Skutečný majstrštyk se v první den Nového roku vydařil redaktoru ČT Přemyslu Čechovi, když svůj dopolední historický pořad o jakési osobnosti z doby posrpnové normalizace zakončil těmito slovy: „Od tohoto okamžiku měla (myšlena ona zřejmě tehdejším režimem postižená osoba – pozn.LM), v televizi samozřejmě utrum“. Docela jako by netušil, že oním výrazem „utrum“ se dotýká čehosi, co je mnohem choulostivější pro současnou ČT, jež ho zaměstnává, než pro jakoukoli televizi jinou či předcházející, a to proto, že to do své odpornosti dorostl „utrum“ teprve až se setkal s licoměrností. Přesněji pak s oním krásným a povznášejícím slibem z kodexu České televize, ve kterém tato vyhlašuje, že „chce být fórem pro veřjnou diskuzi, v níž je možno vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek“, zatímco ve skutečnosti tato současná ČT dává prostor jen názoru jedinému, a ke všem názorům ostatním se chová jako ten nejzavilejší kádrovák a násilník. Což nejpřesvědčivěji předvádí svým výběrem hostů, které si do svých studií zve, k čemuž lze poznamenat to, že právě hosty u diváků nejoblíbenější a nejrespektovanější už dnes nezve. Jednoho krásného dne si je prostě zanesla do svého černého seznamu a od tohoto okamžiku už oni a ČT přestali mít cokoli společného.