Ruská reakce na dvojité vyhlášení války

The Saker

3.10.2014 Komentáře Témata: Analýza, Úvahy, Rusko 5455 slov

Když jsem před pár dny poslouchal Porošenka, a pak Obamu v UNGA, neměl jsem naprosto žádných pochyb o faktu, že anglo-sionistická říše je ve válce s Ruskem. Přesto mnozí věří, že ruská reakce na to je neadekvátní. A podobně je zde neustálý příliv obvinění na adresu Putina ohledně politiky Ruska u krize na Ukrajině. Navrhuji zde nabídnout několik základních připomínek ohledně Putina, jeho závazků a jeho možností.

Zaprvé a především, Putin nikdy nebyl zvolen, aby byl světovým četníkem nebo spasitelem, byl zvolen pouze jako prezident Ruska. Zdá se to zjevné, ale přesto mnozí, zdá se, předpokládají, že je nějak Putin morálně zavázán udělat něco na obranu Sýrie, Novoruska nebo nějaké jiné části našeho ztrápeného světa. Není tomu tak. Ano, Rusko je de facto vůdcem BRICS a zemí SCO a Rusko tento fakt akceptuje, ale Putin má morální a právní povinnost starat se především o své lidi.

Zadruhé, Rusko je nyní oficiálně v zaměřovači anglo-sionistické říše, která zahrnuje nejen 3 jaderné země (USA, Británie, Francie), ale také nejmocnější vojenskou sílu (USA+NATO) a největší ekonomiky světa (USA+EU). Myslím, že všichni můžeme souhlasit, že hrozba představovaná Říší není triviální a že Rusko se k ní oprávněně staví velmi pozorně.

Vrhání se na Putina a propásnutí podstatného

Nyní, k úžasu, kdy mnozí obviňují Putina z toho, že je slaboch, zaprodanec, nebo naiva, Poljana také tvrdí, že Západ připravuje proti Rusku jadernou válku. Pokud tomu tak skutečně je, vede to k otázce: pokud tomu tak opravdu je, pokud existuje reálné riziko války, jaderné či ne, nedělá Putin správně, když nejedná tvrdě nebo výhružně? Někteří by řekli, že Západ usiluje o válku, bez ohledu na to, co Putin dělá. Dobrá, budiž, ale v takovém případě – není kupování si tolika času, kolik je možné, před příchodem nevyhnutelného tou správnou věcí?

Zatřetí, ohledně záležitosti USA vs ISIL, několik komentářů zde obvinilo Putina z vrážení nože do zad Assada, protože Rusko podpořilo americkou rezoluci v RB OSN.

A co měl Putin udělat? Vyslat ruské letectvo do Sýrie, aby tam chránilo syrské hranice? A co Assad? Vyslal vlastní letectvo, aby se pokusil zastavit USA, nebo v tichosti uzavřel dohodu: bombardujete „je“, ne nás, a tak mám protestovat nebo s tím nedělat nic? Evidentně to spolední.

Vlastně mají Putin a Assad přesně stejný postoj: protestovat proti jednostranné povaze náletů, požadovat rezoluci OSN, zatímco v tichosti sledovat, jak se strýček Sam obrátil proti vlastnímu výtvoru a nyní se ho pokouší zničit.

Dodal bych, že Lavrov celkem logicky uvedl, že žádní „dobří teroristé“ neexistují. Ví, že ISIL není nic, než pokračováním USA vytvořeného syrského „odboje“, pokračováním USA vytvořené Al Kajdy. Z ruského pohledu je volba prostá: co je lepší, aby USA použily své síly a muže k zabíjení šílených wahabistů, nebo aby to udělal Assad? A pokud je ISIL úspěšný v Iráku, jak dlouho bude trvat, než přijde do Čečenska? Nebo na Krym? Nebo do Tatarstánu? Proč by měl nějaký ruský nebo syrský voják riskovat smrt, když americké letectvo je ochotno udělat to za ně?

Zatímco je sladká ironie ve faktu, že USA nyní musí bombardovat vlastní výtvor, nechme je to udělat. Dokonce i Assad byl jasně předem upozorněn a je s tím evidentně spokojen.

Nakonec, OSN ne OSN, USA se již rozhodly bombardovat ISIL. Takže jaký má smysl blokovat dokonale dobrou rezoluci OSN? To by bylo sebedestruktivní. Vlastně může být tato rezoluce dokonce Ruskem použita k zabránění USA a Británii, aby fungovaly jako týlová základna pro wahabistické extremisty (tato rezoluce to zakazuje, a mluvím o závazné rezoluci, podle hlavy VII RB OSN).

Přesto však někteří stále říkají, že Putin hodil Assada pod vlak. Jak šíleným a stupidním se někdo může stát, aby měl tento typ názoru na válčení nebo politiku? A pokud Putin chtěl hodit Assada pod vlak, proč to neudělal vloni?

Upřímná frustrace nebo intelektuální neupřímnost?

Ale tento typ nesmyslu ohledně Sýrie je absolutně zastíněn skutečnými šílenostmi, které někteří lidé zveřejňují ohledně Novoruska. Zde jsou mé nejoblíbenější. Autor začíná citováním mé osoby: „Tato válka nikdy nebyla o Novorusku, nebo o Ukrajině.

a pak pokračuje:

Tento výrok je příliš prázdný a pohodlný, jakož i trapnou výmluvou. Opravdu myslíte vážně, když říkáte, že tisíce lidí zavražděných při ostřelování, tisíce mladých ukrajinských odvedenců vržených do mlýnku na maso, tisíce zničených domů, více než 1 milion lidí přeměněných na uprchlíky… nemají nic společného s Novoruskem a Ukrajinou? Že je to jen o Rusku? Opravdu, člověk by se měl takových hloupých výroků, jako tento, zdržet.“ Jediným problémem samozřejmě je, že jsem to nikdy neřekl, to v první řadě.

Samozřejmě, je dosti zjevné, že jsem tím myslel, že cílem anglo-sionistické říše nebyla nikdy Ukrajina nebo Novorusko, ale válka s Ruskem. Vše, co Rusko udělalo, bylo, že tuto realitu uznalo. Opět, slova „myslíte to opravdu vážně“ jasně ukazují, že autor překroutí, co jsem řekl, vyrobí dalšího strašáka, a pak mne rozhořčeně odsoudí jako obludu, kterou Ukrajina nebo Novorusko nezajímá (zbytek komentáře byl ve stejném duchu: rozhořčené odsuzování výroků, se kterými jsem nikdy nepřišel, a závěrů, které jsem neučinil).

Již jsem přivykl skutečně pozoruhodné míře neupřímnosti davu bušícího do Putina a nyní to považuji za samozřejmost. Ale chtěl jsem to ilustrovat znovu, abych ukázal, že při nejmenším v jistých případech není upřímná diskuse vůbec účelem. Ale nechci to vše zdrcnout jen na pár neupřímných a křiklounských jedinců. Existují také mnozí, kteří jsou upřímně zaraženi, frustrováni a dokonce rozčarováni zjevnou pasivitou Ruska. Zde je výňatek z emailu, který jsem dostal dnes ráno:

Myslím, že jsem opravdu doufal, že možná Rusko, Čína, BRICS budou protisílou. Nechápu, proč po veškeré té démonizaci ze strany USA a Evropy Rusko nepodnikne odvetný krok. Sankce uvalené Západem Rusku škodí, a přesto stále obchodují ropu v dolarech/eurech a klaní se, aby vyhověli Evropě. Nechápu, proč neřeknou buď zrušíte sankce, nebo žádný plyn. I Čína toho má proti USA málo, ačkoliv plně chápou, že pokud bude Rusko oslabené, jsou další na řadě. Všechny ty řeči o zrušení sankcí vůči Iránu jsou pokrytecké, protože všichni víme, že Izrael jejich zrušení nikdy nedovolí. Takže proč se Rusko a Čína celé té šarády účastní? Někdy si říkám, že si s námi zahrávají a že to vše je jedna velká hra, s nulovou šancí něco změnit.

V tomto případě autor správně vidí, že Rusko a Čína se drží podobné politiky, což jistě vypadá jako pokus usmířit si USA. V kontrastu s předešlým komentářem je zde autor jak upřímný, tak skutečně sklíčený.

Vlastně věřím, že zde pozoruji tři různé fenomény, manifestující se všechny najednou:

1) Organizovaná kampaň bušení do Putina, iniciovaná vládami USA/Británie, s cílem manipulovat se sociálními médii.

2) Spontánní kampaň bušení do Putina vedená jistými ruskými nacionálními-bolševickými kruhy (Limonov, Dugin a spol.)

3) Projev upřímného zmatení, sklíčenosti a frustrace ze strany upřímných lidí, kterým opravdu současný ruský postoj nedává naprosto žádný smysl.

Zbytek tohoto příspěvku bude zcela věnován tomu, abych se pokusil vysvětlit ruský postoj těm ze třetí skupiny (jakýkoliv dialog s prvními dvěma nemá smysl).

Pokus dát smysl zjevně nelogické politice

Ve svém úvodu výše jsem uvedl, že probíhá válka s Ruskem, ne horká válka (zatím?) a ne válka tak docela ve stylu té staré studené. V podstatě to, co anglo-sionisté dělají, je dosti jasné a spousta ruských komentátorů již dospěla k závěru: USA vedou válku proti Rusku, pro kterou budou USA bojovat do posledního Ukrajince. Tudíž pro Říši nelze „úspěch“ nikdy definovat jako konec Ukrajiny, protože, jak jsem řekl dříve, tato válka není o Ukrajině. Pro Říši je „úspěchem“ specifický výsledek v Rusku. Změna režimu. Podívejme se na to, jak Říše plánuje tohoto výsledku dosáhnout.

Původní plán byl jednoduchý typicky americkým neokonzervativním způsobem: svrhnout Janukoviče, dostat Ukrajinu do EU a NATO, politicky posunout NATO k ruské hranici a vojensky se posunout na Krym. Tento plán selhal. Rusko přijalo Krym a Ukrajina zkolabovala do zuřivé občanské války, kombinované s konečnou ekonomickou krizí. Pak američtí neokonzervativci ustoupili k plánu B.

Plán B byl také jednoduchý: přimět Rusko zasáhnout vojensky na Donbasu a použít to jako záminku pro plnohodnotnou studenou válku 2, která by vytvořila napětí mezi Západem a Východem stylu 50. let, ospravedlnila by politiku vnucenou na Západě a zcela by přerušila ekonomické vazby mezi Ruskem a EU. Až na to, že i tento plán selhal – Rusko návnadu nesežralo a místo aby zasahovalo přímo na Donbasu, zahájilo rozsáhlou tajnou operaci na podporu proti-nacistických sil v Novorusku. Ruský plán fungoval a represivní síly junty (JRF) byly poraženy novoruskými ozbrojenými silami (NAF), ačkoliv ty trpěly obrovským nedostatkem palebné síly, obrněné techniky, specialistů a mužů (postupně ruská tajná operace to vše obrátila).

V tomto časovém okamžiku anglo-sionistická plutokracie byla skutečně vyděšena pochopením, že jejich plán se rozpadá a že neexistuje nic, čím by ho mohli zachránit (vojenská možnost byla zcela nemožná, jak jsem pospal v minulosti). Zkusili ekonomické sankce, ale to jen Putinovi pomohlo zahájit dlouho opožděné reformy. Ale nejhorším na tom bylo, že pokaždé, když Západ očekával, že Putin něco udělá, udělal přesný opak:

  • Nikdo neočekával, že Putin použije vojenskou sílu na Krymu při bleskové operaci, která vejde do historie jako přinejmenším stejně ohromující, jako Bouře-333.
  • Všichni (včetně mne) očekávali, že Putin pošle jednotky do Novoruska. Neposlal.
  • Nikdo neočekával, že ruské proti-sankce zasáhnou evropský zemědělský sektor.
  • Všichni očekávali, že Putin přistoupí po posledním kole sankcí k odvetě. Nepřistoupil.

Je zde vzorec a ten je základní u všech válečných umění: zaprvé, nikdy nesignalizujte své záměry, zadruhé používejte finty, a zatřetí udeřte tehdy a tam, kde to protivník neočekává.

A naopak, existují dvě věci, které jsou hluboce vryty do západního politického uvažování, které Putin nikdy nedělá: nikdy nevyhrožuje a nikdy nepózuje. Například zatímco USA jsou v podstatě ve válce s Ruskem, Rusko ochotně podpoří americkou rezoluci o ISIL, pokud mu to prospěje. A ruští diplomaté budou mluvit o „našich amerických partnerech“ nebo o „našich amerických přátelích“, zatímco zároveň budou dělat více,než zbytek planety dohromady, aby skolili anglo-sionistickou Říši.

Rychlý pohled na Putinovu minulost

Jak jsem napsal v minulosti, na rozdíl od některých bloggerů a komentátorů nejsem ani psychotický, ani prorok, a nemohu vám říct, co si Putin myslí, nebo co udělá. Ale mohu vám říct, co již Putin udělal v minulosti: (neuspořádaně)

  • Zlomil vaz anglo-sionisty podporované oligarchii v Rusku
  • Dosáhl skutečně zázračného úspěchu v Čečensku (který nikdo, včetně proroků, nepředvídal)
  • Doslova vzkřísil ruskou ekonomiku
  • Přebudoval ruskou armádu, bezpečnostní a tajné služby
  • Silně narušil schopnost zahraničních NGO rozvracet Rusko
  • Udělal pro dedolarizaci planety více, než kdokoliv jiný před ním
  • Učinil z Ruska jasného vůdce jak BRICS, tak SCO
  • Otevřeně se postavil informačnímu monopolu západní propagandistické mašinérie (projekty jako Russia Today)
  • Zastavil bezprostředně hrozící útok USA/NATO na Sýrii tím, že vyslal ruský námořní expediční sbor (který poskytl Sýrii naprosté radarové pokrytí celého regionu)
  • Umožnil, aby Assad získal navrch v syrské občanské válce
  • Otevřeně odmítl západní „univerzální civilizační model“ a vyhlásil svoji podporu jinému, založenému na náboženství a tradici
  • Otevřeně odmítl jednopolární „nový světový řád“ vedený anglo-sionisty a proklamoval svoji podporu multipolárnímu světovému řádu
  • Podpořil Assange (prostřednictvím Russia Today) a ochránil Snowdena
  • Vytvořil a prosadil nový alianční model mezi křesťanstvím a islámem, čímž podkopal paradigma „střetu civilizací“
  • Vykopl anglo-sionisty z klíčových míst na Kavkaze (Čečensko. Osetie)
  • Vykopl anglo-sionisty z klíčových míst ve střední Asii (základna Manas v Kyrgyzstánu)
  • Dal Rusku prostředky k obraně svých zájmů v Arktidě, včetně vojenských prostředků
  • Vytvořil plnospektrální strategickou alianci s Čínou, která je jádrem jak SCO, tak BRICS
  • V současnosti schvaluje zákony zakazující zahraničním zájmům ovládat ruská média
  • Dal Iránu prostředky k vývoji tolik potřebného civilního jaderného programu
  • Spolupracuje s Čínou na vytvoření finančního systému, plně odděleného od stávajícího, ovládaného anglo-sionisty (včetně obchodování v rublech a renminbi)
  • Obnovil ruskou politickou a ekonomickou podporu Kubě, Venezuele, Bolívii, Ekvádoru, Brazílii, Nikaragui a Argentině
  • Velmi účinně zarazil pro-americkou barevnou revoluci v Rusku
  • Zorganizoval „Vojentorg“, který vyzbrojil NAF
  • Poskytl útočiště stovkám tisíc ukrajinských uprchlíků
  • Poslal životně důležitou humanitární pomoc Novorusku
  • Poskytl přímou ruskou palebnou podporu a možná i letecké krytí NAF v klíčových místech („jižní kotel“, například)
  • V neposlední řadě otevřeně mluvil o potřebě, aby se Rusko „suverenizovalo“ a nabylo vrchu nad pro-americkou pátou kolonou

a tento seznam pokračuje. Vše, co se pokouším ilustrovat, je, že existuje velmi dobrý důvod pro nenávist anglo-sionistů vůči Putinovi: jeho historie, kdy je velmi účinně porážel. Takže pokud nepředpokládáme, že Putin náhle změnil názor, nebo že mu prostě došla energie nebo odvaha, konstatuji, že názor, že náhle učinil otočku o 180 je nesmysl. Jeho současná politika však dává smysl, jak se pokusím nyní vysvětlit.

Pokud jste typ „Putin zradil Novorusko“, nechte prosím tuto hypotézu na chvilku stranou, jen kvůli argumentaci, a předpokládejte, že Putin je jak principiální, tak logický. Co mohl dělat na Ukrajině? Může nám dát smysl to, co vidíme?

Imperativy, které Rusko nemůže ignorovat

Zaprvé, považuji následující sekvenci za nepopiratelnou:

Zaprvé, Rusko musí získat navrch ve stávající válce anglo-sionistů proti němu. Říše chce změnu režimu v Rusku, následovanou naprostým pohlcením do západní sféry vlivu, včetně pravděpodobného roztrhání Ruska. Ohrožena je samotná existence ruské civilizace.

Zadruhé, Rusko nebude nikdy v bezpečí s neonacistickým rusofobním režimem u moci v Kyjevě. Ukrajinští nacionalističtí šílenci dokázali, že je nemožné s nimi vyjednávat (porušili doslova každičkou doposud podepsanou dohodu), jejich nenávist vůči Rusku je totální (jak bylo vidno z jejich neustálých odkazů na použití – hypotetických – jaderných zbraní proti Rusku). Proto

Zatřetí, změna režimu v Kyjevě následovaná naprostou denacifikací je jediným možným způsobem, jak může Rusko dosáhnout svých životně důležitých cílů.

Opět, a za rizika, že má slova budou chybně interpretována a překroucena, zde musím zopakovat, že Novorusko není to, co je zde v sázce. Není to dokonce ani budoucnost Ukrajiny. V sázce je zde planetární konfrontace (to je jedna z Duginových tezí, se kterou souhlasím). Budoucnost planety závisí na schopnosti zemí BRICS/SCO nahradit anglo-sionistickou Říši velmi odlišným, multipolárním mezinárodním řádem. Rusko je v této snaze klíčové a nepostradatelné (jakákoliv taková snaha bez Ruska je odsouzena k neúspěchu), a budoucnost Ruska je nyní určována tím, co Rusko udělá na Ukrajině. Co se týká budoucnosti Ukrajiny, ta z velké části závisí na tom, co se stane Novorusku, ale ne výlučně. Paradoxně je pro Rusko Novorusko důležitější, než Ukrajina. Zde je proč:

Pro zbytek Ukrajiny je Novorusko ztraceno. Navždy. Dokonce ani společná snaha Obamy a Putina by tomu nemohla zabránit. Ve skutečnosti to Ukies vědí a je to důvod, proč se nijak nesnaží získat si srdce a mysl místní populace. Vlastně jsem přesvědčen, že tak zvané „náhodné“ či „svévolné“ ničení novoruské průmyslové, ekonomické, vědecké a kulturní infrastruktury je záměrným aktem nenávistné msty, podobné způsobu, k jakému se uchylují anglo-sionisté vždy a zabíjí civilisty, když se jim nepodaří zdolat vojenské síly (na mysli tanou příklady Jugoslávie a Libanonu). Samozřejmě, že Moskva může pravděpodobně nutit místní novoruské politické vůdce k podpisu nějakého dokumentu akceptujícího suverenitu Kyjeva, ale to bude fikce, je na to příliš pozdě. Pokud ne de jure, pak de facto Novorusko nikdy nebude akceptovat opět vládu Kyjeva a všichni to vědí, v Kyjevě, v Novorusku a v Rusku.

Jak by mohla de facto, ale ne de jure nezávislos vypadat?

Žádná ukrajinská armáda, národní garda, prapor oligarchů nebo SBU, úplná ekonomická, kulturní, náboženská, jazyková a vzdělávací nezávislost, místně volení představitelé a místní média, ale to vše s ukrajinskými vlajkami, bez oficiálního nezávislého statutu, žádné novoruské ozbrojené síly (budou nazývány nějak jako „regionální bezpečnostní síly“, či dokonce „policejní síly“) a žádná novoruská měna (ačkoliv rubl – spolu s dolarem a eurem – budou používány denně). Vrcholoví představitelé budou muset být schvalováni Kyjevem (což Kyjev činit samozřejmě bude, jinak by se stala patrnou jeho impotence). Bude to dočasné, přechodné a nestabilní uspořádání, ale bude dostatečně dobré, aby poskytlo Kyjevu cestu ven se záchranou tváře.

Řečeno toto, tvrdím, že jak Kyjev, tak Moskva mají zájem na udržení fikce jednotné Ukrajiny. Pro Kyjev je to způsob, jak nevypadat zcela poraženě zpropadenými Moskaly. Ale co Rusko?

Co kdybyste byli na Putinově místě?

Položte si sami sobě následující otázku: pokud byste byli Putinem a vaším cílem by byla změna režimu v Kyjevě, dali byste přednost tomu, aby Novorusko bylo součástí Ukrajiny, nebo ne? Já bych tvrdil, že mít Novorusko uvnitř je mnohem lepší, z následujících důvodů:

  1. má svoji roli, dokonce i na makro úrovni, v ukrajinských procesech, jako národní volby nebo média
  2. vynucuje si srovnání s podmínkami ve zbytku Ukrajiny
  3. činí mnohem snazším ovlivňovat obchod, podnikání, dopravu atd.
  4. vytváří alternativní politické centrum Kyjeva (bez nacistů)
  5. činí pro ruské zájmy (všeho druhu) snazším pronikat na Ukrajinu
  6. odstraňuje možnost vytvořen „zdi“ či bariéry typu studené války na nějakém geografickém mezníku
  7. likviduje obvinění, že Rusko chce Ukrajinu rozdělit

Jinými slovy, udržet Novorusko de jure jako součást Ukrajiny je nejlepší způsob, aby to vypadalo, že se vyhovuje anglo-sionistickým požadavkům, zatímco se podrývá nacistická junta u moci. V nedávném článku jsem nastínil, co by Rusko mohlo udělat bez toho, aby to vedlo k výrazným následkům:

  1. Politicky vzdorovat režimu kdekoliv: v OSN, médiích, u veřejného mínění atd.
  2. Vyjádřit politickou podporu Novorusku a jakékoliv ukrajinské opozici
  3. Pokračovat v informační válce (ruská média dělají skvělou práci)
  4. Zabránit, aby Novorusko padlo (tajná vojenská pomoc)
  5. Rozrušit co nejvíce „osu laskavosti“ USA-EU
  6. Pomoct Krymu a Novorusku prosperovat ekonomicky a finančně

Jinými slovy – udržovat zdání, že stojí mimo, zatímco je velmi uvnitř.

Přesto, jaká je alternativa?

Již slyším sbor rozhořčených hurá vlastenců (tak se těmto lidem v Rusku říká), jak mne obviňují z toho, že považuji Novorusko pouze za nástroj pro ruské politické cíle a ignoruji smrt a utrpení lidí Novoruska. Na toto odpovím jednoduše následující:

Věří někdo vážně, že nezávislé Novorusko může žít byť v minimálním míru a bezpečí bez změny režimu v Kyjevě? Pokud si Rusko nemůže dovolit nacistickou juntu u moci v Kyjevě, může si to dovolit Novorusko?

Obecně mají tito hurá vlastenci spoustu řečí o tom, co by se mělo udělat teď, ale jsou poněkud bezradní u středně a dlouhodobých vizí. Stejně jako ti, kteří věří, že Sýrie může být zachráněna vysláním ruského letectva, hurá vlastenci věří, že krize na Ukrajině může být vyřešena vysláním tanků. Jsou dokonalým příkladem uvažování, o kterém se zmiňoval H. L. Mencken, když napsal: „Na každý komplexní problém existuje odpověď, která je jasná, jednoduchá a špatná.“

Smutnou realitou je, že uvažování za takovýmito "jednoduchými“ řešeními je vždy stejné: nikdy nevyjednávat, nikdy kompromis, nikdy se nedívat dlouhodobě, ale jen na bezprostřední budoucnost, a použít sílu ve všech případech.

Ale fakta jsou zde: blok USA/NATO je mocný, vojensky, ekonomicky a politicky, a může ublížit Rusku, obzvláště v průběhu času. Navíc zatímco Rusko může snadno porazit ukrajinskou armádu, sotva by to bylo nějak významné „vítězství“. Externě by to vyvolalo obrovské zhoršení mezinárodního politického klimatu, zatímco vnitřně by museli Rusové potlačit ukrajinské nacionalisty (ne všichni jsou nacisté) silou. Mohlo by to Rusko udělat? Opět, odpověď je ano – ale za jakou cenu?

Mým dobrým přítelem byl plukovník zvláštních jednotek KGB zvaných „Kaskad“ (později přejmenovaných na „Vympel“). Jednoho dne mi řekl, jak jeho otec, sám zvláštní operativec GRU, bojoval proti ukrajinskému odboji od konce druhé světové války v r. 1945 do r. 1958: to je třináct let! Trvalo Stalinovi a Chruščovovi 13 let, než konečně rozdrtili ukrajinské nacionalistické odbojáře. Vážně někdo při smyslech věří, že moderní Rusko by mělo zopakovat tuto politiku a strávit opět roky naháněním ukrajinských odbojářů?

Mimochodem, pokud ukrajinští nacionalisté mohli bojovat se sovětskou vládou za Stalina a Chruščova plných 13 let po konci války – jak je možné, že neexistuje žádný viditelný proti-nacistický odboj v Záporoží, Dněpropetrovsku nebo Charkově? Ano, Lugansk a Doněck povstala a chopila se zbraní, velmi úspěšně – ale zbytek Ukrajiny? Pokud byste byli Putinem, věřili byste, že ruské síly osvobozující tato města by byly uvítány stejně, jako na Krymu?

A přesto hurá vlastenci neustále tlačí na další ruskou intervenci a na další novoruské vojenské operace proti silám Kyjeva. Není čas, abychom se začali ptát, kdo by měl z takovéto politiky prospěch?

Je starým trikem americké CIA používat sociální média a blogosféru pro burcování nacionalistického extremismu v Rusku. Dobře známý a respektovaný ruský vlastenec a novinář – Maksim Ševčenko – zorganizoval skupinu lidí pro sledování IP adres některých nejvlivnějších radikálních nacionalistických organizací, internetových stránek, blogů a individuálních pisatelů na ruském internetu. Ukázalo se, že většina je umístěna v USA, Kanadě a Izraeli. Jakéžto překvapení. Či, možná, vůbec žádné překvapení?

Anglo-sionistům dává podpora extremistů a zuřivých nacionalistů v Rusku dokonalý smysl. Buď se jim podaří ovlivnit veřejné mínění, nebo aspoň je lze použít k bušení do moci režimu. Osobně nevidím rozdíl mezi Udalcovem nebo Navalnym na jedné straně a Limonovem nebo Duginem na druhé. Jejich jediným účelem je poštvat lidi proti Kremlu. Na zámince hněvu nezáleží – pro Navalného jsou to „ukradené volby“, pro Dugina je to „Novorusko bodnuté do zad“. A nezáleží na tom, kteří z nich jsou skutečně placenými agenty, nebo jestli jsou to jen „užiteční idioti“ – to posoudí bůh – ale záleží na tom, že řešení, která obhajují, nejsou vůbec řešeními, ale jen ideálními záminkami pro bušení do režimní moci.

Mezitím nejen že Putin neprodal, nebodl do zad, nezaprodal či jinak neopustil Novorusko, ale je to Porošenko, kdo se sotva drží u moci, a Banderastan, co jde do kytek. Existuje také spousta lidí, kteří tyto melancholické nesmysly o soudném dnu prohlédli, jak v Rusku (Jurij Barančik), tak v zahraničí (M. K. Bhadrakumar).

Ale co oligarchové?

Již jsem se touto záležitostí zabýval v nedávném komentáři, ale myslím, že je důležité vrátit se k této problematice zde, a první věcí, kterou je důležité pochopit v ruském nebo ukrajinském kontextu je, že oligarchové jsou životním faktem. Tím neříkám, že jejich přítomnost je dobrou věcí, jen to, že Putin a Porošenko se pokouší něco udělat, aby byli za své činy povoláni k zodpovědnosti. Velkým rozdílem je, že zatímco kyjevský režim ovládaný oligarchy byl nahrazen režimem oligarchů, v Rusku může oligarchie pouze ovlivňovat, ale ne ovládat, Kreml. Příklady Chodorkovského nebo Jevtušenka ukazují, že Kreml stále může oligarchy srazit, je-li potřeba, a činí tak.

Přesto je jednou věcí vybrat jednoho či dva oligarchy, a docela jinou odstranit je z ukrajinské rovnice: to se prostě nestane. Takže pro Putina musí každá ukrajinská strategie brát v úvahu přítomnost, a, upřímně, moc ukrajinských oligarchů a jejich ruských protějšků.

Putin ví, že oligarchové jsou skutečně loajální pouze sobě a že jejich jedinou „zemí“ je ta, kde se zrovna nachází jejich aktiva. Jako bývalý důstojník zahraniční rozvědky KGB je to pro Putina zjevné plus, protože toto uvažování potenciálně umožňuje s nimi manipulovat. Jakýkoliv důstojník rozvědky ví, že lidmi lze manipulovat pomocí konečného seznamu přístupů: přes ideologii, ego, vztek, sex, kostlivce ve skříni a, samozřejmě, peníze. Z Putinova pohledu je například Rinat Achmetov chlápkem, který zaměstnával asi 200,000 lidí na Donbasu, který jasně může věci realizovat, a jehož oficiální loajalita Kyjevu a Ukrajině je pouhou kamufláží jeho skutečné loajality: ke svým penězům. Putin nemusí mít Achmetova rád nebo ho respektovat, většina důstojníků rozvědky by takovým člověkem v tichosti pohrdala, ale to také znamená, že pro Putina je Achmetov naprosto klíčovou osobou k dialogu, využití jeho možností a, možná, k dosažení ruských národních strategických cílů na Donbasu.

Již jsem zde mnohokrát napsal: Rusové se svými nepřáteli mluví. S přátelským úsměvem. To platí i pro bývalého důstojníka rozvědky, který je vyškolen, aby vždy komunikoval, usmíval se a vypadal zapojeně a chápavě. Pro Putina není Achmetov přítelem, nebo spojencem, ale mocnou figurou, kterou lze manipulovat ve prospěch Ruska. Pokouším se zde vysvětlit následující:

Existuje spousta zvěstí o tajných vyjednáváních mezi Rinatem Achmetovem a různými ruskými představiteli. Někteří říkají, že je do toho zapojen Chodorkovskij. Další zmiňují Surkova. Není dle mého pochyb, že taková tajná vyjednávání se konají. Vlastně jsem si jistý, že všechny zúčastněné strany mluví se všemi zapojenými stranami. Dokonce i s těmi nechutnými, zlými a odpornými stvořeními, jako Kolomojskij. Vlastně jistý signál, že se ho někdo konečně rozhodne sejmout, znamená, že s ním již nikdo nechce mluvit. To se pravděpodobně stane, časem (již se stalo – p.p.), ale s největší pravděpodobností ne dokud nebude jeho mocenská základna dostatečně narušena.

Jeden ruský blogger věří, že Achmetov již byl „přesvědčen“ (rozuměj koupen) Putinem a že je ochoten hrát podle pravidel, která nyní říkají že „šéfem je Putin“. Možná. Možná ne ještě, ale brzy. Možná nikdy. Pouze naznačuji, že vyjednávání mezi Kremlem a místními ukrajinskými oligarchy jsou logická a nevyhnutelná, stejně jako americké kontakty s italskou mafií předtím, než americké jednotky vstoupily do Itálie.

Ale existuje v Rusku pátá kolona?

Ano, rozhodně. Zaprvé a především se nachází v samotné Medveděvově vládě a dokonce uvnitř prezidentské správy. Vždy mějte na paměti, že Putin byl dosazen k moci dvěma konkurujícími si silami: tajnými službami a velkými penězi. A ano, zatímco je pravda, že Putin obrovsky oslabil komponent „velkých peněz“ (čemu říkám „atlantičtí integracionisté“), stále je jich tam dost, ačkoliv jsou více utlumeni, opatrnější a méně arogantní, než v době, kdy byl formálně v čele Medveděv. Velkou změnou v posledních letech je, že boj mezi vlastenci („euroasijskými suverenity“) a 5. kolonou je nyní veřejný, ale ani zdaleka ne u konce. A nikdy bychom neměli tyto lidi podceňovat: mají spoustu moci, spoustu peněz a fantastickou schopnost korumpovat, vyhrožovat, diskreditovat, sabotovat, ututlávat, pomlouvat atd. Jsou také velmi mazaní, mohou si najmout nejlepší profesionály v oboru, a jsou velmi, velmi dobří v hnusných politických kampaních. Například se příslušníci páté kolony tvrdě pokouší dát hlas nacionální bolševické opozici (jak Limonov, tak Dugin pravidelně dostávají prostor ve vysílání v ruské televizi) a kolují zvěsti, že financují spoustu nacionálně-bolševických médií (stejně jako bratři Kochové platili Čajovou párty v USA).

Dalším problémem je, že zatímco tito chlápci objektivně skáčou, jak CIA píská, neexistuje o tom důkaz. Jak mi bylo mnohokrát řečeno jedním moudrým přítelem: většina konspirací jsou skutečně tajnými dohodami, a ty je těžké prokázat. Ale shoda zájmů mezi americkou CIA a ruskou a ukrajinskou oligarchií je tak zjevná, že je nepopiratelná.

Skutečné nebezpečí pro Rusko

Takže nyní máme úplný obrázek. Opět, Putin musí simultánně zápasit s

  1. strategickou psyop kampaní vedenou USA/Británií a spol., která kombinuje démonizaci Putina korporátními médii a kampaň v sociálních médiích, kde je diskreditován kvůli své pasivitě a nedostatečné patřičné reakci ve vztahu k Západu.
  2. malou, ale velmi uřvanou skupinou (většinou) z řad nacionálních bolševiků (Limonov, Dugin a spol.), která našla ve věci Novoruska dokonalou příležitost k bušení do Putina za to, že nesdílí jejich ideologii a jejich „jasná, jednoduchá a špatná“ řešení.
  3. sítí mocných oligarchů, kteří chtějí využít příležitost předloženou akcemi prvních dvou skupin, aby prosadili vlastní zájmy.
  4. 5. kolonou, pro kterou je vše uvedené výše dokonalou příležitostí k oslabení euroasijských suverenistů.
  5. pocitem rozčarování mnoha upřímných lidí, kteří cítí, že Rusko jedná jako pasivní otloukánek.
  6. s převážnou většinou lidí v Novorusku, kteří chtějí naprostou (de facto i de jure) nezávislost na Kyjevu a kteří jsou upřímně přesvědčeni, že jakékoliv vyjednávání s Kyjevem je předehrou k podvedení novoruských zájmů Ruskem.
  7. objektivní realitou, že ruské a novoruské zájmy nejsou stejné.
  8. objektivní realitou, že anglo-sionistická říše je stále velmi mocná a dokonce potenciálně nebezpečná.

Je pro Putina velmi, velmi těžké pokusit se sbalancovat tyto síly tak, aby výsledný vektor byl takovým, který je ve strategickém zájmu Ruska. Tvrdím, že prostě neexistuje žádné jiné řešení tohoto hlavolamu, než naprosté oddělení ruské oficiální (deklaratorní) politiky a skutečných akcí Ruska. Tajná pomoc Novorusku – Vojentorg – je toho příkladem, ale pouze omezeným, protože to, co Rusko musí udělat, přesahuje tajné akce: Rusko musí vypadat, že dělá jednu věc, zatímco ve skutečnosti dělá přesný opak. V tento časový okamžik je v ruském strategickém zájmu zdání, že:

  1. podporuje vyjednané řešení: jednotná neutrální Ukrajina s rozsáhlými regionálními právy všech regionů, zatímco zároveň bude politicky oponovat režimu všude: v OSN, médiích, veřejném mínění atd. a bude podporovat jak novoruskou, tak ukrajinskou opozici.
  2. poskytuje ruským a ukrajinským oligarchům důvod ne-li podporovat, tak aspoň neoponovat takovému řešení (např. tím, že neznárodní Achmetovova aktiva na Donbasu), zatímco zároveň bude zajišťovat, že bude existovat doslova dostatek „palebné síly“, aby se udrželi oligarchové pod kontrolou.
  3. vyjednává s EU o skutečné realizaci ukrajinské dohody s EU, zatímco zároveň bude pomáhat Ukrajině páchat ekonomickou sebevraždu tím, že zajistí, že bude aplikováno dostatečné ekonomické škrtidlo, aby se režimu zabránilo zotavit se.
  4. vyjednává s EU a juntou v Kyjevě o dodávkách plynu, zatímco zároveň bude zajišťovat, že režim za něj bude platit dost, aby zbankrotoval.
  5. bude vypadat obecně nekonfrontačně vůči USA, zatímco zároveň se bude pokoušet co nejúporněji vytvořit napětí mezi USA a EU.
  6. bude vypadat obecně přístupně a ochotně pro byznys s anglo-sionistickou říší, zatímco zároveň bude vytvářet alternativní mezinárodní systém neustředěný kolem USA nebo dolaru.

Jak vidíte, jde to daleko za klasický program tajných akcí. Máme zde co dělat s velmi komplexním a mnohovrstevným programem, aby se dosáhlo nejdůležitějšího ruského cíle na Ukrajině (změny režimu a denacifikace), zatímco se co nejvíce zabrání pokusům anglo-sionistů obnovit závažnou a dlouho trvající krizi Západ-Východ, ve které EU prakticky sfúzuje s USA.

Závěr: Klíč k ruské politice?

Většina z nás je zvyklá myslet v kategoriích super velmocí. Nakonec americký prezident, od Reagana po Obamu, nám vždy servíroval velkolepá prohlášení, téměř neustálé vojenské operace následované brífinky Pentagonu, hrozbami, sankcemi, bojkoty atd. Tvrdím, že to vždy bylo charakteristickým rysem západní „diplomacie“, od křížových výprav po bombardování ISIL. Rusko a Čína mají diametrálně odlišnou tradici. Například ohledně metodologie Lavrov vždy opakuje stejný princip: „chceme přeměnit naše nepřátele na neutrály, chceme přeměnit neutrály na partnery a chceme přeměnit partnery na přátele“. Rolí ruských diplomatů není příprava na válku, ale vyhnout se jí. Ano, Rusko bude bojovat, ale jen když diplomacie selže. Pokud jsou pro americkou diplomacii jediným prostředkem hrozby, pro Rusko je primárním nástrojem jejich zneškodňování. Proto není divu, že celá americká diplomacie je primitivní až to té míry, že hraničí s komičnem. Nakonec kolik moudrosti je potřeba k pronesení „podvol se, jinak…“. Jakýkoliv pouliční lump ví, jak to udělat. Ruští diplomaté se více podobají specialistům na zneškodňování výbušnin, nebo důlním střelmistrům: musí být extrémně trpěliví, velmi pečliví a plně soustředění. Ale co je nejdůležitější, nemohou dovolit, aby na ně někdo tlačil, jinak celá věc vyletí do vzduchu.

Rusko si je plně vědomo, že anglo-sionistická říše je s ním ve válce a že kapitulace prostě již není možná (za předpokladu, že někdy byla). Rusko také chápe, že není skutečnou super velmocí, či o to méně impériem. Rusko je pouze velmi mocnou zemí, která se pokouší utnout Říši pařáty, aniž by to vyvolalo čelní útok. Na Ukrajině Rusko nevidí jiné řešení, než změnu režimu v Kyjevě. Aby tohoto cíle dosáhlo, bude Rusko vždy upřednostňovat vyjednané řešení, před řešením získaným silou, ačkoliv nezbude-li jiná možnost, použije sílu. Jinými slovy:

Dlouhodobým koncovým cílem Ruska je skolení anglo-sionistické říše. Střednědobým cílem Ruska je vytvořit podmínky pro změnu režimu v Kyjevě. Krátkodobým cílem Ruska je zabránit juntě převálcovat Novorusko. Preferovanou metodou Ruska k dosažení těchto cílů je jednání se všemi zúčastněnými stranami. Nezbytným předpokladem k dosažení těchto cílů je zabránit Říši uspět u vytvoření akutní kontinentální krize (a naopak, říšský „hluboký stát“ to vše plně chápe, a proto ono dvojí vyhlášení války Obamou a Porošenkem).

Pokud máte tyto základní principy na paměti, začnou dávat zjevné kličkování, rozpory a pasivita ruské politiky smysl.

Otevřenou otázkou je, jestli Rusko ve svých cílech uspěje. Teoreticky úspěšný útok junty na Novorusko by mohl donutit Rusko zasáhnout. A podobně, vždy existuje možnost další „operace pod falešnou vlajkou“, možná jaderná. Myslím, že ruská politika je zdravá a za současných okolností nejrealističtěji dosažitelná, ale to ukáže jen čas.

Omlouvám se, že mi zabralo 6400 slov to vše vysvětlit, ale ve společnosti, kde je většina „myšlenek“ vyjadřována jako „tweety“ a analýzy jako příspěvky na Facebooku, bylo skličujícím úkolem se pokusit vrhnout jisté světlo na to, co je potopou nepochopení a nesprávných úsudků, kdy je to vše zhoršováno manipulací sociálních médií. I když cítím, že by pro to bylo vhodnější použití 60,000 slov, protože je mnohem jednoduší vypustit krátký a jednoduchý slogan, než odmítnout jeho předpoklady a dopady.

Doufám, že aspoň ti z vás, kteří byli upřímně zmateni zjevně nelogickým postojem Ruska, si nyní mohou pospojovat tečky a dát tomu všemu větší smysl.

The Russian response to a double declaration of war vyšel 27. září 2014 na vineyardsaker.blogspot.cz. Překlad v ceně 2275 Kč Zvědavec.

Známka 1.2 (hodnotilo 580)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

58

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc březen přispělo 124 čtenářů částkou 17 453 korun, což je 58 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

S EU na věčné časy a nikdy jinak25.03.17 15:08 Evropská unie 0

Naši zemi projíždí další americký vojenský konvoj25.03.17 14:59 Česká republika 1

Pozvánka na pietní akt za oběti agrese NATO proti Jugoslávii 199923.03.17 22:12 Česká republika 2

37 % švédské populace mezi 0-44 lety má imigrační pozadí23.03.17 20:09 Švédsko 0

Molenbeek: Policie objevila 51 neziskových organizací podezřelých z napojení na islámský terorismus23.03.17 18:57 Belgie 0

Teroristický útok v Londýně spáchal britský islámský konvertita, učitel a otec tří dětí23.03.17 18:14 Británie 0

Teroristický útok v Londýně22.03.17 21:26 Británie 7

Rasismus černých vůči bílým že neexistuje?21.03.17 17:42 Neurčeno 5

Saúdskoarabský vrtulník rozstřílel loď se somálskými uprchlíky20.03.17 21:32 Saudská Arábie 7

Dva syrští krimigranti pobodali Němce20.03.17 21:07 Německo 1

Umřel Rockefeller. V pekle mají mejdán20.03.17 20:16 Neurčeno 11

"Četníci z Luhačovic" - gay scéna v seriálu20.03.17 16:39 Česká republika 8

Černoši rozkradli ceny na pouti v Oaklandu19.03.17 19:54 USA 5

Britská vláda a velké firmy stáhly reklamu z Googlu. Vydělávala extremistům19.03.17 12:48 Británie 0

Európa: Poďme ukončiť slobodu prejavu! Stávajú sa európske krajiny policajnými štátmi?18.03.17 20:47 Evropská unie 5

Co má společného gender a energetika?18.03.17 10:23 Česká republika 2

Mýval půjčený do reklamy se vrátil s traumatem z ňader, žaluje zoo filmaře17.03.17 09:34 Rusko 4

Google bude ve vyhledávání odsouvat politicky nekorektní weby na nižší pozice17.03.17 08:09 Česká republika 4

Homo-lobby má problém: lidem se začíná zajídat17.03.17 00:13 Neurčeno 1

Islamistická strana se dostala do Nizozemského parlamentu16.03.17 23:25 Nizozemsko 1

Měnové kurzy

USD
25,02 Kč
Euro
27,04 Kč
Libra
31,21 Kč
Kanadský dolar
18,71 Kč
Australský dolar
19,08 Kč
Švýcarský frank
25,24 Kč
100 japonských jenů
22,47 Kč
Čínský juan
3,64 Kč
Polský zloty
6,34 Kč
100 maď. forintů
8,70 Kč
Ukrajinská hřivna
0,92 Kč
100 rublů
43,94 Kč
1 unce (31,1g) zlata
31 158,25 Kč
1 unce stříbra
444,58 Kč
Bitcoin
23 978,76 Kč

Poslední aktualizace: 26.3.2017 00:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 29 816