Zvědavec

Oficiální výklad protestu alt-right pravice Unite the Right (UR) proti bourání sochy generála Lee je, že pravicoví extrémisté páchali výtržnosti a bitky s odpůrci protestu a nakonec jeden z nich najel do davu protestních demonstrantů a zabil jednu ženu. Poté Trump podle mainstreamu neodsoudil násilnosti pravice. A udělal to až po nátlaku. Ale existuje jiná verze - verze účastníků protestu.

Je velmi rozčilují vidět, jak se země jako Indie, jedna z velkých potenciálně vedoucích zemí světa, sama systematicky ničí. Provokování nové války s Čínou kvůli vzdálenému kousku země vysoko v Himalájích, kde se stýkají hranice čínské Tibetské autonomní oblasti, Indie a království Bhútán, je pouze posledním příkladem. Otázkou tedy je, čí velké plány stojí za indickou zahraniční a domácí politikou za premiéra Narendy Modiho. Změnil Modi stranu? Pokud ano, tak ke komu přešel?

Jak uvedla televizní společnost CNN: „Rada bezpečnosti OSN v sobotu [5. srpna 2017] přijala rezoluci, která ukládá nové sankce Severní Koreji za nepřetržité testování mezikontinentálních balistických raket (ICBM) a porušování rezolucí OSN.

Rezoluce 2371 byla jednohlasně schválena, získala všech 15 hlasů.

Zprávy o problémech se satelitní navigací lodí v Černém moři naznačují, že Rusko zřejmě testuje nový systém pro oklamání navigace GPS, uvádí se na webu New Scientist. Jde pravděpodobně o první náznak nové formy elektronické války, která by se za čas mohla stát dostupná každému - od škodících národních států až po drobné kriminálníky.

Zvony bijí na poplach, neboť se objevily přebujelé spekulace ohledně „možných“ miniaturizovaných jaderných hlavic, které by měl Pchjongjang vlastnit.

Bývalá sovětská republika Moldávie se může skutečně stát dalším opěrným bodem amerických ozbrojených sil v Evropě. Stavební velitelství amerického námořnictva pro Evropu, Afriku a jihovýchodní Asii (NAVFAC EURAFSWA) plánuje vybudovat osm výcvikových zařízení pro vojenské operace v městském terénu na výcvikové základně Bulboaca v Moldávii. Fakt, že je do toho zapojeno americké námořnictvo, dává důvod věřit, že na tomto zařízení budou umístěny jednotky americké námořní pěchoty.

Kapitán americké ponorky říká: „Všichni musíme jednou zemřít, někteří dříve, někteří později. Problémem vždy bylo, že nikdy nejste připraveni, protože nevíte, kdy to přijde. No, nyní to víme a nelze s tím nic dělat.“

Říká, že bude mrtev do září. Umírání bude trvat asi týden, ačkoliv si nikdo nemůže být jistý. Zvířata žijí nejdéle.

Poté, co neokonzervativci dokončili převrat proti Trumpovi (přinejmenším dosáhli hlavního cíle, kterým je neutralizace Trumpa; a dodatečný cíl, kterým je obvinění Trumpa a jeho odstranění z úřadu, může být splněn v budoucnost), se svět musí znovu zabývat velmi nebezpečnou situací: anglo-sionistická říše rychle upadá, ale neokonzervativci jsou zpět u moci a udělají cokoliv a naprosto všechno, co je v jejich silách, aby tento trend zastavili a zvrátili. Je to také zcela zřejmé z jejich rétoriky i z jejich minulých akcí, že jediné „řešení“, které neokonzervativci vidí, je vyvolání nějaké války. Takže palčivá otázka, která se nabízí, zní takto: „na koho zaútočí impérium příště?“ Bude to KLDR nebo Sýrie? Nebo Írán či Venezuela? Možná Ukrajina? Nebo neokonzervativci usilují o válku s Ruskem nebo Čínou?

Geopolitická šablona celé Evropské unie prodělává jednu z nejhlubších změn od doby, kdy před více než dvaceti pěti lety došlo ke zhroucení Sovětského svazu. Na setkání, které proběhlo v rámci Turecko-maďarského podnikatelského fóra v Ankaře 30. června, maďarský premiér Viktor Orbán uvedl, že Maďarsko „stojí při svých přátelích“, a ve slovní válce, která v současnosti probíhá s Evropskou unií, je na straně Turecka. Maďarský premiér také ocenil úlohu Turecka, které zabraňuje dalšímu obrovskému přílivu uprchlíků do EU, a konstatoval, že „bez Turecka by Evropu zaplavilo mnoho milionů přistěhovalců“, a že z tohoto důvodu si Turecko „zaslouží respekt“. Za těmito připomínkami, jejichž cílem bylo rozzuřit EU a její nezúčastněné a odměřené byrokraty, je mnohem víc, než jen otázka uprchlíků a práv národní svrchovanosti.

V sobotu Kim Čong-un nechal testovat mezikontinentální balistickou raketu (ICBM), která má dostatečně velký dosah, aby zasáhla pevninu USA. Nyní pracuje na její přesnosti a na jaderné hlavici, která by měla být natolik malá, aby se vešla na vrchol rakety a přestála opětovný návrat.

Pokud se nedomníváme, že Kim je sebevražedný blázen, zdá se jeho cíl naprosto jasný. Chce to, po čem touží každá jaderná velmoc - případnou schopnost udeřit na mateřskou vlast svého nepřítele a způsobit strašný dopad - a tím nepřítele odstrašit.

Ponižování, moc a peníze jsou typickou výbavou klasických gentlemanů, či přesněji Anglosasů. Politická žádostivost ve sportovní aréně, která začala v r. 2015 a dosáhla vrcholu na olympiádě v Rio de Janeiro v r. 2016, vzplála s novou silou. Bundestag sdělil předem, že Rusko není hodno, aby se zúčastnilo her v r. 2018, a Mezinárodní olympijský výbor (MOV) hodlá uvalit sankce vůči Rusku v říjnu.

Přistihl jsem se, jak opakovaně nevěřícně křičím v prázdné místnosti „co to, ku*va, je?!“ Nahlas. Tak nahlas, že jsem v jednu chvíli vstal a zavřel okno, aby si sousedé nemysleli, že se tu s někým hádám. Seděl jsem před televizi a sledoval na ČT2 filmiček My 2. Toto veledílo nám promítali kterýsi večer tento týden. Musel jsem od filmu odcházet, abych to vydýchal a pak se znovu vracel perverzně přitahován k obrazovce s otázkou v hlavě, kam to až dojde. A došlo to až do konce. Do zářivého konce, kdy se duha lásky a porozumění rozklenula nad protagonisty příběhu a nás, diváky, nabila pozitivní energii a nekonečnými sympatiemi ke komunitě gayů a lesbiček.

Poslední americké sankce a ruské odvetné kroky vedly k hojným spekulacím v oficiálních médiích a blogosféře – všichni se pokouší dát smysl situaci, která se jeví naprosto nesmyslnou. Proč by, u všech všudy, americký senát přijal nové sankce proti Rusku, když Rusko neudělalo naprosto nic, co by takové hlasování mohlo vyvolat? Až na Randa Paula a Bernie Senderse každičký americký senátor hlasoval pro tyto sankce. Proč?! Je to dokonce ještě záhadnější, když vezmeme v úvahu, že jediným účinkem těchto sankcí bude rozkol mezi USA a EU, a možná dokonce kontra sankce. Naprosto jasným však je, že tyto sankce budou mít naprosto nulových dopad na Rusko, a nemyslím, že někdo vážně očekává, že Rusové na své politice změní cokoliv. A přesto každý senátor, vyjma Paula a Senderse, hlasoval pro. Dává vám to nějaký smysl?

Pokusíme se zjistit, co se děje.

Situace, ve které se americké ozbrojené síly cítí „nevytížené“, má svůj precedens – a jak dokazují snahy generála MacArthura v Koreji, je to něco, čeho je třeba se obávat.