Turecko, Írán a Rusko v Zakavkazí

Andrej Arešev

2.12.2010 Komentáře Témata: Asie, Analýza 1191 slov

Geopolitický význam kavkazského regionu musí Turecko a Irán silně přehodnotit. Do počátku 21. století patřily jednotlivé části Kavkazu buď do Osmanské říše a Persie, nebo byly jejich periferií. Mnohé kavkazské národy mají v Iránu a Turecku své území, identifikované na etnickém (historickém) základě, nebo poměrně početné diaspory, mající vliv na politiku Ankary a Teheránu.

Turecko a Irán byly první státy, které uznaly nezávislost Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu, a již v r. 1991 vyjádřily ochotu navázat s těmito zeměmi diplomatické styky. Období po r. 1991, plné diplomatických intrik a dramatických událostí (mezi které patří především konflikt v Karabachu a srpnové události r. 2008 kolem Jižní Osetie), vedlo k posílení pozic stoupenců Chrámové brány (brána Sahelu) a Perské říše na Kavkaze. Mimo to aktivní vměšování se do vnitřních záležitostí tohoto regionu ze strany USA a Evropské unie postavilo Ankaru, a obzvláště Teherán, před nové výzvy, které je dohnaly k hledání styčných bodů s Ruskem, které si po desetiletích chaosu a politického zmatku začíná uvědomovat strategický význam Kavkazu pro osud své státnosti.

Zájmy těchto třech států se jsou těsně svázány a zároveň jsou předmětem aktivit třetích sil, snažících se o podstatné omezení procesů rozvoje rusko-turecko-íránských vztahů.

Co se týká Turecka, tak jeho vůdci provádí aktivní mnohovektorovou politiku v rámci nejlepších tradic kemalismu. Původní ambice ve vztahu ke Kavkazu vystřídalo v Ankaře střízlivější chápání omezenosti vlastních možností. Zřejmě se bude Turecko i nadále snažit spojit, dle možností, zachování vztahů s USA a integraci do EU, a pokračování „blízkovýchodního“ (arabské země) a také „euroasijského“ vektoru své zahraniční politiky, jehož součástí je také Rusko a Irán.

Bez ohledu na periodicky se vracející anti-izraelskou a anti-americkou rétoriku je naprostý rozchod s USA a NATO perspektivním směrem zahraniční politiky Ankary jen stěží. Turecko je do struktur NATO dostatečně integrované. Účast Turecka v některých operacích aliance má na jeho tvořící se samostatnou regionální politiku velmi nejednoznačný vliv, nicméně je třeba předpokládat, že jednotlivé strany se zde budou snažit o vzájemně přijatelná řešení v rámci již desítky let trvajících konzultací. Například návrh NATO vytvořit společný protiraketový štít je schopen ne-li zničit a ukončit, tak aspoň velmi zpochybnit turecko-íránské sbližování. Zástupce náměstka ministra obrany USA pro Evropu a NATO James Townsend nedávno řekl, že Turecko „se do značné míry nachází na přední linii“ potenciálního konfliktu s použitím balistických raket. Turecký premiér tvrdí, že odpovídající řešení je bezpochyby nutné přijmout z pozice členství v NATO. Zároveň se Turecko pokouší o zprostředkovatelskou roli mezi Teheránem a Bruselem, kdy se snaží vystupovat jako klíčový hráč na Blízkém východě.

Ve vztazích s Ruskem bude Turecko sledovat především vlastní cíle a zájmy. Podle názoru A. Davutoglu umožňuje Turecku jeho zahraniční politika zvýšit jeho geopolitický význam a jeho vliv v zónách strategicky důležitých pro stát, které, podle jeho názoru, patří do „blízkého pozemního a námořního prostoru“ Turecka.

Jádrem rusko-turecké spolupráce je energetika a turistika. Stále není vyřešen problém diverzifikace dvoustranných vztahů ve strojírenství a high-tech odvětvích. Pokud předloženou tezi vyhrotíme, lze říct, že Turecko zužitkovává spolupráci s Ruskem na maximum (energetika, vojensko-technická spolupráce), přičemž pro Moskvu má do jisté míry vynucený charakter. Podle některých názorů byla ruská podpora plynovodného projektu Samsun-Ceyhan pro Rusko spíše vynuceným krokem, výměnou za souhlas Ankary provést geologické průzkumné práce v oblasti možné trasy plynovodu South Stream. Ambiciózní ekonomické projekty se mohou stát závislými na ochotě Ankary a Kyjeva, která je, jak víme, nestálá.

A Moskva a Teherán mají nadále nemalý vliv také na urovnávání regionálních konfliktů a na situaci v Kaspiku, a na politický a ekonomický život zakavkazských států (především Ázerbájdžánu a Arménie). Nová taktika Ankary spočívá ve sbližování s Ruskem a Iránem. Takže pokud v r. 1994 náčelník tureckého generálního štábu D. Gures řekl, že „Rusko se stalo pro Turecko poměrně vážnou hrozbou“, tak v r. 2010 bylo Rusko, Arménie, Gruzie, Irán, a také Sýrie, Bulharsko a Řecko vyňato ze seznamu hrozeb pro turecký stát, který je uveden v závazných dokumentech týkajících se národní bezpečnosti.

Obecně bude turecká politika vůči Kavkazu, bez ohledu na svoji dynamiku, ovlivňována řadou omezení, souvisejících s nutností nějakým způsobem zde koordinovat prováděné kroky s aktivitami dalších států. Ve střednědobé perspektivě lze v arménsko-tureckých vztazích nějaký průlom očekávat jen stěží. Společná aktivita Ruska a Turecka při urovnávání regionálních konfliktů na Kavkaze by mohla být užitečná, nicméně to předpokládá velmi silnou vzájemnou důvěru. Zde lze zmínit vysokými ruskými politickými kruhy zmíněnou koordinaci v procesu normalizace arménsko-tureckých vztahů a urovnání konfliktu v Náhorním Karabachu. Zároveň se, v případě dalšího zhoršení vztahů Ankary s Washingtonem a obzvláště s Izraelem, mohou objevit další faktory, bránící v posílení pozice Turecka coby samostatného regionálního mocenského centra.

Celkově, bez ohledu na existenci celé řady problémů, které mohou Rusko a Turecko řešit v duchu „mnohaúrovňového partnerství“, jsou rozpory mezi nimi ohledně světové a regionální politiky v budoucnu velmi pravděpodobné, a nejspíše i nevyhnutelné.

Na dynamiku rusko-íránských vztahů mají značný vliv třetí strany. Zahrnutí afghánské problematiky do jednání o „znovuzažehnutí“ rusko-amerických vztahů se stalo, bez pochyby, úspěchem diplomacie Obamovy vlády (a podobně i zahrnutí „afghánské otázky“ do jednání o zahraniční politice mezi Washingtonem a Delhi). Spojeným státům se také podařilo poškodit vztahy Iránu s jeho hlavními regionálními partnery, Ruskem a Indií. Velké kontrakty na dodávky moderních typů zbraní Saudské Arábii měly izolovat Irán také na Blízkém východě. Zvýšení aktivity Teheránu ve vztahu k jižnímu Kavkazu je třeba posuzovat v širším kontextu regionálních procesů na Blízkém a Středním východě.

Ve výzkumné literatuře věnované vzájemným vztahům států na jižním Kavkazu, a také možným regionálním systémům bezpečnosti, je „íránský faktor“ často podceňován, což je, podle našeho názoru, chyba. Zájem Teheránu o Kavkaz a střední Asii je do jisté míry určován snahou vymanit se z mezinárodní izolace, do které byl Irán nahnán západními mocnostmi, a především USA. Nicméně je zde i druhý faktor: Irán má mnoho společného se svými sousedy historicky, kulturně a jazykově. Zájmy Teheránu na Kavkazu se střetávají se zájmy Ruska a Turecka, a, samozřejmě, mluvit zde o naprostém vzájemném pochopení je zcela předčasné. Stačí zmínit reakci Iránu na zvěsti o umístění turecké vojenské základny v autonomní oblasti Nachičevan, nebo nedvojsmyslná poznámka ohledně toho, že Teherán má vlastní představu o tom, jak má vypadat národnostní složení možného mírového kontingentu v oblasti karabašského konfliktu.

Rusko-íránské vztahy se dnes stále častěji hodnotí z pozice výhodnosti pro tyto země. V tomto případě chování těchto dvou zemí, periodicky se sbližujících a vzdalujících, závisí na charakteru jejich národních zájmů a na volbě cest, které podle té či oné skupiny vedou k nejúčinnější realizaci těchto zájmů.

Geopolitická jednotnost regionu Kavkazu pochybnosti prakticky nevyvolává. Během posledních dvaceti let byl postoj Iránu k Čečensku a k posílení pozic radikálního islámu na Kavkaze velmi zdrženlivý. Dnes je možné se v některých íránských publikacích setkat s úvahami o tom, že islámská republika, v případě zvolení vhodné strategie, může využít své geopolitické polohy a vlivu v muslimském světě k tomu, aby rovnocenně soutěžila a spolupracovala s Ruskem.

* * *

Situace v Zakavkazí (na jižním Kavkaze) je do značné míry určována dynamikou vztahů v „trojúhelníku“ Moskva-Ankara-Teherán, kdy na tuto dynamiku mají citelný vliv „vnější faktory“ patřící do vztahů každé z těchto zemí, především se Spojenými státy, Evropskou unií a některými klíčovými státy NATO.

To vše:

1) vyvolává objektivní zájem Ruska, Turecka a Iránu nedopustit rozsáhlé konflikty, narušující regionální rovnováhu sil, a rozvíjet ekonomickou spolupráci a realizovat příhraniční projekty;

2) svědčí o existenci silných destabilizačních sil, usilujících především o vojenské akce proti Iránu.

Rusko-turecký dialog o základních regionálních problémech Kavkazu, intenzivně narůstajících během více než dvou let, je nutné doplnit rusko-íránským dialogem. Jakékoliv pokusy vyloučit Teherán ze snahy najít optimální strukturu regionální rovnováhy sil v Zakavkazí pouze zkompromitují možná konstruktivní řešení.

Článek Турция, Иран и Россия в Закавказье vyšel 26. listopadu na serveru fondsk.ru. Překlad L. Janda.
Známka 1.0 (hodnotilo 61)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

97

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc červen přispělo 101 čtenářů částkou 29 104 korun, což je 97 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Bitcoin:
165eUVffx5CuUNwr12JbqqZi6AtrbN22Y7
Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

Policie po celém Německu prohledává domy ideozločinců21.06.17 20:36 Německo 0

Evropská komise nám chce sebrat hranolky, zlobí se Belgičané. Smaží je nezdravě21.06.17 17:53 Belgie 0

Do Itálie letos přišlo o čtvrtinu víc okupantů než loni21.06.17 04:48 Itálie 0

Další den v EU - a s ním pravidelné obohacení21.06.17 00:49 Belgie 0

Japonská politika imigrace v praxi: Za minulý rok úřady zamítly 99% žádostí o azyl20.06.17 23:23 Japonsko 1

Okupanti v Calais zabarikádovali dálnici, následně kvůli tomu zahynul polský řidič20.06.17 15:30 Francie 3

Přesuňme do východních zemí EU celé syrské vesnice, navrhuje europoslankyně20.06.17 15:27 Evropská unie 6

Evropský parlament otvírá cestu ke stíhání Marine Le Penové za hanobení starosty Nice20.06.17 00:10 Evropská unie 1

Francouzští a němečtí globalisté útočí 19.06.17 23:40 Německo 0

Estonsko: Nesouhlasíme s pokutováním neposlušných zemí. O 3 dny později: Ujednání o kvótách se musí dodržet19.06.17 23:14 Evropská unie 1

Jak vypadá německý nacista?19.06.17 22:25 Německo 0

Erasmus: chovný program nového evropského člověka?19.06.17 22:11 Evropská unie 0

Americký agresor sestřelil v Sýrii syrskou stíhačku19.06.17 03:45 Sýrie 2

Jak ČT za NAŠE peníze vymývá mozky NAŠIM dětem18.06.17 03:00 Česká republika 5

Další lesba premierkou18.06.17 00:31 Srbsko 7

Politická korektnost není obyčejná slušnost17.06.17 18:01 Česká republika 0

Žít s migranty nás nikdo nepřinutí, tvrdí Orbán17.06.17 00:58 Maďarsko 4

Polská premiérka: Nebudeme se účastnit šílenství bruselských elit, my chceme pomáhat lidem a ne politickým elitám16.06.17 12:44 Polsko 1

Fosforové bomby v akcii16.06.17 11:41 Sýrie 1

Hodní muslimové zachráňovali - díky ramadanu nespali15.06.17 18:10 Británie 3

Měnové kurzy

USD
23,52 Kč
Euro
26,26 Kč
Libra
29,77 Kč
Kanadský dolar
17,68 Kč
Australský dolar
17,77 Kč
Švýcarský frank
24,16 Kč
100 japonských jenů
21,17 Kč
Čínský juan
3,44 Kč
Polský zloty
6,19 Kč
100 maď. forintů
8,50 Kč
Ukrajinská hřivna
0,91 Kč
100 rublů
39,40 Kč
1 unce (31,1g) zlata
29 434,13 Kč
1 unce stříbra
390,22 Kč
Bitcoin
64 120,16 Kč

Poslední aktualizace: 22.6.2017 12:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 12 737