Obama se připravuje bombardovat Írán, 3. část

Webster G. Tarpley

18.8.2010 Komentáře Témata: Analýza 5408 slov

Předchozí část

UAE vyzývají na festivalu myšlenek v coloradském Aspenu k válce

Mnoho zpráv zdůrazňuje, že politické vedení Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů silně požaduje, aby USA zaútočily na Írán, a tím se zříkají veškerého pokryteckého předstírání arabské solidarity. Jedním z důkazů v tomto směru je výbuch velvyslance UAE ve Spojených státech během panelové diskuse v coloradském Aspenu první týden v červenci.

V reakci na otázku ohledně Íránu velvyslanec UAE ve Spojených státech Yousef Al Otaiba pozoruhodně otevřeně vyzval k americké vojenské agresi vůči Íránu, i přes pravděpodobné závažné negativní vedlejší důsledky, které by jeho země utrpěla díky své geografické blízkosti k válčišti. „Myslím, že jde o analýzu nákladů a přínosů,“ řekl pan al-Otaiba. „Myslím, že i přes velký objem obchodu, který máme s Íránem, který se blíží 12 miliardám dolarů … zde budou následky, které se obrátí proti nám, a budou zde problémy s protestujícími a bouřivými se lidmi, kteří budou velmi nešťastní, že vnější síla útočí na muslimskou zemi; to se stane v každém případě.“ Al-Otaiba zakončil: „Pokud se mne ptáte, jestli jsem ochoten s tím žít, nebo žít s jaderným Íránem, má odpověď je stále stejná: „nemůžeme žít s jaderným Íránem.“ Jsem ochoten absorbovat to, co se odehraje, na úkor bezpečnosti UAE.“(46) A-Otaiba byl brzy povolán domů na konzultace. Jeho formulace připomíná cynický komentář francouzského prezidenta Sarkozyho, že jedinou věcí horší, než bombardování Íránu, je Írán s bombou.

Joe Klein v Time: Státy Arabského zálivu chtějí bombardování Íránu (takový záliv neznám – p.p.)

Podle Joe Klein z časopisu Time požadavek na válku ze strany Saudů a států v Zálivu tlačí Spojené státy rychle na cestu vojenského konfliktu. Lze vnímat, že jsou pro Obamu a jeho představitele vyráběna alibi na dobu, až se pytle s těly začnou vracet domů. Klein píše: „Vojenskou možnost přivedl k mírnému varu další faktor: sunitští sousedé Íránu opravdu chtějí, aby to USA udělaly. Když velvyslanec Spojených arabských emirátů Yousef al-Otaiba 6. července řekl, že dává přednost vojenskému útoku na Írán navzdory ekonomickým a vojenským důsledkům pro jeho zemi, odrážel stále více neoblomný přístup v regionu. Vysocí američtí představitelé, kteří do oblasti Zálivu cestují často, říkají, že obzvláště Saudové tuto věc předkládají s překvapivou zaníceností. Všichni od Turků po Egypťany a Jordánce vyhrožují, že půjdou do jaderných zbraní, pokud tak učiní Írán. To je v nejvolatilnějším regionu světa považováno za skutečný problém: Co se například stane, pokud Saudská Arábie dostane bombu, a tato nesmrtelná monarchie tam bude svržena islámskými radikály?“(47) Měli bychom zdůraznit, že vládci Saudské Arábie a států Zálivu představují nejextrémnější a nejzaostalejší feudální relikvie, které lze na této planetě nalézt, kdy 20. století přežili především díky faktu, že to byly po většinu doby britské imperiální loutkové státy. To, že hejno titulovaných feudálních reakcionářů může přemlouvat Spojené státy ke katastrofické válce, ukazuje, jak daleko současná situace skutečně je.

Volání po válce ze strany saudských a dalších potentátů ze Zálivu je také tématem nedávného článku v internetovém vydání probritského zpravodajského časopisu Der Spiegel, kde se dočteme: „Izrael a arabské státy v blízkosti Perského zálivu uznávají společnou hrozbu: režim v Teheránu. Regionální diplomat dokonce nevyloučil možnost, že arabské státy podpoří vojenský útok, který má skoncovat s íránskými jadernými ambicemi. … Nikdy nebyly strategické zájmy židovských a arabských států tak v souladu, jako dnes. Zatímco evropští a američtí experti na bezpečnost konzistentně charakterizují vojenský útok na Írán jako „poslední možnost“, významní Arabové dlouho sdílejí názory izraelského ultra-nacionalistického ministra zahraničí Avigdora Liebermana. Když na sebe bombardování Íránu nevezme nikdo jiný, řekl saudský duchovní Hohsen al-Awaji Spiegelu, udělá to Izrael. „Izraelská agenda má své meze,“ řekl a poznamenal, že se zabývá především zajištěním své národní existence. „Ale agenda Íránu je globální.“(48)

Filosof válečnické strany: Bernard-Henri Lévy

Jedním z lidí, kteří se radovali, že UAE jsou nyní připraveny bojovat s Íránci do posledního Američana, byl nechvalně známý filosof Bernard-Henri Lévy, který již anglo-američanům slouží mnoho let jako univerzální válečný štváč v případě Iráku. Zde je část Lévyho poznámek uvedených v Huffington Post: „UAE si zvolily stranu těch, kteří se do písmene drží nové rezoluce OSN z 9. června.“ Napsal Lévy a poznamenal, že pro „režim v Íránu to byla skutečně rána“. Pro Lévyho je „posvátná unie“ muslimských zemí proti „sionistickému nepříteli“ fantazie. Země, které se cítí ohroženy Teheránem, dodal, mají nyní příležitost vytvořit vhodnou alianci. Můžeme rovněž říct, že rozhodnutí Emirátů je skutečně ranou pro režim… A fakt, že poprvé k tomuto kroku přistoupila arabská země, fakt, že íránskému gangsterismu řekla ne, a tím zmařila manévr, jehož byly Hamas a Hizballah předvojem, je důkazem dospělosti a vítanou známkou vyjasnění. Pokud bude toto rozhodnutí zachováno, nic již nikdy nebude stejné. A pro Ahmadinejada začal odpočet.“(49) Zmínka na konci o odpočtu je známkou Lévyho vize, že americké rakety nesou na Teherán svůj smrtící náklad.

Saudská Arábie se dobrovolně hlásí jako odrazový můstek po útok na Írán

Saudská Arábie se podle všech známek dobrovolně zavázala, že dá k dispozici svůj vzdušný prostor jako přepravní koridor pro izraelská letadla útočící na Írán. Podle jiných zpráv jsou nyní izraelské jednotky přítomny na území tohoto království. 12. června londýnské Times oznámily, že Saudská Arábie nedávno „provedla testy zrušení své protivzdušné obrany, aby umožnila izraelským letadlům provést nálet na íránská jaderná zařízení – jako součást úroku na íránské cíle. V březnu se začaly v evropském tisku objevovat zprávy o tajných vyjednáváních mezi Jeruzalémem a Riyadhem, kde se vypracovávaly podrobnosti spolupráce.(50)

5. července se tyto zprávy staly konkrétnějšími, když londýnské Times napsaly, že „šéf Mossadu, zahraniční izraelské výzvědné služby… ujistil Benjamina Netanyahu, svého premiéra, že Saudská Arábie zavře obě oči, až budou izraelská letadla přelétat nad královstvím během jakéhokoliv budoucího útoku na íránská jaderná zařízení. Počátkem tohoto roku Meir Dagan, ředitel Mossadu od r. 2002, vedl tajné rozhovory se saudskými představiteli, aby s nimi tuto možnost probral. Izraelský tisk již zveřejnil nepotvrzené zprávy, že vysoce postavení představitelé, včetně Ehuda Olmerta, bývalého premiéra, se setkávali se saudskými kolegy. Tyto zprávy saudští představitelé popřeli. „Saudové v tichosti souhlasili s přeletem izraelského letectva svým vzdušným prostorem na misi, která má být údajně ve společném zájmu jak Izraele, tak Saudské Arábie,“ řekl minulý týden diplomatický zdroj. Ačkoliv tyto země nemají žádné formální diplomatické vztahy, zdroj z izraelské armády potvrdil, že Mossad udržoval se Saudy „pracovní vztahy“.“(51) 28. června korespondentka RT v Jeruzalému Paula Slier oznámila, že izraelské vrtulníky shazují materiál na saudských základnách. Vernochet z Voltaire cituje zprávu tiskové agentury, že izraelská letadla přistála v 18. a 19. června v Saudské Arábii.(52)

Tentokrát další velký rozdíl: francouzský prezident

Během propagandistické kampaně Bushe a Cheneyho za útok na Irák v letech 2002-2003 představoval klíčový bod odporu francouzský prezident Jacques Chirac a francouzský ministr zahraničí Dominique De Villepin. Tito francouzští vůdci si vysloužili vděčnost lidí dobré vůle na celém světě tím, že se stavěli proti divokým lžím hlásaným americkými neokonzervativci. Tentokrát je světová situace kvalitativně horší, protože nezávislý francouzský duch ztělesňovaný Chiracem a Villepinem se již na špici francouzské vlády neodráží. Místo toho je nájemníkem Elysejského paláce Nicholas Sarkozy, dobrodruh a demagog, který vyrostl v domácnosti úzce napojené na rodinu Wisner ze CIA. Ze všech evropských vůdců byl Sarkozy ve všech otázkách týkajících se Íránu absolutně nejhorším, kdy překonal všechny svojí válečnickou a bojechtivou rétorikou. Vše naznačuje, že Sarkozy, pokud bude stále ve funkci, má v úmyslu nadcházející útok na Írán podpořit. Sarkozy se pokusil především odtáhnout Medveděva od tradiční ruské pozice a směrem a anglo-američanům. Jak napsala RIA Novosti, „Francie uvítala rozhodnutí Ruska ohledně nových sankcí vůči Íránu, řekl francouzský prezident Nicolas Sarkozy na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu… „Rád bych přivítal obzvláště rozhodnutí prezidenta Medveděva ohledně hlasování u sankcí v íránské otázce, tyto sankce by byly nemožné, pokud by neučinil tuto volbu,“ řekl Sarkozy.“(53) Nyní existuje naděje, že politické důsledky skandálu l’Oréal by mohly Sarkozyho oslabit či dokonce sesadit. Tento skandál je při nejmenším známkou, že sedmdesát let po slavném de Gaullově povolání do zbraně se francouzské instituce opět pustili do boje proti cizí nadvládě. Americká protiobamovská opozice by se z tohoto skandálu mohla hodně přiučit.

Čína proti, ale nepřesvědčivě

Co se týká Číny, tato velmoc se pokouší usmířit si americké jestřábi, zatímco zároveň udržuje rozumně dobré vztahy s Íránem, na nichž Číňané z velké části závisí u svých dodávek ropy, a které především představují nejlepší budoucí naději na vybudování ropovodu (Írán-Pákistán-Čína), který by konečně poskytl pozemní trasu pro ropu ze Středního východu do Říše středu, daleko od úzkého hrdla úžiny Malacca, a především daleko od námořní nadvlády anglo-američanů. Hitlery Clinton Čínu vydírala tím, že Pekingu řekla, že si musí zvolit mezi podporou sankcí vůči Íránu, které by mohly odříznout jejich dovozy ropy z Íránu, pokud se Teherán naštve, a horší možností, že ztratí veškeré dodávky ze Zálivu, protože pokud žádné sankce existovat nebudou, je více pravděpodobné, že izraelský nebo americký útok na Írán povede k totálnímu uzavření Zálivu íránskou odvetou. Zariskujte a vzdejte se íránské ropy, řekla Hitlary Číňanům, nebo riskujete také saudskou ropu, kdy tyto dodávky jsou důležitější. Čína má také své vlastní oblasti konfliktu se Spojenými státy, včetně záležitostí jako americká kybernetická rozvratná kampaň, suverenita nad na ropu bohatým Jihočínským mořem, suverénní právo Číny řídit svoji vlastní měnu, a řádné zacházení s DPRK. Číňané tvrdili, že ačkoliv hlasovali za sankce, jak požadovaly USA, byli nápomocní v tom, že byly učiněny slabšími a mírnějšími. V každém případě se Čína horlivě snaží najít způsoby, jak s Teheránem vycházet. 6. června článek na RIA Novosti uvedl, že „Čína je připravená posílit diplomatické vztahy s Íránem, bez ohledu na sankce uvalené na islámskou republiku kvůli jejímu jadernému programu, řekl mluvčí čínského ministerstva zahraničí Qin Gang ve čtvrtek,“(54)

Jak příští válka vznikne

Joe Klein z Time popisuje, jak, v době, kdy velel neokonzervativní generál Petraeus, US CENTCOM pilně pracovalo na vypracování nových a apokalyptických scénářů pro Írán. Zdůrazňuje, že Izrael byl integrován do amerického vojenského plánování, pod různými záminkami. Klein píše: „…výzvědné zdroje říkají, že velení americké armády Střed, které je pověřené organizací vojenských operací na Středním východě, jistým způsobem pokročilo v plánování cílů leteckých útoků – z velké části díky velmi zlepšeným operacím lidské rozvědky v regionu. „Před rokem vojenská možnost opravdu neexistovala,“ řekl mi izraelský armádní zdroj. „Ale začali brát plánování vážně a tato možnost je nyní reálná.“ Izrael byl zapojen do plánovacího procesu, jak mi bylo řečeno, protože američtí představitelé se děsí možnosti, že pravičácká Netanyahuova vláda by mohla zešílet a pokusit se zaútočit na Íránce sama.“

Klein také uznává, že vůči tomuto novému kolu agrese existuje v amerických ozbrojených silách odpor. A mohl by opravdu existovat: v různé době za posledních několik měsíců měl Obama v poli více amerických bojových jednotek, než kdy měl Bush. Míra sebevražd obzvláště v americké armádě vzrostla na alarmující úroveň. Armády mohou dosáhnout bodu zlomu, a americká armáda není výjimkou z tohoto pravidla. Klein píše: „Většina vysokých vojenských vůdců také věří, že Gates má, poprvé, pravdu – dokonce i cílený útok na Írán by byl „katastrofický na mnoha úrovních“. Také by sjednotil většinu světa – včetně zemí jako Rusko a Čína, u kterých jsme tvrdě pracovali na kultivaci – proti opětovně kovbojským USA. Zcela jistě by došlo k íránské reakci – v Iráku, v Afghánistánu, u libanonského Hizballah proti Izraeli a u sítě Hizballahu proti území USA a Saudské Arábie. Katastrofická regionální válka není nemožná… Ale je také možné, že chrastění zbraněmi není bluf, že USA opravdu nebudou tolerovat jaderný Írán a jsou připraveny udělat něco ošklivého, aby to zarazily.“(55)

Flynt Leverett považuje tuto novou a širší válku za postupný proces, kdy je třeba čas na to ukázat, že nové kolo sankcí nemělo požadovaný účinek. Leverett v rádiovém komentáři 19. července řekl: „Nyní zde máme ty nové sankce, kterými si budeme muset projít – šest měsíců, dvanáct měsíců či tak nějak budeme s těmito sankcemi žít, dokud nebudou všichni ochotni uznat, že nemají požadovaný dopad. A myslím, že Izraelci hrají hru, dívají se dopředu rok, 18 měsíců, možná dva roky, kdy se bude přidávat stále více lidí a řeknou, že sankce nefungují, že Íránci pokračují ve vývoji svého palivového cyklu atd. – v tu chvíli, pravděpodobně v době, kdy se Obama bude připravovat na svoji novou kampaň za znovuzvolení vážněji, se Izraelci mohou vrátit a říct „dobrá, nyní musíme udělat s íránským problémem něco přesvědčivějšího“.“(56) Ale věci mohou jít také mnohem rychleji.

De Borchgrave: Obama chce tři války a obě komory kongresu

Zkušený sloupkař Arnaud de Borchgrave nabízí následující odhad, který věnuje značnou pozornost opozici americké armády vůči nadcházejícímu útoku, a také íránským schopnostem odvety v regionu: „Bývalý arabský vůdce, v úzkém kontaktu se současnými vůdci, mi řekl, soukromě a s přáním zůstat v anonymitě, 6. července jako reportérovi toto: „Všichni vůdci na Středním východě a v Zálivu nyní chtějí, aby byl Írán vykopnut z byznysu jaderných zbraní, a všichni vědí, že sankce nebudou fungovat.“ Pokušení, aby se Obama vrhl na Írán, rychle vzroste, protože zjišťuje, že Afghánistán zůstane hnisavým bolákem až kam do temné budoucnosti člověk dohlédne, což je jen těžko recept na úspěch ve volbách v listopadu. S válkou v Afghánistánu, která je odsouzena se stále zhoršovat, a s bojištěm v Iráku plným sektářského násilí, může bombardování Íránu Obamovy poskytnout válku na třech frontách – a šanci udržet si obě komory kongresu. Admirál Mike Mullen, náčelník generálního štábu, také čas od času vyjádřil výhrady. Společné velení a bývalí velitelé CENTCOM vědí mnohem lépe, než většina expertů, že Írán má značnou asymetrickou schopnost odvety. Například je zde zranitelnost íránskými sabotážemi či stovkami íránských raket na východní straně Zálivu: od úzké Hormuzké úžiny, přes kterou jde stále 25% světové přepravy ropy; přes Bahrajn, kde je sídlo americké páté flotily, kde se populace skládá ze dvou třetin z šíitů a královské rodiny sunitů; po Dubai, kde žije asi 400,000 Íránců, včetně mnohých „spících agentů“ či stoupenců Teheránu; Katar, v současné době nejbohatší zemi s příjmem na hlavu ve výši 78,000 dolarů, který poskytuje Spojeným státům nejdelší rundy na světě a záložní sídlo CENTCOM, a jehož zařízení pro zkapalňování plynu jsou v dosahu raket s krátkým doletem íránských pobřežních baterií; až po Ras Tanura v Saudské Arábii, největší světový ropný terminál, a Abqaiq, nervový uzel saudských východních ropných polí.“(57)

Na pokraji nové provokace pod falešnou vlajkou?

Přirozeně, že tradiční anglo-americkou metodou neutralizace jakékoliv možné opozice ze strany vojenských vůdců nebo členů kongresu, nemluvě o stále roztříštěnější americké veřejnosti, bylo zinscenovávání provokací podle vzoru Tonkinského zálivu v r. 1964, či události jako 9/11, po které rychle následovala žádoucí kongresová rezoluce, kterou lze použít místo skutečného vyhlášení války dle potřeby. Vernochet si myslí, že tyto přísady jsou jediné, které v současné konstelaci sil chybí, aby bylo možné přistoupit k vojenským operacím ve velkém měřítku.(58) Vernochet odhaduje, že jedinou možností pro zastavení této války by bylo vytvoření velkého bloku států, vedených Ruskem a Čínou, a to se v současné době jeví být velmi vzdáleným. Ale místo pohlížení na starousedlíky Manhattanu a londýnské City jako na poblázněné mocí, bylo by mnohem přesnější je považovat za živý smrtelný strach ze svého bezprostředního finančního bankrotu, kdy se zoufale snaží najít způsob, jak svět přesvědčit, že jejich říše derivátů, živoucích bankovních mrtvol a hedge fondů opravdu představuje ekonomickou budoucnost lidstva.(59) Mezitím je jednou z věcí, kterou mohou protiváleční aktivisté bezpochyby udělat, to, že začnou infikovat veřejné mínění v tom smyslu, že jakýkoliv teroristický čin nebo vojenský střet přisouzený masmédii Íránu je provokací, vědomě zinscenovanou válečnickou stranou USA-UK.

Americké a izraelské válečné lodě mobilizovány

USA nedávno nasadily druhé bojové uskupení letadlových lodí ve vodách blízko Íránu. Velký počet amerických válčených lodí, podle některých svědectví 11 plavidel, proplul Suezským kanálem směrem do Zálivu koncem června. Šlo evidentně o rozšířené bojové uskupení kolem útočné letadlové lodi USS Truman. Izraelská zpráva praví: „Mezinárodní dohody vyžadují, aby Egypt udržoval Suez otevřený dokonce i pro válečné lodě, ale konvoj, vedený USS Truman s 5,000 námořníky a členy námořní pěchoty byl největší za mnoho let. Egypt kanál pro rybářské a další lodě uzavřel, když se tento konvoj přesouval tímto strategickým průchodem, který spojuje Rudé a Středozemní moře.“(60) Některé zprávy uvedly, že součástí tohoto konvoje byla izraelská loď.

Existují také zprávy, že izraelské námořnictvo rozšiřuje své operace do Zálivu: „Několik armádních internetových stránek oznámilo, že Izrael nasazuje jednu až tři v Německu vyrobené jaderné ponorky do Perského zálivu, jako obranné opatření proti možnosti raketových útoků z Libanonu a Sýrie, jakož i z Íránu. „Ponorky flotily 7 – Dolphin, Tekuma a Leviathan – navštívily Záliv předtím,“ napsal DeHaemer, „ale nyní bylo přijato rozhodnutí zajistit permanentní přítomnost aspoň jednoho z těchto plavidel.““(61) Tyto ponorky odpalují jaderné rakety a mohou zničit íránská města. Nemohou ubránit nic, ale mohou provést první jaderný úder.

Americké jednotky v jedenácti zemích obkličují Írán

Americké jednotky nyní operují v nejméně 11 zemích v dosahu útoku na Írán. Jsou to Irák, Afghánistán, Turecko, Pákistán, Kuvajt, Ázerbájdžán, Arménie, Turkmenistán, Saudská Arábie, UAE a Kyrgyzstán. Zatímco letecká základna Manas v Kyrgyzstánu by mohla být dostupná pro operace proti Íránu, v současné době neexistují žádné americké základny v Uzbekistánu, pokud je známo. Ale USA se pokoušejí svoji uzbeckou základnu, která byla uzavřena v r. 2005, znovu otevřít.(62) Takže americké vojenské jednotky jsou nyní přítomny na území prakticky všech sousedů Íránu, s výjimkou Sýrie. Většinou jde o místa, o kterých americké mírové hnutí, v tom rozsahu, v jakém přežilo příchod Obamy, nikdy neslyšelo. Patří sem i více než 50,000 amerických vojáků v Iráku (kde jsou nyní USA sami, po odchodu všech koaličních kontingentů) a Afghánistán, kde je asi 100,000 amerických vojáků. Americké jednotky jsou také pod různými záminkami v Pákistánu. Základny NATO, včetně velké letecké základny Incirlik, jsou v Turecku. Jestli Turecko dovolí zneužít své území pro agresi je další otázkou.

Americký protektorát v Ázerbajdžánu

Americké jednotky jsou nyní v Ázerbájdžánu, v zemi, kterou ministryně zahraničí Hitlary Clinton navštívila koncem června. Když se tyto jednotky objevily, vyprovokovaly okamžitý neklid v íránském Pasdaran: „…velké americké jednotky se shromáždily v Ázerbájdžánu, tedy na severovýchodní hranici Íránu. Brigádní generál íránských Revolučních gard Mehdi Moini v úterý řekl, že jeho jednotky jsou mobilizovány „kvůli přítomnosti amerických a izraelských jednotek na západní hranici“. Gardy údajně povolaly do oblasti tanky a protiletadlové jednotky, což se rovná válečné pohotovosti.“(63)

Americké jednotky v Arménii

Americké jednotky se také objevily v Arménii. Zpráva z 24. června podrobně popisuje íránský protest proti této nepřátelské militarizaci tak blízko jeho hranic: „Írán nedovolí, aby byly jednotky vedené Spojenými státy nasazeny v konfliktu v Náhorním Karabachu, který bezprostředně sousedí s jeho územím, uvedl hlavní diplomat islámské republiky v Arménii. Na tiskové konferenci v Jerevanu ve středu velvyslanec Seyed Ali Saghaeyan tvrdil, že Washington zamýšlí umístit své jednotky ve Fizuli, což je jeden ze sedmi Armény kontrolovaných okresů u Náhorního Karabachu. Dále vznesl obvinění, že americkým záměrem je udělat to pod záminkou mírotvorných operací.“(64)

Výsledek: Írán obklíčen

Následný souhrn analytika ropného průmyslu do jisté míry shrnuje, do jaké míry je Írán olemován nepřátelskou armádou USA a NATO. Důraz byl dán na to, aby se ukázal počet zapojených zemí: „Írán je doslova obklopen americkými jednotkami, poznamenává analytik ropného trhu a redaktor Energy and Capital Christian A. Dehaemer. Neexistují žádné důkazy o bezprostředním útoku, ale propojuje řadu nedávných událostí a přítomnost amerických vojáků, aby varoval, že ceny ropy by mohly vzrůst – ať se již preventivní útok s cílem zastavit íránské jaderné ambice konat bude, nebo ne. Írán hraničí na východě s Pákistánem a Afghánistánem, kde americké jednotky vedou nákladnou válku (ve smyslu peněz a životů) proti Talibanu, Al-Kaidě a dalším teroristům. Perský záliv je na íránské jižní hranici, a zpráva z minulého týdne, potvrzená Pentagonem, že 11 válečných lodí proplulo Suezským kanálem, rozezněla poplašné zvony, že USA jsou připraveny válčit, aby udržely Perský záliv otevřeným. Írán pohrozil, že by tuto vodní cestu, přes kterou proplouvá v tankerech 40% světové ropy, mohl uzavřít, pokud OSN nebo samotné Spojené státy zavedou proti islámské republice tvrdé energetické sankce. K americkému konvoji se údajně připojila také izraelská loď. Kuvajt, který je silně vyzbrojen USA a je domovem amerických základen, se nachází na jihovýchodní hranici Íránu. Západními sousedy země jsou Turecko a Irák, kde jsou také americké základny, a Turkmenistán, Kaspické moře a Ázerbájdžán jsou na severní hranici islámské republiky. Nezávislá kaspická zpravodajská agentura neobvyklou silnou aktivitu amerických jednotek u hranic Íránu potvrdila. Brigádní generál íránský Revolučních gard Mehdi Moini minulý týden řekl, že jeho jednotky zvýšili hlídkování, včetně počtu tanků a protileteckých jednotek, na hranici s Ázerbájdžánem, protože zaregistrovaly zvýšenou americkou aktivitu. Írán vznesl obvinění, že jsou přítomné i izraelské jednotky, což vyvolalo u íránských Gard skutečnou válečnou pohotovost.“(65)

Americká jaderná reakce na obklíčení v Iráku a Afghánistánu

USA si přirozeně myslí, že tyto jednotky budou silovým faktorem v nadcházejícím konfliktu s Íránem. Existuje nicméně další možnost, a to, že americké jednotky v Iráku, Afghánistánu a kdekoliv v blízkosti Íránu, které jsou značně roztroušené a operují v nepřístupných oblastech, by mohly být obklíčeny íránskými nebo pro-íránskými silami, či by íránská strana mohla jejich zásobování odříznout jiným způsobem.(66) Kapitán amerického námořnictva ve výslužbě, který sloužil ve flotile jaderných ponorek pod admirálem Hymanem Rickover, v konverzaci se mnou 18. července popsal, jak se jednou ve své kariéře zúčastnil cvičení, kde se předjímalo, že 35,000 amerických vojáků bylo odříznuto v nebo v blízkosti Íránu. Bezprostřední reakcí bylo použití jaderných zbraní, zavzpomínal.

Izraelská odveta proti Sýrii za akce Hizballahu

Toto není vhodné místo, kde nabízet podrobný hypotetický scénář toho, jaké důsledky by izraelský nebo americký útok na Írán mohl mít, ale již je jasné, že by byly katastrofické. Měli bychom mít na paměti vyjádření Brzezinského z února 2007. Jedním z faktorů, který se změnil, je bez pochyby rostoucí síla Hizballahu v Libanonu, která by téměř jistě byla vržena na Izrael, pokud by byl Írán bombardován. To je třeba přidat k právě vyhlášené izraelské politice provedení odvetných útoků na Sýrii, v reakci na cokoliv by Hizballah mohl Izraelcům provést. V londýnských Times z 18. dubna 2010 se dočteme: „Izrael syrského prezidenta Bashara Assada tajně varoval, že zareaguje na raketové útoky Hizballahu, militantní v Libanonu sídlící islamistické skupiny, tím, že provede bezprostřední odvetu vůči Sýrii. Ve zprávě zaslané o něco dříve tento měsíc Izrael dal jasně najevo, že nyní považuje Hizballah za divizi syrské armády, a že odveta vůči Sýrii bude rychlá a devastující. Přišla po zjištění izraelské rozvědky, že Sýrie nedávno dodala Hizballahu balistické rakety dlouhého doletu a vyspělé protiletecké systémy. „Vrátíme Sýrii do doby kamenné tím, že ochromíme její elektrárny, přístavy, sklady paliva a každičký kousek strategické infrastruktury, pokud se Hizballah odváží odpálit proti nám balistické rakety,“ řekl izraelský ministr, který minulý týden mluvil mimo záznam. Toto varování, které bylo předáno Damašku třetí stranou, bylo zasláno proto, aby posílilo dřívější signál Avigdora Liebermana, izraelského ministra zahraničí. „Pokud vypukne válka, Assadova dynastie přijde o moc a přestane v Sýrii vládnout,“ řekl počátkem tohoto roku.“(67)

Na základě této zprávy musíme předpokládat, že konflikt s Íránem si vyžádá nezbytnost amerických bojových operací v Libanonu, Sýrii, Iráku, Íránu a Afghánistánu, kdy státu Pákistánu je ve hvězdách. Válečné akce by byly pravděpodobně vedeny i v Jemenu, kde se pro-íránský odboj staví proti Saudy podporovanému režimu, a mohl by zasáhnout i Somálsko, a dokonce Súdán. Pro zbankrotovanou velmoc s přetaženou a vyčerpanou armádou, jakou jsou dnes USA, to znamená zakousnout se do velmi velké části světa jako do bojiště. Bombardování Íránu znamená zabití ruských techniků v jaderné elektrárně Bushehr a v dalších zařízeních. Může to znamenat zabití Číňanů přítomných na ropných polích, kde dohlíží na čínské dovozy ropy z Íránu. Bombardování Sýrie se může týkat i námořní základny ruského námořnictva v Tartus, která je rozšiřována. A díky tomu možnosti vážného nebezpečí rostou a rostou.

Izrael pod křížovou raketovou palbou Hizballahu a Íránu?

Další způsob, jakým by se plánovaný útok na Írán mohl vymknout kontrole a vést k větší válce, včetně jaderné války v důsledku špatného odhadu, má co dělat s erozí konvenční nadřazenosti, které se tradičně Izrael na Středním východě těšil. Dokud mohou Izraelci vyhrát proti svým arabským sousedům konvenčně, nemusí mít pokušení vyeskalovat to až k jaderným zbraním hromadného ničení. Ale pokud bude Izrael čelit konvenční porážce, pak se impuls k jaderné eskalaci může stát neodolatelným. Selhání izraelské snahy proti Hizballahu ve válce v srpnu 2006 již naznačilo, že konvenční náskok Izraele již není tím, čím býval v minulosti. Nyní se vyskytují tiskové zprávy o velkých převodech balistických raket na pevná paliva s rozumně přesnými naváděcími systémy do rukou Hizballahu. Pokud jsou tyto zprávy pravdivé, tyto rakety by mohly představovat smrtící hrozbu pro izraelské letectvo, které bylo vždy úhelným kamenem konveční síly této země. To je pozadí izraelského ultimáta Sýrii, které jsem zmínil výše.

David Moon z Asia Times nedávno upozornil na upgrady v raketovém arzenálu Hizballahu a na jejich dalekosáhlé strategické důsledky. Moon píše: „Nedávný údajný převod malého počtu raket Scud Hizballahu ze Sýrie jen osvětluje schopnosti Hizballahem provozovaných raket M600 vyrobených a dodaných Sýrií. M600 je na náklaďáku namontovanou pohonnou jednotkou tlačící 500 kilogramovou hlavici do vzdálenosti téměř 300 km… Nezodpovězenou otázkou – a nejdůležitější – je počet hru měnících jednotek, které již Hizballah někde ukryl nebo které získá od Sýrie.“(68)

Hizballah: od protihodnoty k protisíle

V srpnu 2006 Hizballah odpálil asi 4,000 raket krátkého doletu na severní Izrael, z nichž většina byly ruské Kaťuše z druhé světové války. Tyto rakety měly omezený dosah a bylo nemožné je přesně zacílit. Tudíž Hizballah je mohl pouze namířit obecným směrem na izraelská města. Ale nové rakety mohou být mnohem přesnější a mohou Hizballahu umožnit strategii být protisilou, spíše než protihodnotou. Místo aby terorizoval izraelské civilisty, může být Hizballah schopen zacílit na jejich letiště, používaná izraelským letectvem. Zároveň Izrael vyvíjel vrstevnatou protiraketovou obranou ve formě systémů Iron Dome, David’s Sting, Arrow a Patriot. Existují zprávy, že izraelské letectvo je připravené odletět ze severního Izraele v okamžiku a uchýlit se na záložní základny na jihu země, kde je hrozba raket Hizballahu menší. Ale co když Hizballah získá přesné rakety, které mohou zasáhnout celé izraelské území? A co se stane, pokud Hamas dostane pár dalších účinných raket do pásma Gazy?

Jak Moon píše: „Izraelci vyjadřují obavy, že rakety (M600, známé také jako Fatah 110) budou namířeny na populační centra. Přesnější a nebezpečnější hrozbou pro izraelskou armádu je, když Hizballah zasype raketami svého nejnebezpečnějšího nepřítele – izraelské letectvo – v podstatě na všech letištích v severním Izraeli. Nicméně s více než 40,000 uskladněnými raketami Kaťuša si Hizballah stále zachovává možnost teroru. Pokud by četné M600 Hizballahu byly odpalovány ve velkých salvách, systém Arrow by mohl být překonán. Pokud IRGC (Iranian Revolutionary Guards Corps) odpálí íránské vysoce ceněné Shahab-3B a jejich varianty zároveň s M600 Hizballahu, mohla by islámská republika uštědřit strategickým cílům výraznou ránu… Hizballah má mít hromadu ruských SA-7 „Grail“, SA-14 „Gremlin“ a SA-18 „Grouse“. Tyto z ramene odpalované rakety jsou přesnou obranou pro raketové odpalovací systémy, jako M600, když budou po odpálení a přebíjení odhaleny. Výhodnou koupí byly také SA-8 „Gecko“, mobilní odpalovací systém s dosahem asi 16 km a výškovým dosahem 12,000 metrů. Smíchejte tyto nové kapacity s novými radarovým systémem Sýrie dodaným Teheránem… Pro Izrael jsou nyní náklady na zastavení íránského jaderného programu několik let předtím, než se rozhodně vypořádá s Hizballahem a Sýrií, na historickém maximu.“(69)

Pokud Írán a Hizballah dokážou koordinovat své raketové salvy, Moon tvrdí, že by pro ně mělo být možné překonat izraelskou protiraketovou obranu a způsobit vážné škody na letištích, kde je izraelské letectvo rozmístěno. Tento potenciál konvenční porážky nebo prostě obrovských ztrát vytváří další vyhlídku na eskalaci do jaderné oblasti ze strany Izraelců, jako jediného zbývajícího prostředku, jak se zachránit. Na povrchu se zdá, že atomové bombardování jižního Libanonu a tím spíše Gazy by pro Izraelce nedávalo smysl, protože radioaktivní trosky a spad by z velké části dopadly na izraelské území a izraelská populační centra. Ale existují také nepotvrzené zprávy, že Izraelci mohli vyvinout svoji vlastní verzi neutronové bomby, něco, co bylo naposledy šířeji diskutováno ve Spojených státech za vlády Jimmiho Cartera. Tím by se mohli vyhnout velké části problému s radioaktivním spadem. V každém případě by použití neutronové bomby proti Hizballahu bez pochyby představovalo první použití atomových zbraní, a jasně by to překročilo jadernou hranici. V tom okamžiku by Střední východ a svět vstoupil do nové a nezmapované oblasti, plné nevypočitatelných rizik obecné války a jaderné války.

Mezitím bychom rádi vyslechli příslovečnou mouchu, sedící na zdi při jednání Obamy s britským premiérem Cameronem v Bílém domě tento týden. Byly jejich diskuse opravdu jen o ranách osudu BP a incidentu v Lockerbie, nebo se také probírala spolupráce při vojenské agresi proti Íránu? Vzhledem ke směru vanoucího větru se posledně jmenovaná možnost jeví přesvědčivou. Jednoho dne můžeme objevit nové a skandálnější memoranda Downing Street věnovaná tomuto setkání. Ale nečekejme na to.

Politická mobilizace proti tomuto novému válečnému nebezpečí je imperativem. V newyorském Albany bude za pár dní konference, která je líčena jako národní setkání mírového hnutí Spojených států. Pokud toto hnutí stále ještě existuje v realitě, bude reagovat na situaci kolem Íránu výzvou k masové mobilizaci proti novému šéfovi válečných štváčů Obamovi a jeho nové a širší válce, ještě před koncem léta. Je důležité propagovat v primárních volbách kandidáty třetích stran, obzvláště proti demokratickým členům kongresu, kteří hlasovali nebo jinak podporovali válečné příděly v posledních dvou letech. Nejdůležitější by byla přítomnost kvalifikovaného, vážného protiválečného vyzyvatele Obamy v procesu primárních voleb demokratů, začínajícího v Iowě a New Hampshire v lednu 2011, což je jen za šest měsíců. Mírový kandidát třetí strany skutečně prezidentského kalibru by byl také darem z nebes. Ti, kteří jsou dostatečně inteligentní, aby pochopili tyto nezbytnosti, by se raději měli začít činit okamžitě. Jedna věc je jistá: Noam Chomsky a různé levicové liberální vzory neschopnosti se zde vedení nechopí.

Ačkoliv síly, které mohou zpočátku na takové výzvy k mobilizaci reagovat, mohou být relativně omezené, mohou mít nepostradatelnou funkci v tom, že uvědomí větší část veřejného mínění doma i v zahraničí, ohledně toho, že se za oponou připravuje tragický a zločin genocidy. Pokud vzpomeneme na osudové léto 2002, kdy se kuchtila válka v Iráku, válečné záměry americké vlády byly signalizovány prostřednictvím bojechtivých projevů Cheneyho ve Veterans of Foreign Wars v srpnu, po kterém pak následovala koordinovaná mediální kampaň válečné psychózy, která začala v září.(70) Obama a Biden zatím kampaň otevřené válečné propagandy ohledně Íránu nezačali. Tentokrát může být možné, aby ti z nás, kteří jsou stále v realitě ukotvené komunitě, měli před válečnickou stranu náskok, než aby ji museli dohánět.(71)

Je skutečně děsivé zjistit, že jsme nyní v situaci připomínající zoufalou situaci r. 2002, kdy je tentokrát cílem Írán. Jedním z odhadů od oka, jak se mnozí naučili v letech Bushe-Cheneyho, je, že útok pravděpodobně začne během novu. To naznačuje někdy kolem 10. srpna, 8. září nebo 7. října tohoto roku, nebo snad o něco později. Může to přijít jako říjnové překvapení, jak zdá se naznačuje de Borchgrave. Jsme opět u klasického dilematu lidí dobré vůle v posledních desetiletích: být aktivní nebo radioaktivní. Takže je čas být aktivní.

Poznámky

  1. 46 ‘U.A.E. diplomat mulls hit on Iran’s nukes,’ Washington Times, July 6, 2010
  2. 47 Joe Kein, “An Attack on Iran: Back on the Table,” Time.com, July 15, 2010; Time, July 26, 2010, p. 22.
  3. 48 Alexander Smoltczyk and Bernhard Zand, ‘Persian Isolation: A Quiet Axis Forms Against Iran in the Middle East,’ Spiegel Online, July 15, 2010
  4. 49 ‘The Arab World Against Ahmadinejad?,’ Huffington Post, July 6, 2010
  5. 50 Hugh Tomlinson, ‘Saudi Arabia gives Israel clear skies to attack Iranian nuclear sites,’ London Times, June 12, 2010
  6. 51 Saudis give nod to Israeli raid on Iran, London Times, July 5, 2010
  7. 52 ‘Verdict qui tombe après que l’Agence Guysen International News eut diffusé le 24 juin une information donnée pour être d’origine iranienne (!) suivant laquelle « … des avions israéliens auraient atterris sur l’aéroport saoudien de Tabouk les 18 et 19 juin dernier…C’est ce qu’a rapporté l’agence iranienne FARS dans un article intitulé “Activité militaire douteuse du régime sioniste en Arabie Saoudite.”’
  8. 53 France’s Sarkozy welcomes Russia’s support of new Iran sanctions
  9. 54 China ready to strengthen diplomatic ties with Iran (Update)
  10. 55 Joe Kein, “An Attack on Iran: Back on the Table,” Time.com, July 15, 2010; Time, July 26, 2010, p. 22.
  11. 56 http://www.raceforiran.com/
  12. 57 Arnaud de Borchegrave, ‘Global Sentiment Builds to Attack Iran,’ Newsmax, July 13, 2010
  13. 58 ‘Il ne manque plus au tableau qu’un prétexte plausible, une provocation intervenant n’importe où dans le monde mais suffisamment spectacularisable pour frapper les opinions de sidération, cela, le temps nécessaire à lancer les premières frappes qui tétaniseront les oppositions en les prenant de court et enclencheront automatiquement l’escalade militaire.’
  14. 59 ‘Sauf par conséquent à ce que l’initiative tripartite ne soit reprise par une large coalition conduite par la Russie et la Chine, ce qui semble peu probable dans la conjoncture présente, le scénario du pire, sous les deux versions qui viennent d’être évoqués – frappes préventives, représailles, fermeture d’Ormuz – est en fait de plus en plus plausible. Et sauf une levée de bouclier internationale particulièrement nette et ferme, La guerre de Troie aura bien lieu si les dieux assoiffés de puissance qui siègent dans l’île de Manhattan et règnent sur la Cité de Londres s’accordent entre eux et en décident ainsi. Il restera aux stratèges de décider s’ils frappent directement la Perse, ou s’ils font éclater un conflit à sa marge, pour l’y précipiter et l’y détruire.’ Jean-Michel Vernochet, “La guerre d’Iran aura-t-elle lieu?” Réseau Voltaire, http://www.voltairenet.org/article166329.html
  15. 60 ‘US, Israel Warships in Suez May Be Prelude to Faceoff with Iran,’ June 20, 2010
  16. 61 Tzvi Ben Gedalyahu, Iran is Surrounded by US Troops in 10 Countries, June 27, 2010
  17. 62 Ann Gearan and Robert Burns, ‘Uzbekistan Being Considered By US As Backup Air Base,’ Huffington Post, February 5, 2009
  18. 63 Tzvi Ben Gedalyahu, ‘Reports: IAF Landed at Saudi Base, US Troops near Iran Border,’ June 23, 2010
  19. 64 ‘Militarization of the Caucasus: Tehran Says it will Oppose Deployment of American Forces in Karabakh close to Iran Border,’
  20. 65 Tzvi Ben Gedalyahu, ‘Iran is Surrounded by US Troops in 10 Countries,’ June 27, 2010.
  21. 66 This danger is not new; see Webster G. Tarpley, ‘US Could Face Catastrophic Military Defeat In Iraq – What Baker And Hamilton Forgot,’ December 17, 2006
  22. 67 Uzi Mahnaimi, ‘Israel warns Syria over Hezbollah attacks,’ London Times, April 18, 2010
  23. 68, 69 David Moon, ‘Amid war talk, arms buildup continues,’ Asia Times, July 20, 2010
  24. 70 For Cheney’s Iraq war campaign kickoff speech of August 27, 2002
  25. 71 For the reality-based community, see Ron Suskind, ‘Faith, Certainty, and the Presidency of George W. Bush,’ New York Times, October 17, 2004
Článek Obama is Preparing to Bomb Iran vyšel 11. srpna na serveru globalresearch.ca Překlad L. Janda.
Známka 1.7 (hodnotilo 32)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

37

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc listopad přispělo 94 čtenářů částkou 11 029 korun, což je 37 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

[PayPal]

Bitcoin:
165eUVffx5CuUNwr12JbqqZi6AtrbN22Y7
Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

Učitel suspendován poté, co oslovil transgendera jako dívku20.11.17 11:33 Británie 6

Šéf Pirátů: Chceme jenom změnit poměry, aby odpovídaly západní Evropě19.11.17 11:21 Česká republika 0

17. listopad - panoptikum na Václaváku financoval Soros, oligarchové Tomáš a Karel Janečkovi a jejich kámoš Winkler18.11.17 12:00 Česká republika 1

17. litopad - varování před "diktaturou referend" 18.11.17 11:33 Česká republika 2

Dohoda KGB a CIA. Dělení majetku a moci. Schůzka Havla a Sorose v roce 1986 na ambasádě USA v Praze17.11.17 15:08 Česká republika 4

Neatraktivní ženy si stěžují, že je nikdo sexuálně neobtěžoval. Rozjely kampaň Why not me17.11.17 11:13 Neurčeno 7

Lana Lokteff - Proč nechci být menšinou16.11.17 21:33 Neurčeno 4

Šašek Hradílek vydírá Zemana hladovkou16.11.17 12:14 Česká republika 11

Dva články z dnešních novin16.11.17 10:57 Neurčeno 3

Otec sedmi dětí se stal šestiletou holčičkou16.11.17 01:42 Kanada 3

Vánoční trhy se v Rakousku i Německu mění 16.11.17 00:44 Německo 4

EU ruší Dublin a chce brát trvale i ekonomické migranty z Afriky15.11.17 23:14 Evropská unie 3

Jurečka a chemická lobby: Glyfosát15.11.17 08:28 Evropská unie 4

Francie řeší přibývající sebevraždy policistů14.11.17 23:41 Francie 2

Šťastná nálezkyně13.11.17 21:09 Česká republika 0

Jiný pohled na aféru #MeToo13.11.17 12:12 Rusko 2

Stropnický st.: "občané by neměli mít možnost rozhodovat o věcech, u kterých nedokážou posoudit všechny důsledky"12.11.17 18:13 Česká republika 7

Je v pořádku být bílý?12.11.17 17:18 USA 2

Republikánský kandidát měl před 40 lety osahávat 14letou dívku10.11.17 10:16 USA 5

BBC zfalšovala další historickou postavu. Anglickou královnu Margaret z Anjou09.11.17 16:01 Británie 3

Měnové kurzy

USD
21,73 Kč
Euro
25,51 Kč
Libra
28,75 Kč
Kanadský dolar
17,02 Kč
Australský dolar
16,47 Kč
Švýcarský frank
21,91 Kč
100 japonských jenů
19,32 Kč
Čínský juan
3,28 Kč
Polský zloty
6,05 Kč
100 maď. forintů
8,14 Kč
Ukrajinská hřivna
0,82 Kč
100 rublů
36,74 Kč
1 unce (31,1g) zlata
27 871,79 Kč
1 unce stříbra
369,74 Kč
Bitcoin
179 805,27 Kč

Poslední aktualizace: 21.11.2017 19:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 14 861