V západních demokraciích bylo pro-nacistických lobbistů dost již za války

Jurij Rubcov

10.9.2011 Komentáře Témata: Historie 1272 slov

V masmédiích se nezřídka (a autor těchto řádek se prohřešil také) objevují rozpačité apely na USA, Velkou Británii a Evropskou unii: jak je možné, že země, přísahající na myšlenky euroatlantické orientace a normy západní demokracie, jako Rumunsko nebo Pobaltí, otevřeně hlásají myšlenky nacismu a xenofobie, ale nesetkávají se se sebemenším odporem ze strany Washingtonu, Londýna a Paříže, zemí, které před sedmdesáti lety bojovaly se státy nacistické orientace?

Bývalí členové protihitlerovské koalice se dívají jinam dokonce i tehdy, když je k odsouzení činů, ospravedlňujících fašistickou agresi a špinících památku milionů obětí nacismu, přímo vyzývá Moskva. „Civilizovaná Evropa“ (stejně jako Washington) mlčela, když ruský ministr zahraničí v červnu vyzval k adekvátnímu vyhodnocení „nestoudného tvrzení“ rumunského prezidenta Traiana Besescu, který řekl, že rozkaz válečného zločince maršála Antonescu k překročení rumunsko-sovětských hranic na řece Prut, vydaný 22. června 1941, byl zcela správný a že on, Besescu, by postupoval naprosto stejně, pokud by byl u moci „v tento historický okamžik“. Stejně mlčenlivými byla ústa atlantistů i tehdy, když ruský ministr zahraničí vystoupil ohledně zjevného faktu, že dochází k heroizaci nacismu v Estonsku – na každoročním sjezdu bývalých vojáků estonské 20. divize SS na počátku srpna a na „vojensko-sportovních“ hrách „Pochod Erna“, jehož trasu tvoří trasa diverzní skupiny Abwehru, která působila v týlu Rudé armády. Naděje, vyjádřené ruskou diplomacií, že trestuhodná shovívavost estonských úřadů k organizování takových podniků nezůstane „bez povšimnutí a zásadního ohodnocení ze strany estonských partnerů z Evropské unie a NATO a předních mezinárodních organizací“, očividně uvízly ve vzduchoprázdnu.

Jaképak odsuzování bývalých pomahačů nacistů! Dokonce i Evropský parlament přichází s rozhodnutími téměř opačnými. 23. srpna pod jeho záštitou evropští demokraté poprvé oslavili den památky obětí totality. Těmi se samozřejmě myslí oběti dvou „totalit“ – nacismu a komunismu, které se Evropa již nějaký ten rok snaží postavit na roveň a na které by ráda shodila všechny hříchy poslední světové války. Přitom aktivní účast nejdemokratičtějších zemí Evropy a evropských kolaborantů na hitlerovských zločinech je do základů opomíjena. Přiznat se k vlastní zodpovědnosti za světovou tragédii se příliš nechce.

Nicméně šídlo v pytli neutajíš. Není to tak dlouho, co historici získali další svědectví o tom, kolik obdivovatelů hitlerovského nacismu bylo ve Washingtonu a Londýně již v době, kdy se druhá světová válka stala tvrdou realitou. Jde o vzpomínky generála (následně pak maršála Sovětského svazu) F. I. Golikova, který byl v červnu 1941 J. V. Stalinem vyslán do Londýna, a pak do Washingtonu, aby tam upevnil spojenecké vztahy a zajistil poskytnutí pomoci v boji se společným nepřítelem.

Oficiální kontakty s britskou stranou začaly přijetím u ministra zahraničí A. Edena. Ten Golikova a doprovázejícího ho vyslance I. M. Majského uvítal vlídně. Eden se kladně vyjádřil k návrhům zorganizovat společné vojenské akce za polárním kruhem a také k myšlence otevření druhé fronty na severu Francie, ale přímým odpovědím se vyhnul a navrhl posoudit tyto záležitosti se šéfy vojenských orgánů.

Golikov se náhle přesvědčil o tom, že tito lidé nevěří schopnosti SSSR dlouho odolávat německé invazi a nemají chuť poskytnout Rudé armádě rychlou a účinnou pomoc. Například ministr války H. Morgenson, kterého členové mise navštívili, podle vzpomínek Golikovova zástupce admirála N. M. Charlamova, odmítl „zuřivým protivníkům spolupráci… neviděl v aglo-sovětské vojenské alianci naprosto žádny smysl „.

Nové rozčarování čekalo na sovětské představitele na setkání s náčelníky štábů – generálního, hlavní štábu vzdušných sil a hlavního štábu námořnictva. Členové sovětské mise počítali s profesionálními rozhovory – jako mezi vojáky. „Přistupovali jsme k nim s úmyslem přímo a upřímně posoudit naše záležitosti,“ vzpomíná Golikov. „Nicméně na žádný konstruktivní dialog nedošlo. Říct, že chování našich partnerů během celé diskuse bylo vyloženě formální, je velmi mírné. Věci probíhaly mnohem hůř: pociťovali jsme z jejich strany absenci jakéhokoliv přání vyjít našim návrhům vstříc.“

Pouze na úrovni zástupců náčelníků štábu se podařilo v praktické rovině řešit některé otázky, které Golikova a jeho kolegy znepokojovaly: pomoc při evakuaci sovětských horníků ze Špicberků a účast několika lodí britského námořnictva ve vojenských operacích na arktických námořních trasách (kotviště v Kolském zálivu poskytla sovětská strana). Avšak návrh na obsazení souostroví Špicberky a ostrova Medvěžij, náležejících Norsku, Angličany, aby se zabránilo jejich obsazení Němci, se s podporou nesetkal.

Aby přiměla partnery ke vstřícným krokům, sovětská strana souhlasila, v případě operací na severu, vzít na sebe zajišťování jejich vojsk a sil námořnictva palivem, vyjádřila ochotu podělit se o výzvědné informace o letectvu nepřítele a dodat Angličanům leteckou techniku a zajišťovat přední linie.

Ze všech britských vojenských představitelů se ke spojeneckým povinnostem nejpoctivěji postavil ministr námořnictva A. Alexander. Z velké části díky jeho podpoře odeslala 20 července 1941 britská admiralita do Sovětského svazu první „vlaštovku“ – minolovku „Adventure“ s nákladem hlubinných bomb, magnetických min, padáků a některých dalších vojenských materiálů. Pravda, v červenci nebylo vyhověno jediné prosbě o dodání letadel, protiletadlových zbraní, vysokokaliberních kulometů a řady dalších typů zbraní a materiálu, o kterých se jednalo při rozhovorech Golikova v Londýně.

V druhé polovině července F. I. Golikov odjel do USA. Ve Washingtonu šéf sovětské vojenské mise plnou silou pocítil vliv izolacionistických kruhů na reálnou politiku, a to i ze strany otevřeně pro-nacistických lobbistů. Bylo například známo, že americký ministr námořnictva F. Fox uzavřel v červenci s americkým ministrem financí H. Morgentau sázku, že do září 1941 dobijí Němci Leningrad, Moskvu, Kyjev a Oděsu. Stálo za takových podmínek pomáhat Rusům?

Golikov strávil v USA měsíc. Podařilo se mu setkat se a vést rozhovory prakticky se všemi aspoň trochu významnými politickými postavami politiky a byznysu. Golikov a jeho doprovod byli také přijati náčelníkem štábu americké armády, generálem J. Marshallem, jedním z hlavních autorů vojensko-strategických plánů USA a Velké Británie za druhé světové války. Když naši představitelé zavedli řeč na nutnost okamžité a vážné pomoci Rudé armádě ze strany USA, byl Marshall krajně zdrženlivý. Odvolával se na zaostalost vlastní armády, zaostávání vojenské výroby, nezatajoval ani sílu izolacionistů v kongresu, jejichž odporu prezident a jeho vláda dokázal čelit jen s obtížemi.

Sovětské vojenské představitele přijal také prezident F. Roosevelt. Podle výpovědi Golikova se on ani velvyslanec K. A. Umanksij nijak nezdráhali a tvrdě mluvili o malých výsledcích kontaktů s americkými veřejnými představiteli. Pán Bílého domu přiznal, že i on má dost nekonečných debat, kterými je podmiňováno poskytování pomoci spojenci, a vyjádřil podporu.

Ale dokonce ani za intervence prezidenta nebylo byrokracii, upřednostňující Hitlerovi stoupence, snadné zdolat. Za režimu v Sovětském svazu byly Stalinovy pokyny přijímány jako zákon a vedly k okamžité reakci, na což byl Golikov zvyklý, ale ne tak v Americe. Sovětští představitelé museli, abychom se vyjádřili slovy Filippa Ivanoviče, „zuby rvát“ to, co bylo přislíbeno americkou vládou na pokrytí potřeb Rudé armády. Na zoufalou situaci na sovětsko-německé frontě se přitom vůbec nebral zřetel. Generál Golikov to spojoval s tím, že ve vládnoucích strukturách byli lidé, kteří se řídili jediným – politickým nepřátelstvím k Sovětskému svazu.

Západní spojenci se odvolávali na geografickou vzdálenost SSSR, nespolehlivost dopravních tras, nedostatečné možnosti vlastních ekonomik. Ale průtahy v poskytování účinné pomoci byly vysvětlovány i dalšími důvody: skepsí vojenských představitelů a diplomatů obou západních zemí ve vztahu ke schopnosti SSSR déle vzdorovat, tradičním anti-sovětismem velké části britského vedení a silou izolacionistických kruhů, a to i ze strany otevřených Hitlerových lobbistů v USA. To, co bylo pro SSSR otázkou života a smrti, představovalo pro západní demokracie pouze novou variantu strategické situace, která se pro ně po 22. červenci 1941 očividně zlepšila, protože se fašistická agrese obrátila na východ.

Pro charakterizování nálady v nejvyšších kruzích té doby nelze použít lepších slov, než těch, která zazněla v červnu 1941 z úst senátora, a za tři roky vice-prezidenta USA H. Trumana: „Pokud uvidíme, že Německo vítězí, jsme povinni pomoct Rusku, a jestli bude vítězit Rusko, jsme povinni pomoct Německu. Je třeba jim dát co největší možnost se vzájemně vraždit…“

Otázkou, u které je riziko, že bude jen řečnickou, je: Opravdu se od postojů iniciátorů „studené války“ nějak liší současní milovníci liberálních hodnot ve Washingtonu, Londýně, Bruselu a Štrasburku, když je pro ně dávání SSSR a fašistického Německa u zodpovědnosti za rozpoutání války na roveň a vnucování obecné koncepce „dvou totalit“ závažnější, než boj s hlavu zvedajícím neonacismem a xenofobií?

Známka 1.2 (hodnotilo 29)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

102

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc červen přispělo 108 čtenářů částkou 30 729 korun, což je 102 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Bitcoin:
165eUVffx5CuUNwr12JbqqZi6AtrbN22Y7
Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

Po té, co jste zakázali kouření, zakažte krásu! 22.06.17 17:31 Česká republika 8

Policie po celém Německu prohledává domy ideozločinců21.06.17 20:36 Německo 1

Evropská komise nám chce sebrat hranolky, zlobí se Belgičané. Smaží je nezdravě21.06.17 17:53 Belgie 1

Do Itálie letos přišlo o čtvrtinu víc okupantů než loni21.06.17 04:48 Itálie 0

Další den v EU - a s ním pravidelné obohacení21.06.17 00:49 Belgie 0

Japonská politika imigrace v praxi: Za minulý rok úřady zamítly 99% žádostí o azyl20.06.17 23:23 Japonsko 1

Okupanti v Calais zabarikádovali dálnici, následně kvůli tomu zahynul polský řidič20.06.17 15:30 Francie 3

Přesuňme do východních zemí EU celé syrské vesnice, navrhuje europoslankyně20.06.17 15:27 Evropská unie 9

Evropský parlament otvírá cestu ke stíhání Marine Le Penové za hanobení starosty Nice20.06.17 00:10 Evropská unie 1

Francouzští a němečtí globalisté útočí 19.06.17 23:40 Německo 1

Estonsko: Nesouhlasíme s pokutováním neposlušných zemí. O 3 dny později: Ujednání o kvótách se musí dodržet19.06.17 23:14 Evropská unie 1

Jak vypadá německý nacista?19.06.17 22:25 Německo 0

Erasmus: chovný program nového evropského člověka?19.06.17 22:11 Evropská unie 0

Americký agresor sestřelil v Sýrii syrskou stíhačku19.06.17 03:45 Sýrie 2

Jak ČT za NAŠE peníze vymývá mozky NAŠIM dětem18.06.17 03:00 Česká republika 5

Další lesba premierkou18.06.17 00:31 Srbsko 7

Politická korektnost není obyčejná slušnost17.06.17 18:01 Česká republika 0

Žít s migranty nás nikdo nepřinutí, tvrdí Orbán17.06.17 00:58 Maďarsko 4

Polská premiérka: Nebudeme se účastnit šílenství bruselských elit, my chceme pomáhat lidem a ne politickým elitám16.06.17 12:44 Polsko 1

Fosforové bomby v akcii16.06.17 11:41 Sýrie 1

Měnové kurzy

USD
23,57 Kč
Euro
26,29 Kč
Libra
29,89 Kč
Kanadský dolar
17,81 Kč
Australský dolar
17,78 Kč
Švýcarský frank
24,25 Kč
100 japonských jenů
21,18 Kč
Čínský juan
3,45 Kč
Polský zloty
6,22 Kč
100 maď. forintů
8,50 Kč
Ukrajinská hřivna
0,90 Kč
100 rublů
39,37 Kč
1 unce (31,1g) zlata
29 478,06 Kč
1 unce stříbra
390,22 Kč
Bitcoin
64 625,56 Kč

Poslední aktualizace: 23.6.2017 00:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 8 871