Rozhovor předsedy vlády Ruské Federace V.V. Putina s americkou televizní společností CNN

31.8.2008 Komentáře Témata: Asie 3942 slov

M. Chance: (přepis) Děkuji pane Putine za to, že jste souhlasil poskytnout tento rozhovor. Mnozí lidé ve světě vás považují – ačkoliv již nyní nejste prezidentem, jste premiérem – za hlavního představitele v zemi a myslí si, že vy jste dal rozkaz pro vstup ruských vojsk do Gruzie. Je tomu skutečně tak?

V.V. Putin: Samozřejmě, že to tak není. V souladu s ústavou Ruské Federace jsou otázky vnější politiky a obrany plně v rukou prezidenta Ruska. Prezident Ruské Federace jednal v rámci svých pravomocí.

Při vší úctě jsem se v té době, jak je známo, nacházel na zahájení olympijských her v Pekingu. Takže vzhledem k těmto okolnostem jsem se nemohl zúčastnit aktivit na tomto řešení, ačkoliv samozřejmě prezident Medvěděv na tuto otázku můj názor znal. Nebudu skrývat, neexistuje zde žádné tajemství, že jsme samozřejmě všechny možné varianty vývoje událostí posuzovali společně, včetně přímé agrese ze strany gruzínské vlády.

Museli jsme se předem zamyslet, jak zabezpečit bezpečnost našich mírotvorců a občanů Ruské Federace, kteří žijí trvale v Jižní Osetii. Ale zopakuji to ještě jednou, rozhodnout o tom mohl pouze prezident Ruské Federace, vrchní velitel ozbrojených sil, pan Medvěděv. To je jeho rozhodnutí.

M. Chance: Zároveň se ale nezdá být žádným tajemstvím také to, že jste dlouhou dobu vyzýval západ jednat zodpovědně a vzít do úvahy znepokojení, které má Rusko, konkrétně v takových otázkách jako rozšiřování NATO na východ, rozšiřování systémů PVO v Evropě a tak dále. Není tento konflikt, tyto události, demonstrací toho, že v tomto regionu je moc či síla skutečně na straně Ruska, a že chod událostí zde určujete vy?

V.V. Putin: Samozřejmě, že ne. Ba co víc, my jsme o konflikty podobného druhu neusilovali a nestojíme o ně ani v budoucnu.

A jestli k tomuto konfliktu došlo, jestli se nicméně odehrál, tak pouze proto, že našim obavám nikdo nenaslouchal.

A vůbec, Matthew, rád bych vám řekl následující. Je třeba se na tento konflikt podívat z širšího hlediska.

Myslím, že se vy, i vaši-naši dnešní diváci rádi seznámíte aspoň s trochou historie vztahů mezi národy a etniky v tomto regionu světa. Vždyť o tom nikdo nic neví.

Pokud to shledáte nepodstatným, můžete to „vystřihnout“ z vysílání. Prosím, nic proti tomu nenamítám.

Ale rád bych připomněl, že všechny tyto státní útvary kdysi dobrovolně vstoupily do Ruského impéria, a každý z nich v různou dobu. Jako první vstoupila do Ruského impéria, již v polovině 18. století, v letech 1745-47, Osetie. Tehdy to byl celistvý státní útvar. Severní a Jižní Osetie – byly jedna země.

V r. 1801, pokud mně neklame paměť, se k Rusku dobrovolně připojila i samotná Gruzie, která se nacházela pod známým tlakem ze strany Osmanské říše.

Teprve za 12 let, v r. 1812, vstoupila do Ruského impéria Abcházie. Do té doby si uchovala nezávislost, coby nezávislé knížectví.

Teprve v polovině 19. století bylo rozhodnuto začlenit Jižní Osetii pod Tbiliskou gubernii. A proto to nebylo v rámci jediného státu považováno za příliš důležité. Ale mohu vás ubezpečit, že život v následujících letech ukázal, že se to Osetincům příliš nelíbilo. Ale de facto je centrální carská vláda převedla pod jurisdikci dnešní Gruzie.

Když se po první světové válce Ruské impérium rozpadlo, tak Gruzie vyhlásila státní samostatnost a Osetie si přála zůstat v Rusku, a k tomu došlo bezprostředně po událostech z r. 1917.

V r. 1918 uspořádala Gruzie v této souvislosti trestnou výpravu, velmi brutální, a v r. 1921 ji zopakovala.

Když vznikl Sovětský svaz, tak na základě Stalinova rozhodnutí byla tato teritoria definitivně přičleněna ke Gruzii. Stalin, jak známo, byl původem Gruzínec.

Takže ti, kteří trvají na tom, aby tato a další teritoria přináležela Gruzii – stalinisté – zastávají řešení Josipa Visarjonoviče Stalina.

Ale to, co se děje nyní, a čím se lidé, zatažení do konfliktu, řídí, vše, čeho jsme nyní svědky, je rozhodně tragédie.

Pro nás je to tragédie obzvláště, protože po mnoha letech společné existence se gruzínská kultura – a gruzínský národ je národem starobylé kultury – stala bez pochyby součástí kultury Ruska.

A pro nás to má, víte, dokonce i nádech občanské války, i když je Gruzie samozřejmě nezávislým státem, o čemž není pochyb. Nikdy jsme suverenitu Gruzie nezpochybňovali a nehodláme tak činit ani v budoucnu. Ale bez ohledu na to, maje na zřeteli, že se téměř milion, či dokonce více než milion Gruzínců přestěhoval k nám, máme s touto zemí a s tímto národem zvláštní duchovní vztahy. Pro nás je to mimořádná tragédie.

A ubezpečují vás, že i když truchlí za zahynulé ruské vojáky, a v první řadě za civilní obyvatele, tak u nás v Rusku mnozí truchlí i za zahynuvší Gruzínce. Odpovědnost za tyto oběti samozřejmě nese dnešní gruzínská vláda, která se rozhodla provést tyto zločinné akce.

Omlouvám se za dlouhý monolog, ale domníval jsem se, že to bude zajímavé.

M. Chance: Tato otázka – historie imperialistického Ruska – je skutečně významná, zajímavá a aktuální, protože jeden z posledních důsledků konfliktu spočívá v tom, že v mnoha zemích – bývalých republikách Sovětského svazu – si dnes mnozí kladou otázku, co bude dál. Obzvláště je to aktuální například pro Ukrajinu, kde tvoří velkou část ukrajinské populace Rusové. V Moldávii, ve střední Asii, v pobaltských zemích si tuto otázkou kladou také. Můžete garantovat, že k tomu nikdy nedojde, že se ve vztahu k druhým sousedům Ruska nikdy takové kroky nepřijmou?

V.V. Putin: Kategoricky protestuji proti takové formulaci otázky. Nejsme to my, kdo by měl garantovat, že nikoho nenapadneme. My jsme nikoho nenapadli. To my potřebujeme garanci od ostatních, že nás a naše občany již nikdo nenapadne a nebude vraždit. Pokouší se z nás udělat agresora.

Vzal jsem si chronologii událostí ze 7, 8 a 9 tohoto měsíce. 7. srpna v 14:42 gruzínští důstojníci, kteří se nacházeli ve štábu Smíšených sil udržujících mír, tento štáb opustili, odešli odtud – a byli tam jak naši, tak gruzínští a osetinští příslušníci armády – pod záminkou rozkazu svého velitele. Opustili posty a nechali tam naše vojenské příslušníky samotné a již se tam do počátku vojenských akcí nevrátili. Za hodinu začalo odstřelování těžkým dělostřelectvem.

Ve 22 hodin 35 minut začal hromadný palebný útok na město Cchinvali. Ve 22:50 proběhl vpád pěších útvarů gruzínských sil do oblasti vojenských akcí. Zároveň byly v bezprostřední blízkosti rozvinuty gruzínské vojenské nemocnice. A ve 23 hodin 30 minut pan Kruašvili, brigádní generál, velící mírotvorným silám Gruzie v tomto regionu, vyhlásil, že Gruzie se rozhodla začít válku s Jižní Osetií. Vyhlásili to otevřeně, veřejně, do televizních kamer.

V té době jsme se pokoušeli spojit s gruzínskou vládou – všichni se s námi odmítli kontaktovat. V 0 hodin 45 minut, 8. srpna, to Kruašvili zopakoval ještě jednou. V 5 hodin 20 minut tankové kolony gruzínských vojsk začaly útočit na Cchinvali, a předtím byl na toto město proveden masivní útok ze systému „Grad“, a my jsme začali mít ztráty na životech.

V té době, jak víte, jsem byl v Pekingu a měl jsem možnost krátce pohovořit s prezidentem Spojených států. Řekl jsem mu přímo, že se nám nedaří spojit se s gruzínskou vládou, ale že jeden z velitelů ozbrojených sil Gruzie prohlásil, že začali válku s Jižní Osetií.

George mi odpověděl – a již jsem o tom hovořil veřejně – že válku nikdo nechce. Doufali jsme, že vláda USA do tohoto konfliktu zasáhne a zarazí agresivní akce gruzínské vlády. Nic takového se nestalo.

Ba co víc, již ve 12 hodin místního času jednotky ozbrojených sil Gruzie obsadily stanoviště mírotvorců na jihu Cchinvali, které se tak též nazývá – „Južnyj“ – a naši příslušníci ozbrojených sil byli nuceni – byla tam přesila 6:1 ve prospěch Gruzie – ustoupit k centru města. A pak, naši mírotvorci neměli těžké zbraně, a to, co měli, bylo zničeno prvními dělostřeleckými salvami. Při jednom z prvních útoků zahynulo najednou 10 našich lidí.

Začal útok na severní stanoviště sil mírotvorců. Přečtu vám svodku generálního štábu: „K 12 hodině a 30 minutě odrazil batalion mírotvorných sil Ruské Federace, dislokovaný na severu města, pět útoků a pokračoval v bojích.“

V té samé době provedlo gruzínské letectvo útok na město Džana, které se nacházelo mimo oblast vojenských operací v centru Jižní Osetie.

Kdo na koho zaútočil? My jsme na nikoho nezaútočili a s nikým se nechystáme válčit.

Já, byvše prezidentem osm let, jsem často slyšel jednu a tutéž otázku: jaké místo ve světě si samo Rusko nárokuje, kde se vidí, jaké je jeho místo? My jsme mírumilovný stát a chceme spolupracovat se všemi našimi sousedy a se všemi našimi partnery. Ale jestli si někdo myslí, že je možné nás přijít vraždit, že naše místo je na hřbitově, tak se tito lidé musí zamyslet nad důsledky takové politiky pro ně samotné.

M. Chance: Vždy jste udržoval těsné osobní styky s prezidentem Spojených států. Máte za to, že když nedokázal zabránit Gruzii zaútočit, tak to vaše vztahy poškodilo?

V.V. Putin: To samozřejmě poškodilo naše vztahy, především mezistátní.

Ale problém není jen v tom, že vláda USA nedokázala zabránit gruzínské vládě v této agresivní akci – americká strana fakticky vyzbrojila a vycvičila gruzínskou armádu.

Proč dlouhá léta vést těžká jednání a hledat složité kompromisní řešení v mezinárodních konfliktech? Jednodušší je vyzbrojit jednu ze stran a postrčit ji k vraždění druhé strany – a hotovo. To je zdánlivě lehké řešení. Ve skutečnosti se ukazuje, že tomu tak vždy není.

Mám ještě další důvody. To, co nyní řeknu, jsou domněnky, pouhé domněnky, a bude třeba je ještě náležitě ověřit. No zdá se mi, že je o čem přemýšlet.

Dokonce i v době „studené války“ – tvrdého nepřátelství Sovětského svazu a Spojených států – jsme se vždy vyhýbali přímému střetu mezi našimi občanskými a tím spíš vojenskými příslušníky a příslušníky ozbrojených sil.

Máme závažné podklady, abychom předpokládali, že přímo v zóně vojenských akcí se nacházeli občané Spojených států. Jestli tomu tak je, jestli se to potvrdí, je to velmi špatné. Je to velmi špatné, a jde o chybnou politiku.

Ale pokud tomu tak je, pak dané události mohou mít vnitropolitický americký rozměr.

Pokud se mé dohady potvrdí, tak vzniká podezření, že někdo ve Spojených státech speciálně vytvořil tento konflikt s cílem vyostřit situaci a vytvořit si v rámci konkurenčního boje převahu pro jednoho z kandidátů ucházejících se o post prezidenta Spojených států. A pokud tomu tak je, tak nejde o nic jiného, než o využívání tak zvaných administrativních/vládních zdrojů v rámci vnitropolitického boje, přičemž v tom nejhorším a krvavém smyslu.

M. Chance: Ale to je více než dost – takové vážné obvinění. Chtěl bych to upřesnit, vy si myslíte, že nějaké osoby ve Spojených státech skutečně vyprovokovali tento konflikt proto, aby nějaký z kandidátů na prezidenta získal vítěznou pozici, získal body.

V.V. Putin: Objasním to.

M. Chance: A pokud skutečně vyjadřujete takový předpoklad, jaké máte důkazy?

V.V. Putin: Řekl jsem vám, že pokud se potvrdí fakt přítomnosti amerických občanů v zóně bojových akcí, znamená to pouze jedno – že se tam mohli nacházet pouze na přímý rozkaz svého velení. A jestli tomu tak je, znamená to, že se v zóně bojových akcí nachází američtí občané, kteří plní svoji služební povinnost. Mohou tak činit pouze na základě rozkazu svého velení, nikoliv na základě soukromé iniciativy.

Prostí specialisté, dokonce i když provádí vojenský výcvik, jsou povinni to dělat nikoliv v zónách vojenských akcí, ale na polygonech, ve výcvikových centrech.

Opakuji, že to musí být ještě dále potvrzeno. A říkám vám to na základě slov našich vojenských představitelů. Samozřejmě, že je ještě požádám o doplňující materiály.

Proč vás můj předpoklad překvapuje, nechápu? Na Blízkém Východě existují problémy, nedaří se tam dosáhnout smíru. A o Afganistanu se raději nezmiňovat. Navíc Talibánci přešli k podzimnímu útoku, po desítkách likvidují příslušníky NATO.

V Iráku po euforii prvních vítězství existují další problémy, a množství obětí dosáhlo již více než 4 tisíc.

Existují problémy v ekonomice, víme o tom dobře. Jsou problémy s financemi. Hypotéční krize. My sami jsme tím znepokojeni a chceme, aby byla rychle ukončena, ale existuje.

Je potřeba vyhrát malou válku. A jestli se to nezdaří, tak je možné hodit vinu na nás, udělat z nás obraz nepřítele, a na pozadí takového „hurá patriotismu“ opět sjednotit zemi kolem určitých politických sil.

Překvapuje mě, že vás překvapuje to, co říkám. Vždyť to leží hned na povrchu.

M. Chance: V každém případě to, co říkáte, se zdá být trochu vyumělkované. V každém případě, v době konfliktu jsem v daném regionu byl, byl jsem v Gruzii. Slyšel jsem spoustu zvěstí, které tehdy kolovaly, a částečně se potvrdily, že někteří američtí vojenští příslušníci byli zajati v oblasti vojenských akcí. Odpovídá to skutečnosti?

V.V. Putin: Takové údaje nemám. Myslím, že to skutečnosti neodpovídá.

Opakuji, vyžádám si u našich vojenských složek dodatečné informace, potvrzující přítomnost amerických občanů v zóně konfliktu v průběhu bojových akcí.

M. Chance: Dovolte, vrátíme se k diplomatickým důsledkům uplynulých událostí. Dnes se v mnoha zemích mluví a nutnosti přijetí opatření, včetně možnosti vyloučit Rusko z „osmičky“ nejvyspělejších zemí. Mluví se o zmrazení kontaktů ve vojenské oblasti s NATO a přijetí dalších opatření.

Jaká bude odpověď Ruska, pokud skutečně takové kroky při diplomatické izolaci Ruska v rámci nárůstu napjetí budou přijaty?

V.V. Putin: Zaprvé, pokud se mé předpoklady ohledně vnitropolitického kontextu v samotných Spojených státech v souvislosti s tímto konfliktem potvrdí, pak nechápu, proč jsou spojenci Spojených států povinni podporovat v rámci volební kampaně jednu stranu ve Spojených státech na úkor druhé. To je ve vztahu k americkému národu naprosto nečestný přístup. Ale nevylučujeme, stejně jako tomu bylo v dřívějších letech, že se vládě podaří i tentokrát vnutit svoji vůli spojencům.

A co máme dělat? Jakou máme volbu? Z jedné strany, co, jsme povinni se nechat vraždit, a odměnou za to se zachránit, řekněme, v „osmičce“? A kdo se zachrání v osmičce, když nás všechny vyvraždí?

Vy jste mluvil o možné hrozbě ze strany Ruska. Dnes s vámi sedíme zde, besedujeme pokojně ve městě Soči. Několik set kilometrů odsud dorazily americké vojenské lodě s raketovou výzbrojí na palubě, jejichž dosah je několik set kilometrů. To nejsou naše lodě, které dorazily k vašim břehům, ale vaše dorazily k našim. Jakou máme volbu?

Nechceme žádné potíže, nechceme se s nikým handrkovat, nechceme s nikým válčit. Chceme normální přátelské a slušné vztahy s námi a ve vztahu k našim zájmům. Je to snad moc?

Mluvíte o „osmičce“. No z dnešního pohledu již „osmička“ z pohledu váhy plnohodnotnou není. Vždyť bez přizvání Čínské lidové republiky nebo Indie, bez konzultací s nimi, bez braní v úvahu jejich řešení si normální rozvoj světové ekonomiky představit nelze.

A boj, řekněme s narkotiky, s šířením infekčních nemocí, boj s terorismem, téma nešíření zbraní? No dobrá, pokud to někdo chce zcela bez Ruska. Nakolik bude taková práce efektivní?

Myslím, že o tom není třeba přemýšlet, a netřeba nikoho strašit. Není to vůbec tak strašné. Je třeba prostě reálně umět zanalyzovat situaci, podívat se do budoucnosti a zavést normální vztahy, s ohledem na vzájemné zájmy.

M. Chance: Vzpomenul jste celou řadu vážných problémů či otázek mezinárodní spolupráce mezi Ruskem a Spojenými státy. Obzvláště je třeba spolupracovat u íránské otázky, v jaderné otázce Iránu, která vyvolává značné spory. Chcete říct, že jestli bude na Rusko činěn vážný diplomatický tlak, tak se Rusko může zříct své podpory úsilí v těchto oblastech, vzepřít se Spojeným státům, OSN?

V.V. Putin: Rusko velmi pozorně a usilovně spolupracuje se svými partnery ve všech problémech – v těch, které jsem vyjmenoval, i v těch, které jste vy nyní doplnil. A ne proto, že nás o to někdo prosí, a my chceme v něčích očích vypadat dobře. Děláme to proto, že to odpovídá našim národním zájmům, že se v této oblasti naše národní zájmy a zájmy mnohých evropských zemí a Spojených států shodují. Pokud s námi nechce nikdo ohledně těchto otázek mluvit a spolupráce s Ruskem nebude třeba – no tak si proboha pak pracujte sami.

M. Chance: Co můžete říct ohledně otázky energetických dodávek? Evropa nyní z velké části závisí na dodávkách ruské ropy a plynu. Využije někdy Rusko dodávky energií jako páky nátlaku na tyto země, pokud skutečně bude docházet k růstu napjetí?

V.V. Putin: Nikdy jsme nic takového nedělali. Stavba první ropovodné soustavy byla započata v 60. letech, na vrcholu „studené války“, a po celá ta léta, počínaje 60. lety, až podnes Rusko stabilně a velmi spolehlivě, bez závislosti na jakékoliv politické konjunktuře, své smluvní závazky plnilo.

Ekonomické vztahy nikdy nepolitizujeme, a velmi nás udivuje stanovisko některých oficiálních představitelů vlády Spojených států, kteří cestují po evropských zemích a přemlouvají Evropany neodebírat naše produkty, řekněme plyn – to je prostě neskutečná politizace ekonomické sféry, v samé podstatě velmi škodlivá.

Ano, Evropané závisí na našich dodávkách, ale i my závisíme na tom, kdo kupuje náš plyn – je to vzájemná závislost, je to skutečná záruka stability.

Ale protože jsme již hovořili o ekonomických otázkách, chci vás též informovat o jednom z řešení, které bude v nejbližší době přijato. Chci však zdůraznit, že to není nijak spojeno s jakýmikoliv krizemi – ani se situací v Abcházii, ani v Jižní Osetii – jde čistě o otázky ekonomického charakteru. Nyní řeknu, o čem je řeč.

U nás již dlouho probíhají diskuse o důvodech dodávek různých produktů z různých zemí, včetně Spojených států. A především, jak bývá nakonec pravidlem, ostře se posuzují dodávky zemědělských výrobků

V červenci a v srpnu tohoto roku naše hygienická služba provedla prověrky amerických podniků dodávajících na náš trh drůbeží maso. Šlo o namátkovou prověrku. V průběhu prověrky bylo zjištěno, že 19 podniků ignorovalo připomínky našich specialistů, které jim předali již v minulém roce 2007. Těchto 19 podniků bude vyškrtnuto ze seznamu vývozců drůbežího do Ruské Federace.

A 29 firem bude varováno, že v nejbližší době musí napravit situaci, která nevyhovuje našim hygienickým specialistům. Doufáme, že reakce bude rychlá, a budou moct pokračovat v dodávkách své produkce na ruský trh.

Je to informace, kterou mě před chvíli sdělil ministr zemědělství.

Opakuji ještě jednou, byl bych velmi nerad, kdyby se všichni házeli do jednoho pytle – a všechny problémy v rámci konfliktních situací, politiky, ekonomiky, masa. Vše má svůj vlastní rozměr, a jedno s druhým nesouvisí.

M. Chance: Pane premiére, to, co říkáte, může vypadat, vyznít jako ekonomické sankce. A jestli je to tak, čím se provinilo oněch 19 firem, co udělaly špatného?

V.V. Putin: Já nejsem specialista v oblasti zemědělství. Ministr zemědělství mě dnes ráno oznámil následující.

Již jsem to říkal a chci to zopakovat. V červenci a srpnu tohoto roku proběhly namátkové prověrky amerických podniků dodávajících drůbeží na ruský trh. Bylo zjištěno, že některé připomínky, které naši specialisté předali již v r. 2007, byly ignorovány, a tyto firmy neudělaly nic, aby nedostatky, které vyšly najevo během namátkových prověrek, odstranily. A proto ministerstvo zemědělství rozhodlo vyškrtnout je ze seznamu exportérů.

29 dalších firem se také dopustilo určitých přestupků. Byly vyhotoveny odpovídající dokumenty, byly upozorněny na to, že jsou povinny provést změny ve své práci, aby dřívější smlouvy o dodávkách do Ruska zůstaly v platnosti. Těchto 29 firem budou zatím stále produkci dodávat. Doufáme, že rychle odstraní nedostatky, které v rámci těchto prověrek vyšly najevo.

Bavíme se o nadměrném výskytu některých látek v jejich produkci, které u nás spadají pod přísnou kontrolu. Jde o nadměrné množství antibiotik. Podle mého jsou tam ještě nějaké další látky, jako arzén. Nevím. Je třeba, aby se na to podívali specialisté na zemědělství. Nemá to nic společného s politikou. Nejde o žádné sankce. Taková opatření jsme nesčetněkrát přijali i dříve. Není tu nic katastrofického. Prostě je třeba na tom pracovat.

Navíc, když mi ministr zavolal a řekl: „Otevřeně, nevíme, co dělat. Bude na to pohlíženo jako na sankce, ale my musíme přijmout nějaké řešení. Můžeme samozřejmě udělat nějakou pauzu.“

Podlé mého řekli arzén. Ale máme svá pravidla. Jestli chcete dodávat na náš trh, musíte se přizpůsobit našim pravidlům. To ví všichni. Vždyť jim to říkali už v r. 2007.

M. Chance: Spojeným státům se to nebude líbit.

V.V. Putin: Nám se také nelíbí všechno, co dělají. Je třeba zkrátka těsněji spolupracovat s našim ministerstvem zemědělství. Už to tu bylo.

Zakázali jsme, a pak opět povolili. Nebylo to jen ve vztahu k americkým dodavatelům, ale také brazilským.

M. Chance: Na závěr rozhovoru bych rád řekl…

V.V. Putin: Můžeme mluvit, já nikam nespěchám.

M. Chance: Pane Putine, jste více než kdokoliv jiný spojován s těmi úspěchy, kterých se dosáhlo v oblasti mezinárodní prestiže vaší země po rozpadu Sovětského svazu, po chaosu 90. let. Neobáváte se, že dnes tyto úspěchy, dobré výsledky jsou v důsledku těchto událostí, událostí ve vztahu ke Gruzii, zákazu importu drůbežího a dalších událostí, promarněny?

V.V. Putin: Již jsem vám řekl, že nejde o zákaz dovozu drůbežího z USA. Jde o zákaz pro některé firmy, které nereagují na naše připomínky v průběhu celého roku.

Jsme povinni chránit vnitřní trh a naše spotřebitele – stejně tak to činí všechny země, včetně Spojených států.

Co se týká prestiže Ruska. Nelíbí se nám to, co se děje, ale my jsme tuto situaci nevyprovokovali. Mluvíme-li o prestiži, tak v posledních letech velmi vážně utrpěla prestiž jiných zemí. Vždyť v podstatě v posledních letech naši američtí partneři pěstují právo silnějšího, a nikoliv mezinárodní právo. Když jsme se pokoušeli zamezit řešení v Kosovu, vůbec nikdo nás neposlouchal. Říkali jsme nedělejte to, počkejte. Stavíte nás do neskutečné situace na Kavkaze. Nikdo tehdy o mezinárodním právu nic neříkal, mimo nás. Teprve nyní si všichni vzpomněli. A proč teď všichni začali mluvit o mezinárodním právu.

Kdopak otevřel tuto Pandořino skříňku? My snad? Ne, my to nebyli. Není to naše řešení a naše politika.

V mezinárodním právu je obojí: existuje princip teritoriální celistvosti státu, existuje právo na samostatnost. Je třeba se jednoduše domluvit na všech takových pravidlech hry. Zdá se mi, že nadešel čas to konečně udělat.

A co se týká proběhnuvších událostí obecně, tak to samozřejmě z velké míry závisí nejen na politicích, ale také na tom, nakolik obratně disponují hromadnými sdělovacími prostředky, jak ovlivňují světové veřejné mínění. Našim americkým kolegům se to skutečně daří mnohem lépe, než nám. Máme se čemu učit. Ale probíhá to vždy v normálním, demokratickém režimu, poskytují se vždy čestné a objektivní informace?

Dovolte vzpomenout třeba to, jak probíhal rozhovor s malou 12 letou dívkou a její tetou, které, jak jsem pochopil, žijí ve Spojených státech, která byla svědkem událostí v Jižní Osetii. Jak ji na jednom z největších kanálů „Fox News“ moderátor neustále přerušoval. Ustavičně ji přerušoval. Jakmile se mu nelíbilo, co říká, začal ji přerušovat, kašlat, sípat, vrzat. Nezbylo mu než si pustit do kalhot, ale udělat to tak nápadně, aby zmlkly. To jediné neudělal, ale, vyjadřujíce se obdobně, byl přesně v takovém stavu. No, je to snad čestné a objektivní poskytování informací? Skutečně jde o informování obyvatel své vlastní země? Ne, to je dezinformace.

Chceme žít v míru, shodě, chceme obchodovat normálně, pracovat ve všech oblastech: jak na zajištění mezinárodní bezpečnosti, tak v oblasti odzbrojení, v boji proti terorismu, v oblasti narkotik, íránské jaderné problematiky, v severokorejské, která má nyní tendenci k jistému vyostření. Jsme připraveni k tomu všemu, ale chceme, aby tato práce byla čestná, otevřená, partnerská, a ne egoistická.

Není třeba z kohokoliv dělat obraz nepřítele, není třeba tímto nepřítelem strašit své vlastní obyvatelstvo a pokoušet se na tomto základě sjednotit kolem sebe nějaké spojence. Je třeba jednoduše otevřeně a čestně pracovat na řešení problémů. My to chceme a jsme k tomu připraveni.

M. Chance: Chtěl bych se ještě jednou vrátit k tvrzení, že USA vyprovokovaly válku, konflikt v Gruzii…

V.V. Putin: Na tuto otázku odpovím snadno. Rusko od počátku 90. let, kdy tento konflikt vznikl, a vznikl v novější historii na základě řešení gruzínské strany odebrat svobodu Abcházii a Jižní Osetii a jejich autonomní práva. V r. 1990 a 1991 gruzínská vláda odebrala Abcházii a Jižní Osetii autonomní práva, která měly ještě v rámci Sovětského svazu, v rámci sovětské Gruzie; jakmile k tomuto řešení došlo, tak se začal mezinárodní konflikt a ozbrojený boj.

A tehdy Rusko podepsalo řadu mezinárodních dohod, a všechny tyto dohody jsme dodržovali. Měli jsme na teritoriu Jižní Osetie a Abcházie pouze takový kontingent mírotvorců, který byl dojednán v rámci těchto dokumentů, a nepřevyšoval je.

Druhá strana, konkrétně gruzínská strana, za podpory Spojených států, všechny dohody porušila tím nejhrubším způsobem.

Za dohledu ministerstva vnitřních záležitostí poslali do zóny konfliktu tajně svá vojska, pravidelnou armádu, speciální jednotky a těžkou techniku. A touto těžkou technikou, tanky v podstatě ze všech stran obklíčili hlavní město Jižní Osetie, Cchinvali. Obklíčili naše mírotvorce tanky a začali s přímým cílem je ostřelovat.

Teprve potom, potom, když jsme utrpěli první oběti a jejich seznam se značně rozšířil – již šlo o několik desítek našich mrtvých mírotvorců, podle mého tam zemřelo již 15-20 lidí, a byly již také velké ztráty u civilního obyvatelstva, v řádu stovek – teprve poté prezident Ruska rozhodl o vyslání kontingentu na záchranu životů našich mírotvorců a civilních obyvatel.

Navíc, když se naše vojska dala do pohybu směrem na Cchinvali, narazila na tajně gruzínskými vojáky připravené opevnění. V podstatě tam byly zakopány tanky a těžké zbraně a začaly ostřelovat naše vojska.

A to vše bylo provedeno v rámci porušení dřívějších mezinárodních smluv.

Lze si nakonec představit, že naši američtí partneři o tom nic nevěděli. Ale to je příliš nepravděpodobné.

Naprosto neutrální člověk, bývalá ministryně zahraničí Gruzie, paní Zurabišvili – podle mého názoru francouzská občanka a nyní se nachází v Paříži – přímo, veřejně, v přímém přenosu řekla, že je tam obrovské množství amerických poradců, a to všichni samozřejmě věděli.

No, a jestli se naše domněnka, že se v zóně vojenských akcí nacházeli američtí občané, potvrdí – opakuji, je třeba obdržet dodatečné informace od vojáků – tak pak budou tato podezření oprávněná.

Ti, kteří ve vztahu k Rusku provádí takovouto politiku, co si myslí, že nás budou mít rádi pouze v takovém případě, když umřeme?

M. Chance: Pane premiére Vladimíre Putine, mnohokrát děkuji.

V.V. Putin: Mnohokrát děkuji.

Článek Интервью Председателя Правительства Российской Федерации В.В.Путина американской телекомпании "Си-Эн-Эн" vyšel na serveru government.ru 28.8. Překlad Luboš Janda.

Známka 1.1 (hodnotilo 254)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Články s podobnou tématikou

Káva pro Zvědavce

47

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc září přispělo 107 čtenářů částkou 14 198 korun, což je 47 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Bitcoin:
165eUVffx5CuUNwr12JbqqZi6AtrbN22Y7
Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

Potěšující rozsudek Městského soudu v Praze19.09.17 16:16 Česká republika 4

Afričtí okupanti znásilňují v Itálii. Řešení? Více kamer19.09.17 15:44 Itálie 3

Rasové nepokoje v St.Louis17.09.17 10:22 USA 0

Rasismus v České Televizi16.09.17 09:06 Česká republika 1

Řím: Migrant nezaplatil lístek16.09.17 01:19 Itálie 1

Berlín: Migrantský mob napadl dva Němce16.09.17 01:17 Německo 0

Itálie: tropická infekce chikungunya, malárie a západonilská horečka15.09.17 23:33 Itálie 1

Muž za pokřiku Allah akbar! zaútočil na dvě ženy kladivem - mají vážná zranění15.09.17 23:30 Francie 0

Zoufalost francouzské policie15.09.17 16:31 Francie 1

Multikulti víkend v západní Evropě15.09.17 16:27 Evropská unie 5

Po Mnichovu 1938 v Československu - fotografie14.09.17 21:45 Česká republika 0

Zločinci a kriminálníci mají stále více práv13.09.17 21:07 Česká republika 6

Uprchlíci jezdí z Německa na dovolenou do zemí, z nichž utekli13.09.17 17:07 Německo 2

Přešli jsme na nový server12.09.17 18:05 Neurčeno 8

Zatýkat černochy za rabování je rasismus! padlo v USA po hurikánu12.09.17 15:55 USA 4

Na Floridě po hurikánu Irma rabují - hádejte kdo11.09.17 16:32 USA 3

Poslanecká sněmovna PČR je zachvácena psychózou nenávisti09.09.17 12:01 Česká republika 2

Šéf HateFree se zastal „teplé pohádky“ a útočí na jiná díla09.09.17 10:13 Česká republika 4

Šílené rozhodnutí italského soudu: vloupat se někam není zločin, když nemám kde bydlet08.09.17 16:29 Itálie 5

Roste nám tady český Soros08.09.17 10:53 Česká republika 11

Měnové kurzy

USD
21,81 Kč
Euro
26,08 Kč
Libra
29,61 Kč
Kanadský dolar
17,70 Kč
Australský dolar
17,28 Kč
Švýcarský frank
22,54 Kč
100 japonských jenů
19,51 Kč
Čínský juan
3,31 Kč
Polský zloty
6,10 Kč
100 maď. forintů
8,42 Kč
Ukrajinská hřivna
0,83 Kč
100 rublů
37,70 Kč
1 unce (31,1g) zlata
28 276,68 Kč
1 unce stříbra
371,51 Kč
Bitcoin
80 528,92 Kč

Poslední aktualizace: 22.9.2017 06:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 22 293