Zbigniew Brzezinski: svědecká výpověď v americkém senátu

Projev z 1. února 2007

Zbigniew Brzezinski

13.6.2008 Komentáře Témata: Současné události 1240 slov

Pane předsedo,

k Vašemu slyšení dochází v kritickém okamžiku irácké války a já jsem vděčen Vám a senátoru Lugarovi za to, že jste je připravili.

Pro Bílý dům nastal čas smířit se se dvěma základními skutečnostmi:

1. Válka v Iráku je historická, strategická a morální katastrofa. Podniknuta za falešných předpokladů podkopává globální legitimnost Ameriky. Její vedlejší civilní ztráty jakož i některé zlořády poskvrňují morální důvěryhodnost Ameriky. Poháněna černobílými impulsy a imperiální arogancí zesiluje nestabilitu regionu.

2. Jedině politická strategie, která je historicky vhodnější než jednání připomínající koloniální poručnictví, může poskytnout potřebné základy pro přijatelné řešení války v Iráku i rostoucího regionálního napětí.

Budou-li Spojené státy dále zabředávat do prodlužovaného krvavého působení v Iráku, může se konečným vyústěním stát přímý konflikt s Íránem a s celým islámským světem. Scénář pro vojenský střet s Íránem zahrnuje nezdar v Iráku následovaný obviněním Íránu z odpovědnosti za něj; pak obvinění Íránu z nějaké provokace v Iráku nebo teroristického činu v USA; a vrcholí pak v „obranné“ americké vojenské akci proti Íránu, jíž se osamělá Amerika bezhlavě vřítí do rostoucího a stále hlubšího bahna, zahrnujícího nakonec celý Irák, Írán, Afghánistán i Pákistán.

Mytické historické líčení k ospravedlnění tolik prodlužované a potenciálně se rozšiřující války už bylo vysloveno. Zpočátku byla válka ospravedlňována falešnými tvrzeními o iráckých ZHN, nyní byla předefinována na „rozhodující ideologický boj“ naší doby s odkazem na někdejší střety s nacismem a stalinismem. V tomto kontextu jsou islámský extremismus a al-Qá‘ida prezentovány jako ekvivalenty hrozby představované nacistickým Německem a pak sovětským Ruskem, a 11. září jako ekvivalent útoku na Pearl Harbor, který uspíšil zapojení Ameriky do 2. světové války.

Toto zjednodušující a demagogické líčení přehlíží skutečnost, že nacismus byl založen na vojenské síle průmyslově vyspělého evropského státu; a že stalinismus dokázal zmobilizovat nejen zdroje vítězného a vojensky silného Sovětského svazu, ale také získat celosvětovou přitažlivost prostřednictvím své marxistické doktríny. Naopak většina muslimů nepřijala islámský fundamentalismus; al-Qá‘ida je izolovaná fundamentalistická islámská úchylka; většina Iráčanů se zapojila do boje proto, že americká okupace Iráku zničila irácký stát; zatímco Írán – ačkoli získal regionální vliv – je sám politicky rozdělen a ekonomicky a vojensky slabý. Argument, že Amerika je už ve válce v regionu s širokou islámskou hrozbou, jejímž je Írán epicentrem, má podpořit naplnění proroctví.

Je politováníhodné, že zahraniční politika na Blízkém východě je v poslední době odkázána téměř výlučně na podobná politická hesla. Mlhavé a pobuřující řeči o „novém strategickém kontextu“, který je založen na „jasnosti“ a který vyvolává „porodní bolesti nového Blízkého východu“, plodí sílící antiamerikanismus a je stále větším nebezpečím dlouhodobého střetu mezi Spojenými státy a islámským světem. Americká diplomacie tu převzala postoj moralistického sebeostrakismu vůči Íránu silně připomínající postoj Johna Fostera Dullese z počátku 50. let vůči čínským komunistickým vůdcům. Trvalo dvě a půl desetiletí, než se jinému republikánskému prezidentovi podařilo toto dědictví zlikvidovat.

Na tomto místě je možno poznamenat, že prakticky žádná země na světě nesdílí černobílé klamné představy, které vláda tak plamenně vyhlašuje. Výsledkem je rostoucí politická izolace a všeobecně rozšířená nevraživost vůči americkému globálnímu postoji.

* * *

Je zjevné, že americký národní zájem vyžaduje podstatnou změnu řízení. Ve prospěch změny existuje převládající souhlas: americké veřejné mínění teď soudí, že válka byla chybou; že by neměla eskalovat, že je třeba prozkoumat regionální politický proces; a že palestinsko-izraelská dohoda je základním prvkem potřebné změny politiky a je třeba ji aktivně provádět. Je pozoruhodné, že hluboké výhrady vůči politice vlády zazněly od řady předních republikánů. Lze tu uvést názory mnoha obdivovatelů prezidenta Geralda Forda, bývalého státního sekretáře Jamese Bakera, bývalého národního bezpečnostního poradce Brenta Scowcrofta a několika předních republikánských senátorů, mj. Johna Warnera, Chucka Hagela a Gordona Smithe.

Naléhavou potřebou dneška je strategie, která se snaží o politické řešení problémů způsobených jak americkou okupací Iráku, tak následným občanským a sektářským konfliktem. Ukončení okupace a zahájení regionálního bezpečnostního dialogu by mělo být vzájemně se doplňujícími cíli takové strategie, oba cíle však budou potřebovat čas a vyžadovat skutečně seriózní americkou angažovanost.

Hledání politického řešení rostoucího chaosu v Iráku by mělo být spojeno se čtyřmi kroky:

1. Spojené státy by měly znovu jasně a nedvojznačně potvrdit své rozhodnutí opustit Irák v rozumně krátké době.

Zhoršování okupace ve skutečnosti podporuje neochotu ke kompromisu a podporuje probíhající občanskou válku. Mimoto, takové veřejné prohlášení je potřebné k tomu, aby utišilo obavy Blízkého východu z nové a trvalé americké hegemonie. Ať oprávněně či mylně, mnozí takovou hegemonii považují za primární příčinu americké intervence v regionu, který se teprve nedávno osvobodil z koloniální nadvlády. Kongres Spojených států by tak měl učinit společnou rezolucí.

2. Spojené státy by měly oznámit, že dojde k rozhovorům s iráckými vůdci, aby bylo společně stanoveno datum, k němuž by byl odchod amerických sil dokončen, a definitivní stanovení takového data by mělo být oznámeno jako společné rozhodnutí. Mezitím by se Spojené státy měly vyhýbat eskalaci ozbrojených akcí.

Je nezbytné zapojit všechny irácké vůdce – včetně těch, kteří nesídlí uvnitř „Zelené zóny“ – do vážných debat týkajících se navržení a společného stanovení data odchodu Armády Spojených států, protože jen skutečný dialog může pomoci určit skutečné irácké vůdce se sebevědomím a schopností stát na vlastních nohou bez ochrany americké armády. Pouze takoví iráčtí vůdci, kteří mohou vykonávat skutečnou moc mimo „Zelenou zónu“, mohou nakonec dosáhnout skutečné irácké shody. Trpkou realitou je, že současný irácký režim, charakterizovaný Bushem jako „reprezentant iráckého lidu“, se z valné části omezuje na místo, kde fyzicky sídlí: na 4 čtvereční míle americké pevnosti uvnitř Bagdádu, chráněné zdí silnou místy 15 stop s početnou americkou posádkou, všeobecně známou jako „Zelená zóna“.

3. Spojené státy by měly zaslat společně s patřičnými iráckými vůdci, nebo to nechat učinit přímo tyto vůdce, pozvání všem sousedům Iráku (a snad i jiným muslimským zemím jako Egypt, Maroko, Alžírsko a Pákistán), aby se zapojili do dialogu o tom, jak nejlépe zlepšit stabilitu Iráku v souvislosti s odchodem americké armády, a konečně k účasti na konferenci týkající se stability regionu.

Spojené státy a irácké vedení potřebují zapojit irácké sousedy do vážných debat o problémech regionální bezpečnosti, ale takové debaty nemohou probíhat, dokud jsou Spojené státy vnímány jako okupant na neomezenou dobu. Írán a Sýrie nemají důvod pomáhat Spojeným státům upevňovat jejich trvalou hegemonii v regionu. Je ovšem ironií, že právě jak Írán, tak Sýrie nedávno vyzvaly k mezinárodnímu dialogu, využívajíce tím sebedestrukční charakter do značné míry pasivní – a hlavně politických hesel užívající – americké diplomacie.

Seriózní regionální dialog, podporovaný přímo či nepřímo Spojenými státy, by se mohl opírat o široký okruh konzultací, do nichž by se zapojily další síly, jež mají zájem o stabilitu regionu, jako jsou EU, Čína, Japonsko, Indie a Rusko. Členové tohoto výboru mohou neoficiálně se zmíněnými státy projednat jejich možný zájem na takovém širokém dialogu.

4. Zároveň by Spojené státy měly zahájit hodnověrný a energický pokus dosáhnout konečně izraelsko-palestinského míru tím, že udělají jasno v procesu, pokud jde o to, jaké by měly být parametry takové konečné dohody.

Spojené státy potřebují region přesvědčit, že se společně s Izraelem angažují na zajištění bezpečnosti a spravedlnosti pro Palestince, kteří čekají déle než 40 let na svůj vlastní samostatný stát. Jen vnější a účinná intervence může prosadit dlouho odkládané řešení, protože Izraelci a Palestinci to sami nikdy nedokážou. Bez takového řešení budou nacionalistické a fundamentalistické vášně v regionu dál rozhodovat o osudu každého arabského režimu, který je považován za stoupence americké regionální hegemonie.

Po 2. světové válce Spojené státy zvítězily v obraně demokracie v Evropě proto, že úspěšně sledovaly dlouhodobou politickou strategii sjednocování svých přátel a rozdělování nepřátel, střízlivě zabraňovali agresi bez vzbuzování nepřátelství a využívajíce možností jednání. Dnes se na Blízkém východě testuje americké globální vůdcovství. Naléhavě je třeba podobně moudré strategie opravdu konstruktivní politické angažovanosti.

Je také čas na to, aby se prosadil Kongres.

Projev SFRC Testimony -- Zbigniew Brzezinski z 1. února 2007 (pdf soubor) je uložen na serveru www.senate.gov. Překlad a úprava Eva Cironisová.

Známka 1.2 (hodnotilo 84)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

47

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc září přispělo 107 čtenářů částkou 14 198 korun, což je 47 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Bitcoin:
165eUVffx5CuUNwr12JbqqZi6AtrbN22Y7
Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

Potěšující rozsudek Městského soudu v Praze19.09.17 16:16 Česká republika 4

Afričtí okupanti znásilňují v Itálii. Řešení? Více kamer19.09.17 15:44 Itálie 2

Rasové nepokoje v St.Louis17.09.17 10:22 USA 0

Rasismus v České Televizi16.09.17 09:06 Česká republika 1

Řím: Migrant nezaplatil lístek16.09.17 01:19 Itálie 1

Berlín: Migrantský mob napadl dva Němce16.09.17 01:17 Německo 0

Itálie: tropická infekce chikungunya, malárie a západonilská horečka15.09.17 23:33 Itálie 1

Muž za pokřiku Allah akbar! zaútočil na dvě ženy kladivem - mají vážná zranění15.09.17 23:30 Francie 0

Zoufalost francouzské policie15.09.17 16:31 Francie 1

Multikulti víkend v západní Evropě15.09.17 16:27 Evropská unie 5

Po Mnichovu 1938 v Československu - fotografie14.09.17 21:45 Česká republika 0

Zločinci a kriminálníci mají stále více práv13.09.17 21:07 Česká republika 6

Uprchlíci jezdí z Německa na dovolenou do zemí, z nichž utekli13.09.17 17:07 Německo 2

Přešli jsme na nový server12.09.17 18:05 Neurčeno 8

Zatýkat černochy za rabování je rasismus! padlo v USA po hurikánu12.09.17 15:55 USA 4

Na Floridě po hurikánu Irma rabují - hádejte kdo11.09.17 16:32 USA 3

Poslanecká sněmovna PČR je zachvácena psychózou nenávisti09.09.17 12:01 Česká republika 2

Šéf HateFree se zastal „teplé pohádky“ a útočí na jiná díla09.09.17 10:13 Česká republika 4

Šílené rozhodnutí italského soudu: vloupat se někam není zločin, když nemám kde bydlet08.09.17 16:29 Itálie 5

Roste nám tady český Soros08.09.17 10:53 Česká republika 11

Měnové kurzy

USD
21,81 Kč
Euro
26,08 Kč
Libra
29,61 Kč
Kanadský dolar
17,70 Kč
Australský dolar
17,28 Kč
Švýcarský frank
22,54 Kč
100 japonských jenů
19,51 Kč
Čínský juan
3,31 Kč
Polský zloty
6,10 Kč
100 maď. forintů
8,42 Kč
Ukrajinská hřivna
0,83 Kč
100 rublů
37,70 Kč
1 unce (31,1g) zlata
28 276,68 Kč
1 unce stříbra
371,51 Kč
Bitcoin
80 528,92 Kč

Poslední aktualizace: 22.9.2017 06:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 20 869