junta v Kyjevě, Islámský stát, Taliban, pátá kolona v Rusku a Číně), ale stále jsou to investice nepřinášející žádné dividendy. Každý den odkladu znamená novou zbraň pro ruskou armádu, novou produkci v Rusku a zvýšení připravenosti na obtížné časy.

- Zadruhé, použití taktiky „viskózní obrany“ u každého nového kroku na okupovaném území znamená zjevnou ztrátu pro okupanta a Rusko zvyšuje šanci na rozdělení „euro-atlantické koalice“. Slabým místem Západu je, že není jednolitý, tj. „otroci“ jsou vždy připraveni zradit „pány“, pokud náklady/rizika související s koalicí vedou k neopodstatněnému nárůstu míry rizika. Dnes je Západ uvízlý na Ukrajině. „Blesková válka“ selhala. Původní plán oddělit Ukrajinu od Ruska, reorientovat její trh na Evropu, zatímco udržet předešlou úroveň ruské ekonomické podpory Ukrajině, je nyní jistou minulostí. Pro USA Ukrajina představuje vynikající katalyzátor eurasijského chaosu. Nicméně pro Evropu je Ukrajina „bílým slonem“ se závažnými infekčními a behaviorálními problémy, který jí byl laskavě darován Američany. Pro čelení „ruské agresi“ je Evropa připravena se konsolidovat a snášet problémy, ale pro udržení Porošenka a spol. již méně, a pro geopolitickou rozepři mezi Ruskem a Spojenými státy je její ochota snášet problémy mnohem menší.

- Zatřetí, musíme mít na paměti, že výhodu ve válce mají ti, kdo si volí čas a terén. To je klíčové. Začít válku, když vidíme, že výsledkem nebude vítězství v těchto periferních konfliktech, tj. nad kyjevskou juntou, islámským státem či Talibanem, ale dosažení vítězství nad“centrem“ skutečného politického rozhodování ve Washingtonu. Válka by se měla vést s tímto cílem, a žádným jiným.

Na základě výše uvedeného můžeme vidět, že každé vítězství Assada v Sýrii, a každé vítězství domobrany republik Donbasu a Luganska zachraňuje životy ruských vojáků a chrání ruské území před zničením. Vidíme jedinečnou situaci, poprvé v ruské historii, kdy síly agrese proti Rusku se opírají o vzdálené okrajové části naší země. Rusko je povinno, v souladu s vlastními zájmy, poskytnout jakoukoliv pomoc a podporu, aby oslabilo západní koalici, a tím rozšířilo trhliny mezi různými zájmy v údajně monolitické euro-americké jednotě.

5. Co se týká „vlasteneckých“ manipulátorů

28. ledna 2015 v Petrohradě ruská strana „Velká vlast“ zorganizovala kulturní shromáždění s autorem, esejistou a překladatelem Dmitrijem J. Puškovem, coby hlavním řečníkem. Dmitrij J. byl předvídatelně skromný, pohlcen vlastními myšlenkami a zájmy, které byly skutečně bez přehánění vážné. Bohužel jsem nebyl schopen se tohoto setkání zúčastnit, kvůli služební cestě do Nižného Novgorodu.

Nicméně když jsem sledoval záznam jednání, okamžitě mne zarazila krutá přesnost metafory o ruské inteligenci, uctívající Západ, kdy liberální inteligence hraje roli „zlých ovčáků“ vedoucích své stádo na jatka. Toto přirovnání je ničivě přesné. Západ si udržoval svoji nadvládu pomocí vraždění a rabování v planetárním měřítku. „Vyrobili si svůj obraz“ v očích budoucích obětí, za použití „zlých ovčáků“ z řad inteligence. Bez těchto „zlých ovčáků“ by bylo možné jakoukoliv potenciální oběť, od Sovětského svazu po Ukrajinu dnes, zachránit před plundrováním a zmobilizovat její vlastní pud sebezáchovy. Je to pouze vědomí a pro-aktivní manipulace, co tito „intelektuálové“ praktikují, kdy vykonávají roli správců „spirituálního chloroformu“, což umožnilo, aby bylo veřejné mínění tak zmanipulováno.

Události loňského roku, a obzvláště posledních pár měsíců, mne bohužel vedly k přesvědčení, že existence „zlých ovčáků“ je možná nejen mezi lidmi fascinovanými Západem, ale také mezi lidmi předkládajícími veřejnosti „vlasteneckou“ rétoriku.

Nicméně jsem hluboce přesvědčen, že naše ruská společnost, představitelé všech lidí naší země, mají dostatečně vysoké uvědomění, aby této pseudo-vlastenecké manipulaci, pracující ve prospěch Spojených států, čelili. Nakonec naši lidé byli schopni se vynořit z liberální manipulace o několik let dříve. Vzpomínka na to, jak nám „Řekové přinesli dary“, nás drtila v 90. letech, drtila nás tak, že z nás tekl pot a krev. Co se mne týká, udělám vše ve svých silách, abych těmto novým pokusům podvést naši společnost za pomoci nových a pseudo-vlasteneckých hesel zamezil.

Глобальная политика – война смыслов vyšel 18. února 2015 na http://nstarikov.ru/blog. Anglický překlad Global Politics – a war of meanings vyšel ve stejný den na vineyardsaker.blogspot.co.uk. Překlad z anglické verze v ceně 1945 Kč Zvědavec.

Známka 1.2 (hodnotilo 135)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

102

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc červen přispělo 108 čtenářů částkou 30 729 korun, což je 102 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Bitcoin:
165eUVffx5CuUNwr12JbqqZi6AtrbN22Y7
Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

Pokud ještě váháte nad otázkou, kdo vládne světu... tady je odpověď23.06.17 20:27 Neurčeno 3

Po té, co jste zakázali kouření, zakažte krásu! 22.06.17 17:31 Česká republika 9

Policie po celém Německu prohledává domy ideozločinců21.06.17 20:36 Německo 3

Evropská komise nám chce sebrat hranolky, zlobí se Belgičané. Smaží je nezdravě21.06.17 17:53 Belgie 1

Do Itálie letos přišlo o čtvrtinu víc okupantů než loni21.06.17 04:48 Itálie 0

Další den v EU - a s ním pravidelné obohacení21.06.17 00:49 Belgie 0

Japonská politika imigrace v praxi: Za minulý rok úřady zamítly 99% žádostí o azyl20.06.17 23:23 Japonsko 1

Okupanti v Calais zabarikádovali dálnici, následně kvůli tomu zahynul polský řidič20.06.17 15:30 Francie 3

Přesuňme do východních zemí EU celé syrské vesnice, navrhuje europoslankyně20.06.17 15:27 Evropská unie 9

Evropský parlament otvírá cestu ke stíhání Marine Le Penové za hanobení starosty Nice20.06.17 00:10 Evropská unie 1

Francouzští a němečtí globalisté útočí 19.06.17 23:40 Německo 1

Estonsko: Nesouhlasíme s pokutováním neposlušných zemí. O 3 dny později: Ujednání o kvótách se musí dodržet19.06.17 23:14 Evropská unie 1

Jak vypadá německý nacista?19.06.17 22:25 Německo 0

Erasmus: chovný program nového evropského člověka?19.06.17 22:11 Evropská unie 0

Americký agresor sestřelil v Sýrii syrskou stíhačku19.06.17 03:45 Sýrie 2

Jak ČT za NAŠE peníze vymývá mozky NAŠIM dětem18.06.17 03:00 Česká republika 5

Další lesba premierkou18.06.17 00:31 Srbsko 7

Politická korektnost není obyčejná slušnost17.06.17 18:01 Česká republika 0

Žít s migranty nás nikdo nepřinutí, tvrdí Orbán17.06.17 00:58 Maďarsko 4

Polská premiérka: Nebudeme se účastnit šílenství bruselských elit, my chceme pomáhat lidem a ne politickým elitám16.06.17 12:44 Polsko 1

Měnové kurzy

USD
23,47 Kč
Euro
26,27 Kč
Libra
29,84 Kč
Kanadský dolar
17,70 Kč
Australský dolar
17,76 Kč
Švýcarský frank
24,21 Kč
100 japonských jenů
21,09 Kč
Čínský juan
3,43 Kč
Polský zloty
6,22 Kč
100 maď. forintů
8,48 Kč
Ukrajinská hřivna
0,90 Kč
100 rublů
39,48 Kč
1 unce (31,1g) zlata
29 497,46 Kč
1 unce stříbra
392,51 Kč
Bitcoin
64 537,25 Kč

Poslední aktualizace: 24.6.2017 00:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 10 824