Zvědavec

Uprostřed příslovečného zmatku a zmaru všech věcí v Sýrii, jak tomu někdy bývá, ruka štěstěny ukazuje svoji štědrou dlaň.

Podívejme se, co se stalo tuto neděli v Pekingu. Asociace čínsko-arabské výměny a syrské velvyslanectví zorganizovaly Syria Day Expo, za hojné účasti stovek čínských specialistů na infrastrukturní investice. Připomínalo to jakousi mini sešlost Asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB), pod označením „První prodejní projektový veletrh na obnovu Sýrie“.

Tohle není recenze. Psát recenze neumím. Chci se jen rozdělit o pár zážitků z desetidílného seriálu Single Lady uvedeném na playtvak.cz. Pokud jste viděli Sex ve městě, tak tohle je taková menší verze toho nekonečného amerického seriálu. Teď trošku riskuji, protože jsem sám Sex ve městě neviděl, snad jen kousky několika dílů, dost na to, abych pochopil, že jde o jakýsi nepřirozený shluk svobodných ženských, které na sebe vůbec nežárlí, nepodrážejí se a nezávidí si, naopak, scházejí se kamarádsky po hospodách jako chlapi a na nekonečných party, kde snad potkávají ty partnery na ten sex, což pak v těch hospodách hodnotí. Předpokládám, že samotný sex není v seriálu vidět, to by dnes neprošlo už nikde, stačí, že je v názvu, aby to nalákalo.

79letý agent CIA ve výslužbě Malcolm Howard přišel po svém propuštění z nemocnice v New Jersey v pátek s řadou překvapivých tvrzení a řekl, že mu zbývá jen několik týdnů života. Pan Howard tvrdí, že byl zapojen do „řízené demolice“ budovy Světového obchodního centra 7, třetí budovy, která byla zničena při 9/11.

Události, k nimž dochází před našima očima v Evropě, nemohou nikoho ponechat v klidu. Nekontrolovaná imigrace, ekonomická krize, zvyšující se sociální napětí a v důsledku toho nepokoje a teroristické aktivity v kontextu klesající životní úrovně, především však fatální odlidštění obyvatel evropského kontinentu – to je ztráta veškeré identity, včetně té pohlavní.

Následující text je nepatrně zkráceným překladem článku Rostislava Iščenka, autora píšícího pro agenturu RIA Novosti, který se původně jmenoval: „Trumpovy manévry v Evropě. Jak si Washington a Moskva budou dělit Berlín.“ Obsahuje pozoruhodné a dá se říci, že velmi závažné, informace týkající se letošních zahraničněpolitických jednání Donalda Trumpa v Evropě včetně výstupů z nedávných jednání G-20. Rozhodně se dočtete daleko více, než bylo přiznáno v médiích. Pokud se dále tyto informace v praxi postupně potvrdí, bude se jednat o celkovou změnu a nové uspořádání politické situace v Evropě i ve světě. Rozhodně se takto otevřené informace jen tak nedovíte v oficiálních médiích, ani u většiny politických analytiků a komentátorů. /Croix/

Vypadá to, že se někteří lidé nikdy nenaučí, jak tuto hru hrát. V současnosti je na první příčce seznamu Evropské unie Maďarsko a jeho tvrdohlavý premiér Viktor Orbán. Zdá se, že mu to prostě nedochází. Nechápe, že to není „evropské“, když brání suverénní práva občanů a svého národa. Nehledě na to, jak se odměření technokraté EU, obletující pochybného předsedu Evropské komise Jean-Claude Junckera, snaží poučovat Orbána a jeho vládu, přesto mu to nedochází.

Seděl jsem na terase a vychutnával krásu letního odpoledne. Máme na zahradě strom, z jedné strany je zpola uschlý, tak je dobře vidět do koruny. Pozoroval jsem ptáky poletující sem a tam, když mě upoutal černý flek pohybující se po větvi. Nemusel jsem ani napínat zrak, poznal jsem snadno veverku. Je tady těch malých čiperných zvířátek plno. Upřímně, nemám zdejší veverky moc v lásce. Jsou přemnožené, protože nemají přirozeného nepřítele. Vybírají ptákům hnízda a jsou tak drzé, že vlezou i do budky.

„Vítejte v pekle!“ to je slogan, kterým protestující proti G20 zdravili samozvané vůdce světa na jejich summitu 7. a 8. července 2017 v německém Hamburku, kde pod záštitou madam Merkelové debatovali o kalamitách stíhajících naší planetu a o tom jak je vyřešit. Vůbec nevadí, že utrpení Matky Země většinou způsobili ti, kteří reprezentují Západ a kteří nyní předstírají, že věci napraví.

Jaká arogance a pokrytectví!

Poslední dobou se stále častěji setkávám s jakýmsi zklamáním z Trumpa, resp. z toho, že jeho volba jakoby ve výsledcích vychází vniveč ve vztahu k nadějím do něj vkládaných. S tím souvisí nezbytně i to, že většina lidí stále dobře nechápe, nebo nechce chápat, jaká je Trumpova reálná pozice a jeho ukotvení v americkém politickém systému. Pesimismu propadají i někteří význační autoři z prostředí alternativních médií. Jde přitom jen o to, že se nekoná očekávaná suverénní kovbojská jízda solitéra, který převálcoval systém. Nejde totiž o solitéra a kovbojská jízda není na místě.

Obávám se, že The Saker a Finian Cunningham mají pravdu. Z Trumpova setkání s Putinem nemůže vzejít nic, protože jak Cunningham řekl: „Trump nemá svobodu ani skutečnou moc. Skuteční držitelé moci v USA zajistí, že rusofóbní kampaň bude pokračovat s ještě více falešnými obviněními ohledně podvratného zasahování Moskvy do západních demokracií. Trump bude i nadále žít ve stínu podezření vyvolávaných médii. Bude tak pokračovat také program na změnu režimu v Sýrii a na konfrontaci s Ruskem. Trumpovy osobní názory na tyto otázky a na Vladimíra Putina nejsou důležité – pro skutečné vládce jsou vskutku postradatelné.“

Na Západě je módním mluvit o „slučitelnosti islámu a demokracie“ nebo „islámu a sekularismu“. Tato témata naznačují, že islám je svojí povahou klerikální, a proto nejde o náboženství, ale o politický proud. Tudíž ty „nejradikálnější“ muslimové jsou teroristé, a naopak. Přesto však se, poslední měsíc, Velký Střední východ, se svojí většinovou muslimskou populací, rozděluje na věrné stoupence tohoto náboženství a na straníky politického systému, který jimi manipuluje.

Tábor Svatých vydaný poprvé roku 1973 je román, který přejímá situaci dnes možnou a hrozbu, jejíž eventualita se už nikomu nezdá nepravděpodobnou: popisuje mírumilovnou invazi Francie, posléze Západu Třetím světem, který se stal nespočetným davem. Na všech úrovních, všeobecného vědomí, vlád, rovnováhy civilizací a zvláště každý u sebe si ale příliš pozdě klade otázku: Co dělat? Co dělat, když se nikdo nedokáže zříci svojí důstojnosti člověka za cenu souhlasem s rasismem? Co dělat, když každý člověk – a každý národ – má současně svaté právo ochraňovat své rozdílnosti a svoji identitu ve jménu budoucnosti a ve jménu své minulosti?

Vystoupení šéfredaktora agentury Rossija Segodnija a televizního kanálu RT (Russia Today) na rusko-čínském masmediálním fóru, které zjevně vyznělo ve prospěch ruského prezidenta, obsahovalo v podstatě tři jednoduché teze.

Zaprvé: Před našima očima se zrodila nová forma totalitní kontroly občanů ve vyspělých, po formální stránce informačně otevřených a svobodných, zemích. Tato kontrola se provádí nikoliv v podobě totalitního státu, ale prostřednictvím respektovaných a vlivných světových médií.

„Pravda nevítězí,“ napsal Ludvík Vaculík v textu Dva tisíce slov. „Pravda nevítězí. Pravda je to, co zbývá, když všechno ostatní bylo prošustrováno.“

Tímto výrokem hodnotil situaci naší země před půl stoletím. K dnešku je toho prošustrováno mnohem víc než tenkrát. Zdá se tedy, že už nám zbyla jen ta pravda. Ale kde je? Kde přebývá? V České televizi? V novinách oligarchů? Na Ministerstvu vnitra? V Parlamentu? Nebudu navrhovat další možnosti. Protože pravda nemá adresu, má jenom adresáty.