Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Fingovaný teror – cesta k válce a diktatuře

17.1.2007

V roce 70 př.n.l. byl Řím stále republikou, jež svým vládcům vymezovala velmi přísné mantinely, co můžou dělat a co je důležitější, hranice, co dělat NEMŮŽOU. Jenže Crassus neměl ani nejmenší chuť taková omezení své osobní moci trpět a zosnoval plán.

Využil vzpoury otroků, vedené Spartakem, aby uvrhl do srdcí Římanů hrůzu. Jenže Spartakus neměl v úmyslu pochodovat na Řím, protože věděl, že by to byla sebevražda. On a jeho spolubojovníci nechtěli mít s Římskou říší nic společného a od začátku měli v plánu pouze ukořistit od svých bývalých pánů dost peněz na to, aby si mohli najmout loďstvo, s nímž by odpluli za svobodou.

Odplutí byla ta poslední věc, kterou Crassus chtěl, aby Spartakus udělal. Potřeboval vhodného nepřítele, prostřednictvím kterého by v zájmu osobního politického profitu terorizoval Řím. Proto Crassus námořníky podplatil, aby odpluli bez Spartaka a pak umístil dvě římské legie tak, že Spartakus neměl jinou možnost, než se vydat na pochod k Římu.

Římané, vyděšení hrozbou příchodu tolik obávané armády gladiátorů, prohlásili Crassuse prétorem. Ten pak Spartakovu armádu rozdrtil a přestože slávu získal Pompeius, Crassus byl příští rok zvolen římským konzulem.

Římané se tak vzdali republikánské formy vlády. Brzo přišel první triumvirát, skládající se z Crassuse, Pompeiuse a Caesara, následovaný vládou božských císařů.

Římané byli podvedeni, aby se vzdali republiky a přijali vládu císařů.

Cicero, politický oponent Julia Caesara, hrál v rámci kampaně proti Juliu Caesarovi stejnou hru, prohlašujíc Řím za oběť „obrovské pravicové“ konspirace, v níž byla jakákoliv vyslovená touha po zákonném omezení vládní moci považována za podezřelé chování. Cicero, aby Římanům ukázal, jak je Řím nestabilní, najal nebezpečné zločince, aby způsobili co nejvíce zmatků a svou kampaň založil na slibu, že pokud bude zvolen a bude mu udělena mimořádná moc, vyřeší vnitřní spory a potlačí nepokoje.

To, o čem se Cicerovi jen zdálo, uskutečnil Adolf Hitler. Když byl Hitler zvolen německým kancléřem, neměl, stejně jako Crassus, ani nejmenší chuť dodržovat přísná omezení své moci daná německými zákony. Na rozdíl od Cicerovy doby byli Hitlerovi zločinci snadno rozpoznatelní; všichni nosili stejné hnědé košile. Ale jejich činy se od činů jejich římských předchůdců nijak nelišily. Inscenovali bitky, zapalovali ohně, dělali tolik problémů kolik jen mohli, zatímco Hitler ve svých projevech sliboval, že by mohl s vlnou zločinu, rozvratu a terorismu, kdyby mu byla udělena mimořádná moc, skončit.

Pak shořel Reichstag; to byl zinscenovaný teroristický útok.

Němci byli podvedeni, aby se vzdali republiky a přijali totální vládu Führera.

Hitler poslal německé vojáky v polských uniformách, aby zaútočili na rozhlasovou stanici v Gliwicích, pak Němcům lhal, že je Polsko napadlo a přivedl Německo do druhé světové války.

Státem sponzorované školy vám tohle nikdy neřeknou, ale vlády se běžně spoléhají na podvody, aby prodaly svou agendu váhající veřejnosti. Římané přijali císaře a Němci přijali Hitlera ne proto, že to chtěli, ale protože v nich pečlivě vytvořená iluze hrozby vyvolala představu, že jiná volba neexistuje.

Naše vlády také používají podvody k vytvoření iluze, že my jako národ nemáme jinou možnost než následovat vládu, která si nás přeje podrobit.

V roce 1898 propagovaly New York World Josepha Pulitzera a New York Journal Randolpha Hearsta americkou intervenci na Kubě. Hearst poslal na Kubu fotografa, aby fotil nadcházející válku se Španělskem. Když se fotograf zeptal, proč má jet fotit zrovna válku, která teprve může nastat, Hearst tvrdil, že odpověděl: „Vy udělejte fotky a já zařídím válku.“ Hearst dodržel slovo. Jeho noviny publikovaly příběhy o velkých zvěrstvech spáchaných vůči Kubáncům, z nichž se většina ukázala jako vymyšlená.

Diskuze

78 příspěvků ( 78 nových)